ANALÝZA | Evropa bez amerických jaderných zbraní? Tandem Merz-Macron může evropskou bezpečnost zachránit

Diplomacie nového amerického prezidenta Donalda Trumpa zásadně mění podobu americké zahraniční politiky a přetváří dosavadní vztahy mezi Spojenými státy a jejich spojenci. Jeho přístup naznačuje ochotu ustoupit od tradičního transatlantického partnerství a přehodnotit dlouholeté bezpečnostní závazky USA vůči Evropě.

Pokud by Spojené státy skutečně začaly stahovat své jaderné zbraně z Evropy nebo výrazně omezily svou roli v rámci NATO, znamenalo by to zásadní otřes pro bezpečnostní architekturu regionu. Dosud byla americká jaderná přítomnost v Evropě nejen symbolem odhodlání USA bránit své spojence, ale také klíčovým prvkem odstrašující strategie vůči Rusku.

Bez této záruky by evropské státy musely hledat nové způsoby, jak zajistit svou bezpečnost – ať už prostřednictvím hlubší obranné integrace v rámci EU, posílení vlastní jaderné kapacity Francie, nebo těsnější spolupráce s Velkou Británií, která si svůj jaderný arzenál ponechává.

Otázkou zůstává, zda je Evropa připravena převzít větší odpovědnost za vlastní bezpečnost, nebo zda se bude nadále spoléhat na nejisté americké záruky. Trumpova administrativa tak Evropu postavila před nevyhnutelnou volbu – buď se rychle adaptovat na novou realitu a budovat vlastní obranné kapacity, nebo se ocitne v nebezpečí.

Jak to je s americkým arsenálem?

Americké jaderné zbraně jsou v Evropě rozmístěny již od 50. let, kdy o jejich strategickém umístění rozhodl tehdejší prezident Dwight D. Eisenhower jako součást obranné strategie proti Sovětskému svazu. Podle zprávy Centra pro kontrolu zbrojení a nešíření jaderných zbraní se dnes tyto zbraně nacházejí na šesti leteckých základnách napříč pěti evropskými státy. Konkrétně jde o Belgii, Itálii, Německo, Nizozemsko a Turecko.

Dalších sedm zemí se účastní programu SNOWCAT (Podpora jaderných operací konvenční leteckou taktikou). Tento program zajišťuje asistenci při jaderných misích pomocí běžných vzdušných sil. Mezi státy zapojené do SNOWCAT patří Česká republika, Dánsko, Řecko, Maďarsko, Polsko, Norsko a Rumunsko.

Podle informací z roku 2021 nebyly americké jaderné zbraně aktivně vyzbrojeny ani umístěny na letadlech, ale bezpečně uloženy v podzemních trezorech WS3 na národních leteckých základnách. Odhady naznačují, že v současnosti se na evropském kontinentu nachází přibližně stovka těchto zbraní. Ve srovnání s maximem z roku 1971, kdy Spojené státy rozmístily v Evropě až 7300 jaderných hlavic, představuje dnešní stav 98% pokles.

Evropský problém

Všechny jaderné zbraně umístěné na evropské pevnině, s výjimkou Francie, pocházejí výhradně ze Spojených států. Tento fakt představuje zásadní strategický nedostatek, neboť Evropa se tímto způsobem stává plně závislou na amerických bezpečnostních garancích. V případě geopolitického napětí či změny americké zahraniční politiky by evropské státy mohly čelit nejistotě, pokud jde o okamžitou obrannou reakci.

S ohledem na přístup staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa k zahraniční politice je více než pravděpodobné, že taková změna brzy nastane. Spojené státy se v dohledné době mohou stáhnout z role garanta evropské bezpečnosti a přestat svými jadernými zbraněmi chránit své spojence na starém kontinentu.

Anglo-francouzská spolupráce

Francie a Spojené království, jako jediné evropské jaderné mocnosti, dlouhodobě přispívají k jadernému odstrašení NATO, a to i přes rozdílný přístup k alianční politice. Zatímco Londýn se od 50. let sbližoval s Washingtonem v rámci sdíleného jaderného arzenálu, Paříž se rozhodla vydat samostatnou cestou a rozvíjet vlastní obranné kapacity.

Přesto se anglo-francouzská jaderná spolupráce v průběhu let prohlubovala, zejména od 70. let, kdy se zintenzivnila výměna technologií a diplomatické konzultace. Významným milníkem se stala smlouva z Lancaster House z roku 2010, která poskytla dosud nejkomplexnější rámec pro koordinaci jaderné a konvenční obrany mezi oběma zeměmi.

V současném „třetím jaderném věku“, kdy rostou globální bezpečnostní hrozby a soupeření mezi velmocemi se prohlubuje, se britsko-francouzská spolupráce jeví jako klíčová pro zachování strategické rovnováhy v Evropě.

Možnosti prohloubení této spolupráce sahají od společného výzkumu nových technologií, jako je umělá inteligence a kybernetická bezpečnost, až po lepší koordinaci v indo-pacifickém regionu, kde vzrůstající čínská jaderná hrozba ohrožuje globální stabilitu.

Navzdory politickým rozdílům a odlišným strategickým prioritám v oblasti obrany mohou Francie a Spojené království najít společnou cestu k efektivnější spolupráci. Místo snahy o vytvoření evropského jaderného deštníku by bylo realističtější zaměřit se na „kooperativní odstrašování“, které by pomohlo snížit náklady na udržování jaderných arzenálů a zároveň posílilo důvěryhodnost jejich odstrašujícího potenciálu. Píše o tom server War on the Rocks.

Ať už Spojené státy v budoucnu změní svůj postoj k bezpečnosti Evropy jakkoli, užší spolupráce mezi Londýnem a Paříží by mohla posílit strategickou autonomii Evropy a zajistit větší stabilitu v nejistém geopolitickém prostředí.

Řešení může přinést nový kancléř

Klíčovým hráčem v této otázce se nyní stává Německo, kde parlamentní volby ovládla Křesťansko-demokratická unie (CDU/CSU) vedená Friedrichem Merzem. Ten pravděpodobně brzy usedne do křesla spolkového kancléře, přestože stále řeší složité vyjednávání o vládní koalici. Již nyní však naznačil, jakým směrem se chce v otázce evropské bezpečnosti ubírat – a právě německý postoj bude v této debatě hrát zásadní roli.

Nově zvolený německý kancléř si je plně vědom, že Trumpova administrativa neprojevuje velký zájem o osud Evropy. V reakci na tuto situaci proto navrhl vytvoření nové evropské obranné aliance, která by mohla částečně nahradit NATO a zajistit hlubší jadernou spolupráci mezi Německem, Francií a Spojeným královstvím.

Ještě před volbami Merz opakovaně varoval, že Evropa si musí být schopná zajistit vlastní obranu. „Musíme se připravit na možnost, že Donald Trump již nebude bezpodmínečně dodržovat závazek vzájemné obrany v rámci NATO,“ prohlásil.

Zdůraznil také, že odpovědnost nyní leží především na samotných evropských státech. „Proto je zásadní, aby Evropané vyvinuli maximální úsilí k tomu, abychom byli schopni bránit evropský kontinent minimálně vlastními silami,“ apeloval na nutnost výrazného posílení evropských obranných kapacit.

Součástí této vize je i hlubší začlenění Německa do francouzského jaderného deštníku. Merz připomněl, že francouzský prezident Emmanuel Macron opakovaně nabídl Berlínu možnost užší jaderné spolupráce, avšak dosavadní německé vlády na tuto iniciativu nikdy nereagovaly.

„Musíme vést diskusi s Brity i Francouzi – dvěma evropskými jadernými mocnostmi – o tom, zda by sdílení jaderných zbraní nebo alespoň jaderná ochrana ze strany Velké Británie a Francie mohla zahrnovat i nás,“ doplnil Merz a naznačil, že bez těchto kroků by Evropa mohla zůstat geopoliticky oslabena a bez dostatečné strategické ochrany.

Vzniká silný tandem

Merz a Macron by mohli být těmi lídry, kteří změní nepříznivě se rýsující osud Evropy. Podle německého politika už spolu o této otázce jednali. „Měl jsem dlouhý rozhovor s Emmanuelem Macronem, když byl na cestě do Washingtonu,“ prohlásil Merz v pondělí před novináři. „Jsme plně zajedno v přístupu k americké administrativě.“

Zvláštní důraz klade na roli východoevropských států. „Polský premiér Donald Tusk je klíčovým spojencem při definování evropské obranné strategie,“ uvedl. „Není realistické očekávat, že všech 27 členských států okamžitě dosáhne shody ve všech otázkách, ale střední a menší země, včetně pobaltských států, musí aktivně přispět k utváření společné strategické vize.“

Navzdory důrazu na evropskou autonomii však Merz nehodlá spolupráci se Spojenými státy opustit. „Udržení naší aliance s USA je klíčové. NATO není jen vojenský pakt, ale také politické spojenectví založené na sdílených hodnotách – demokracii, otevřené společnosti a tržní ekonomice. Upřímně doufám, že tyto principy budeme i nadále společně hájit,“ uzavřel.