ANALÝZA | Je konec války na Ukrajině za dveřmi? Americká dohoda za současné situace nemusí nic změnit

Administrativa prezidenta Trumpa usilovně tlačí na dosažení průlomové dohody. Ruský prezident Vladimir Putin a jeho delegáti však zatím nedali najevo žádnou ochotu ukončit dlouholetý konflikt prostřednictvím kompromisu. Zaznělo sice neoficiální prohlášení amerického úředníka, že Ukrajina s mírovým návrhem souhlasila, ale ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj naopak uvádí, že „je před námi ještě hodně práce“.

Tento vývoj přichází poté, co ukrajinští a evropští představitelé nejprve ostře odmítali původní 28bodový mírový plán, který je minulý týden překvapil. Tento plán byl vytvořen Spojenými státy za zjevně silného přispění Ruska a následně musel být přepracován. Z původní verze návrhů vyplývá, že Kreml stále sleduje své maximalistické cíle: požaduje demilitarizaci Ukrajiny, zákaz jejího vstupu do NATO a formální nároky na část ukrajinského území. Ukrajina na druhé straně trvá na reálné cestě do NATO a striktně odmítá jakékoli územní ústupky. Kyjev a jeho evropští partneři veřejně zdůrazňují, že mír nemůže znamenat kapitulaci vůči Rusku.

Diplomatické snahy se zdály být na mrtvém bodě, dokud minulý týden neunikl 28bodový návrh. Ten sklidil intenzivní kritiku, protože působil jako „seznam přání“ pouze ruské strany. Bílý dům byl proto nucen veřejně potvrdit, že plán je výsledkem měsíc trvající práce ministra zahraničí Marca Rubia a Trumpova vyslance Steva Witkoffa, na které se podíleli Rusové i Ukrajinci. Po náročných jednáních s Ukrajinou a evropskými spojenci byl původní návrh přepracován a zúžen na pouhých 19 bodů. Některá ustanovení, která Kyjev považoval za nepřijatelná, byla odstraněna. První náměstek ukrajinského ministra zahraničí Sergij Kyslycja uvedl, že nejspornější body, včetně otázek území a NATO, byly zcela vyřazeny, aby je později projednali přímo Trump a Zelenskyj. Přesná podoba aktuálního návrhu prozatím není známa.

Rusko usiluje o získání plné a formální kontroly nad východoukrajinskými regiony Doněck a Luhansk. To by znamenalo, že by se Ukrajina musela vzdát silně opevněných částí Doněcka, které stále kontroluje a které jsou považovány za klíčové pro její obranu. Ukrajina opakovaně vyloučila odevzdání území, které nemá Rusko pod kontrolou. Kyjev však již dříve akceptoval myšlenku dočasného příměří na současných frontových liniích, což by fakticky zpevnilo ruskou okupaci území, které Rusko ovládá.

Americké návrhy podle informací CNN naznačují, že by se oblast „opevněného pásu“ na východní Ukrajině mohla přeměnit na demilitarizovanou zónu. Tuto zónu by de facto kontrolovalo Rusko, ačkoliv by se jeho ozbrojené síly zavázaly do ní nevstupovat. Je těžké si představit, že by s takovýmto řešením mohl prezident Zelenskyj souhlasit, avšak teoreticky to vytváří určitý prostor pro diplomatický posun. Klíčové budou drobné detaily, zejména to, co by Rusko kontrolovalo fakticky oproti tomu, co by kontrolovalo podle mezinárodního práva. Evropští spojenci mezitím zopakovali, že hranice Ukrajiny nelze měnit silou.

Ukrajina se pevně drží svých požadavků na věrohodné bezpečnostní záruky a na svou ambici vstoupit do NATO. Pro Rusko je naopak hlavní nepřekročitelnou hranicí jakékoli řešení, které nechává otevřené dveře členství Ukrajiny v NATO. Moskva požaduje, aby Kyjev omezil velikost svých ozbrojených sil a zakotvil v ústavě, že nevstoupí do transatlantické vojenské aliance. Původní verze amerického plánu navrhovala omezení dalšího rozšiřování NATO, které však bylo z evropského protinávrhu následně vypuštěno. Není jasné, co přesně obsahuje nejnovější návrh.

Prostor pro manévrování v těchto sporných bodech by mohl spočívat ve formě věrohodných, ale ne-natovských bezpečnostních záruk pro Ukrajinu. Původní plán USA navrhoval „spolehlivé bezpečnostní záruky“ a popisoval konkrétní scénáře, které by vedly ke koordinované bezpečnostní reakci Spojených států. Zůstává otázkou, zda by Ukrajina byla ochotna přijmout nějakou formu záruk po vzoru Článku pět NATO, i když by to znamenalo, že se k alianci v dohledné době formálně nepřipojí. Bezpečnostní záruky jsou údajně rozpracovány v samostatné dodatkové dohodě.

Admirál James Stavridis, bývalý nejvyšší velitel spojeneckých sil NATO, pro CNN spekuloval o možnosti „vymanévrovat“ z ruského požadavku „žádné jednotky NATO“ tím, že by nebyly pod velením NATO. Teoreticky by mohl nastat scénář, kdy by Ukrajinci bilaterálně přijali kontingent vojáků z Polska, Estonska, Lotyšska, Litvy a severských zemí, kteří by operovali pod vlastní národní vlajkou. To by mohlo zmírnit obavy Ukrajiny, ale zároveň by to mohlo vyvolat námitky na straně Ruska.

Trumpova administrativa obnovila diplomatické snahy po úspěšném vyjednávání příměří v Gaze. Postoj Kremlu se však prakticky nezměnil od poslední velké diplomatické snahy, kdy Trump hostil Putina na Aljašce. Tam nebylo dosaženo žádné dohody a Trump později zrušil myšlenku druhého summitu v Maďarsku. Změnila se však skutečnost, že Rusko získává postupný náskok na ukrajinském bojišti. Konflikt se proměnil ve opotřebovací válku, což hraje do karet větším ozbrojeným silám Ruska. John Lough, vedoucí zahraniční politiky v New Eurasian Strategies Centre, se domnívá, že Rusko je zjevně přesvědčeno, že bude v pozici, kdy bude diktovat podmínky Ukrajině, spíše než jen vyjednávat. Lough je skeptický ohledně brzkého míru, ale připouští, že Putin zvažuje, zda by neměl využít příležitost získat pomoc od Trumpa.

Pro Ukrajinu se situace zkomplikovala kvůli rostoucí politické nejistotě Zelenského administrativy, způsobené korupčním skandálem. Ten se točí kolem údajných úplatků od dodavatelů, včetně těch, kteří pracují na ochraně ukrajinské energetické infrastruktury, a postihl již dva Zelenského ministry. Bílý dům se snaží projevovat optimismus a tvrdí, že „několik choulostivých“ detailů bude vyžadovat další rozhovory. Hodnocení situace v Evropě však bylo v úterý večer střízlivější. Ukrajinský zdroj s přímou znalostí jednání sdělil CNN, že „by bylo velmi mylné tvrdit, že máme verzi, kterou Ukrajina přijímá“. Ukrajinský tajemník Národní bezpečnostní rady Rustem Umerov se vyjádřil podobně umírněně a pouze řekl, že delegace „dosáhly společného porozumění“.

Jakýkoli průlom by stále mohla zhatit nepříznivá reakce Ruska. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov v úterý prohlásil, že jakýkoli upravený plán musí odrážet „ducha a literu“ summitu na Aljašce. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že neobdrželi oficiální informace o upraveném plánu a nemá „nic, co by mohl hlásit“ o rozhovorech s americkými delegáty v Abú Zabí.

Mnoho analytiků i nadále vyjadřuje skepticismus ohledně dosažení dohody, jelikož chybí společný zájem. Greg Mills, vedoucí spolupracovník Royal United Services Institute (RUSI), uvedl, že válka obvykle končí, když jsou obě strany vyčerpané a mají větší prospěch z ukončení bojů než z jejich pokračování. Podle něj jsou sice obě strany unavené, ale Ukrajinci nejsou dostatečně unavení, aby přijali takové podmínky. To by mohlo vést k tomu, že by byl Zelenskyj svržen lidovými protesty. Umerov dodal, že Ukrajina se těší na organizaci návštěvy Zelenského v USA, aby „dokončil závěrečné kroky a uzavřel dohodu s prezidentem Trumpem“. Zkrátka řečeno, budou následovat další setkání.

Ačkoliv Ukrajina stále považuje členství v NATO za nejlepší a nejspolehlivější záruku své bezpečnosti, Spojené státy a evropští spojenci aktivně pracují na vytvoření robustních, ne-natovských bezpečnostních záruk. K tomu dochází jako součást širšího úsilí o mírovou dohodu s Ruskem, které důrazně odmítá vstup Ukrajiny do Aliance. Jedním z klíčových navrhovaných modelů je poskytnutí záruk, které by se podobaly Článku 5 Severoatlantické smlouvy, ale nebyly by formálně součástí NATO. Článek 5 je základním principem kolektivní obrany, který stanovuje, že ozbrojený útok proti jednomu členskému státu je považován za útok proti všem, s povinností poskytnout pomoc, případně i ozbrojenou silou.

Americká strana údajně navrhla záruku typu Článku 5, která by byla podpořena jak Evropou, tak Spojenými státy. Italská premiérka Giorgia Meloniová to označila za „italskou myšlenku bezpečnostních záruk inspirovaných Článkem 5 NATO“. Jde o definici klauzule kolektivní bezpečnosti, která by Ukrajině umožnila těžit z podpory všech jejích partnerů v případě opětovného napadení. Německý ministr zahraničí také uvedl, že Evropané jsou připraveni poskytnout záruky společně s USA. Konkrétní návrhy se objevily již v původním 28bodovém plánu, který obsahoval ustanovení o „spolehlivých bezpečnostních zárukách“ a nastínil scénáře vedoucí ke koordinované bezpečnostní reakci USA. Podle uniklých dokumentů by mohly tyto záruky zahrnovat následující prvky.

Vojenská složka: Ukrajina s partnery připravuje vojenskou složku záruk, která by měla vyloučit další ruskou agresi. Vyslání jednotek: Evropští představitelé rozpracovali plány na vyslání mnohonárodních mírových sil k odstrašení budoucí ruské agrese. Ty by mohly zahrnovat umístění evropských vojsk, například britských a francouzských vojáků, na Ukrajině mimo frontovou linii. Jejich účelem by byla pomoc ukrajinské armádě s výcvikem a posilami. Podpora USA: Další fáze plánu počítá s americkou „ochrannou sítí“, jež by zahrnovala sdílení zpravodajských informací, dohled nad hranicemi, dodávky zbraní a případně i protivzdušnou obranu. Reakce na napadení: Podmínky americké záruky by mohly být takové, že by v případě ruské invaze byly obnoveny veškeré globální sankce a zrušeno uznání nového území a další výhody plynoucí z dohody. Některé návrhy, které kritizovala Evropa, obsahovaly podmínky, že záruka by propadla, pokud by Ukrajina napadla Rusko nebo zahájila raketový útok bez příčiny.

Odborníci upozorňují, že Rusko by mohlo přijmout bezpečnostní záruky USA výměnou za formální uznání okupovaných území, což by vedlo k faktickému rozdělení Ukrajiny. Rusko ale odmítá jakoukoliv přítomnost sil NATO na Ukrajině a chce, aby Ukrajina zakotvila v ústavě, že do Aliance nevstoupí a omezila velikost své armády. Mnozí experti varují, že Rusku se nedá v dodržování závazků věřit, jelikož již v minulosti slíbilo respektovat hranice a suverenitu Ukrajiny (např. v Budapešťském memorandu z roku 1994), ale následně zemi napadlo. Proto by realistické bezpečnostní záruky měly zahrnovat především pokračující dodávky zbraní a vybavení a pomoc při budování soběstačného ukrajinského obranného průmyslu.