Tejc se pustil do ministra Blažka: Vaše návrhy jsou polovičaté!

Vládní návrh zákona chce skoncovat s anonymními akciemi a omezit tak prostor pro korupci. Kdyby byl zákon schválen, bude už napříště jasné, kdo je vlastníkem, kdo pobírá výnosy, zkrátka vlastnická struktura by byla jasná.

Ministerstvo spravedlnosti hovoří o třech možnostech, jak s takzvanými akciemi na majitele naložit: první je převod na akcii na jméno, druhý zaknihování v centrálním depozitáři a třetí uložení v bance nebo bankovní instituci, která je pod dohledem ČNB, takzvaná imobilizace.

Na všech třech variantách našli zákonodárci ve výboru nějakou nevýhodu, nejvíce se dohadovali nad imobilizací a zaknihováním.

"Pro mě je to pokrok správným směrem, ale poměrně malý. Zaknihování akcií je pro mě nejsprávnější a nejjednodušší řešení. Kdyby zůstalo jen u tohoto bodu, má mou jednoznačnou podporu. Mně se nelíbí imobilizace. Když bude akcie zaknihovaná, mohu v depozitáři zjistit, kdo je vlastníkem, když u banky, pak to zjistí pouze ten, kdo dokáže prolomit bankovní tajemství, za určitých předpokladů. Tazatel bude muset poptávat u bank, nikoli u jednoho depozitáře, aby se dopátral u konkrétní osoby, jestli jsou tam její akcie na majitele. Jsem přesvědčen, že to komplikuje situaci orgánům činným v trestním řízení, bude to nákladné, a také to není až tak transparentní. Je otázka, jestli stát nemá uvažovat o zřízení svého depozitu, nebo nějakou vyhláškou ošetřit svou komunikaci s majitelem depozitu," shrnul své výtky poslanec ČSSD Jeroným Tejc.

Na to mu předkladatel z ministerstva spravedlnosti oponoval s tím, že ani centrální depozitář by nebyl veřejně přístupný. I ten by mohly využívat jen například zpravodajské služby, daňová správa či orgány činné v trestním řízená. Připustil vyšší složitost zjišťování, ale dodal, že již dnes dotčené instituce málokdy hledají pouze akcie, zjišťují i další údaje: peníze na bankovních účtech, dluhopisy, cenné papíry, takže dotazy na různé bankovní domy běžně oslovují.

V případě imobilizace ovšem platí, že akcie dále zůstávají akciemi na majitele, nikoli na jméno, pouze jejich vlastník musí být znám institucím, které spadají pod správu České národní banky. I proto hovořil Jeroným Tejc o polovičatém kroku.

Zastal se jí ovšem Vlastimil Pihera, právník z poradního týmu resortu spravedlnosti. "Imobilizace je standardní na celém světě, chceme-li se světu otevírat, bude to pro zahraniční podnikatele srozumitelnější," dodal.

Předseda výboru Stanislav Polčák (TOP 09 a STAN) se rozhodně zasazoval o to, aby centrální depozitář nezůstával jedinou možností. "Akcie na majitele mají lidé ještě z 90. let, často o tom ani nevědí. Kdyby museli celou tu změnu řešit v Praze, to se nám z hlediska regionů nelíbí, chceme, ať si každý může najít svou banku, to depozitář nenabízí. Lidé mohou být staří, ani nebudou vědět, jak to řešit – ale mají třeba u některé z bank účet, jsou zvyklí tam chodit a ta jim s tímto typem správy financí pomůže," ocenil Polčák.

Zákon pamatuje i na to, co se stane, když si akciová společnost ze třech možností nevybere. Nastane dočasná suspendace práv akcionáře, tedy nemůže hlasovat na valné hromadě, nemá nárok na dividendu. Práva se mu obnoví, až začne naplňovat zákonné nařízení.

Ministerstvo spravedlnosti apelovalo na poslance, aby byl zákon schválen. Podotklo, že je zásadně provázán se zákonem o obchodních korporacích, který začne platit od ledna 2014 a počítá s neexistencí anonymních akcií. Tato novela tedy plní roli jistého přechodného ustanovení.