Náměstí a parky v Česku prý nejsou kvalitní a lidem přívětivé

Na vině je podle nich slabá politická vůle, nedostatek odvahy a vizí, ale možná i nezájem občanů, kteří nacházejí náhradu za veřejný prostor v nákupních centrech nebo i ve virtuální realitě. Mnohá náměstí dokonce i v hlavním městě čekají léta na svou revitalizaci.

Architekt, kritik a propagátor architektury Adam Gebrian soudí, že ve veřejném prostoru stále převládá zanedbanost způsobená 41 lety komunismu. "Šlo o režim, který měl nulový zájem na pravidelném setkávání se ve veřejném prostoru a na vzájemné výměně názorů a informací," řekl ČTK. "Také si myslím, že jsme dosti nesmělý národ, který je často nerad konfrontován s překvapeními, s neočekávanými jevy a situacemi - a to je přesně definice úspěšného veřejného prostoru. Že tam k něčemu takovému může dojít," dodává.

Ale ani záhy po roce 1989 se podle architekta Igora Kovačeviče nestala náměstí přívětivějšími. "V 90. letech jsme se poddali neoliberální ideologii a veřejný prosto byl jen místem, kde lze vydělat peníze, či dokonce prostor, který se prodával soukromým subjektům. V 90. letech jako bychom veřejný prostor nepotřebovali," říká. Dnes se společnost začíná o veřejném prostoru znovu bavit a je po něm poptávka a město na ni - se zpožděním - reaguje.

"Opravujeme parky a dláždíme náměstí, ale jako celek náš veřejný prostor trpí řadou nemocí. Chybí mu bezbariérovost, je tu nemožnost výsadby stromů v ulicích, jelikož se v 90. letech zavedlo pravidlo, že každý správce sítí muže zakopat svůj kabel více méně jak mu se chce...," vypočítává architekt neduhy veřejného prostoru v Česku. Podle něj se zlepšuje jen to, co lze zlepšit jednoduše.

Kvalita českých veřejných prostranství je špatná i podle krajinářského architekta Vladimíra Sitty, který 30 let působil v Austrálii a nyní vyučuje na ČVUT. "Kromě Pražského hradu, který ovšem slouží obyvatelům Prahy jen omezeně, mne toho moc nenapadá. Zvláště pokud použijeme srovnání se zahraničím," hledá marně dobrý příklad kvalitního a lidem otevřeného prostoru.