Kurzarbeit v Česku? Nic není zatím jisté, Babiš se šprajcnul

"Je především potřeba politicky rozhodnout, že skutečně to, čemu říkáme kurzarbeit neboli příspěvek v částečné nezaměstnanosti, chceme, nebo nechceme," uvedla ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD).

O zavedení kurzarbeitu jednala několikrát tripartita. Zaměstnavatelé a odbory ho podpořili. Návrh připravila tripartitní pracovní skupina. Podle něj by o příspěvek mohly žádat podniky v potížích, které zavinila krize či živelní pohroma. Pro své zaměstnance by kvůli tomu měly práci jen na 20 až 40 procent pracovní doby. Platili by jim 60 procent jejich průměrného výdělku, stát by dodal dalších 20 procent. Maximálně by poskytl desetinu či 15 procent průměrné mzdy ve státě. Příspěvek by úřady dávaly maximálně šest měsíců, ale i opakovaně. Podmínkou by bylo vzdělávání pracovníků při výpadku výroby.

Podle Marksové by opatření mohlo ušetřit desítky až stovky milionů korun. Pokud by se vyplácel příspěvek na 5000 lidí s průměrnou mzdou, kteří by pracovali jen dva dny v týdnu, půlroční výdaje by dosáhly zhruba 182 milionů korun. Na podpory v nezaměstnanosti by stát vydal 545 milionů.

Při správně nastaveném zkrácení pracovní doby se podle odborníků daří postiženým zaměstnavatelům překonat ekonomickou krizi, dočasné omezení vývozu na některé trhy nebo živelné pohromy. Zaměstnavatelé totiž sníží náklady, přičemž však nemusí propouštět kvalifikované zaměstnance. To jim ušetří jak výplatu odstupného, tak další náklady, které vznikají po oživení trhů, kdy je nutné přijmout a zaškolit nové pracovníky, uvedlo businessinfo.cz.

Dojde-li k ekonomickému oživení v řádech měsíců, stát díky kurzarbeitu ušetří, neboť výdaje na dotace mezd zaměstnanců jsou nižší než celkové státní výdaje spojené s výplatou podpory v nezaměstnanosti a sociálních dávek. Navíc musí vládní politika sledovat i důležitý sociální aspekt, což je rovněž výhoda kurzarbeitu.

Pokud však k rychlému ekonomickému oživení nedojde, hromadnému propouštění se zabránit nepodaří. Dojde pouze k časovému oddálení s obrovskými finančními výdaji. Rizikem zkrácené pracovní doby je tedy dotační politika záchrany pracovních míst s nejistou budoucností.

V rámci kurzarbeitu může rovněž dojít k tomu, že stát začne zachraňovat upadající podniky, které by se dostaly dříve či později do potíží i bez aktuální krize.