Bujará fantazie českého historika? Vondruška demonstrantům počítá nohy

Vondruška ve svém komentáři pro MF Dnes začal se svými přirovnáními u Orwellovy Farmy zvířat, kde se vzbouřená zvířata rozlišovala mezi dobrými (čtyřnohými) a zlými (dvounohými) a lehce přeskočil ke komunistické ideologii, která podle něj propagovala chudé nad bohatými. Podle demonstrantů je jejich problém to, že premiér je bohatý a přáli by si premiéra chudého. 

Vondruškovy romány jsou opravdu velmi komerčně úspěšné a tak asi premiér, jehož plat s příplatky se pohybuje kolem dvou set tisíc korun měsíčně, by mohl být z perspektivy dobře vydělávajícího spisovatele ideálem chudoby, za který se demonstruje. Majetek ve svěřenském fondu premiéra Babiše z něho dělá druhého nejbohatšího Čecha, čili se pohybuje ještě trochu v jiné dimenzi. Uvedený majetek však zahrnuje i značné množství veřejných dotací čerpaných z peněz Evropské unie.

Představitelé evropského společenství přišli se zprávou, v níž jsou proti finanční podpoře premiérova kapitálu značné výhrady. Proč by měla EU podporovat jednoho z nejbohatších obyvatel Evropy prostřednictvím peněz vybraných na daních? Nezbývá než souhlasit s Vondruškou, že celá kauza má své složité právní pozadí. Demonstrace požadují její nezávislé vyšetření, jehož není vhodnou garantkou ministryně spravedlnosti Marie Benešová, která se opakovaně vyjadřuje ve prospěch premiéra.

Těmto okolnostem, jak sám uvádí, spisovatel nerozumí a tak si bere na pomoc příklady z historie. Krom zmíněného jsou podle něj pokojné demonstrace na Václavském náměstí a jiných částech Prahy a České republiky srovnatelné s: templáři, Jeronýmem Pražským, Miladou Horákovou, emžskou depeší, Saddámem Husajnem, Rumunskem, půjčkou na dovolenou, rakousko-uherským mainstreamem, papežstvím, Evropou prodchnutou ekologií, starověkým Římem, lidovými soudy nebo excesy typu Me too.

Kdo by to byl řekl, jak široký záběr má český lid protestující na náměstí. Je zajímavé, že spisovatel publikující své úvahy v tisku patřícímu do svěřenského fondu Andreje Babiše, se právě hlasem lidu a jeho selským rozumem opakovaně zaklínal v řadě předchozích textů. Věřit lidové moudrosti nás učí historie. Tentokrát však nás podle spisovatele historických příběhu učí něco zcela opačného, asi podle lidové moudrosti: "koho chleba jídáš, toho píseň zpíváš!"