Proč ministerstvo vnitra tak zavile trvá na vzorečku?

Podle Dlouhého Ministerstvo vnitra při kontrolování vzorků přespříliš bazírovalo na přesně uvedené adrese. On by za petenta považoval toho, kdo se podepsal a jeho existence je dohledatelná. Pokud by ministerstvo počítalo chybovost podle správného vzorce, Dlouhý by měl s velkou pravděpodobností 53 tisíc podpisů, což by mu umožnilo kandidovat. „Nerozumím tomu, proč ministerstvo vnitra tak zavile trvá na tom vzorečku," dodává Dlouhý k jednání Kubiceho ministerstva.

Dlouhý se rozhodl kandidovat, protože by se chtěl vrátit zpět do vrcholné politiky. Navíc se domnívá, že má zkušenosti ze tří podstatných oblastí. Z akademické (celý život učil na vysokých školách), z politické (osm let byl aktivním politikem) i z finančního soukromého sektoru.

I Dlouhý patří mezi ty politiky, kteří neodolali a vstoupili do KSČ. Dlouhý vstoupil v roce 1978 a jeho důvody byly: naivita, mládí, nabídka pracovat jako vysokoškolský učitel a studovat v zahraničí. Ve studiu navíc uvedl, že jej ke vstupu přiměla rodina. Podle Dlouhého není problém, že s takovou minulostí kandiduje na post prezidenta, protože není jediný (ve straně byl například Jan Fischer kvůli kariérním důvodům).

„Prezident musí respektovat ústavní vymezení pravomocí. To slavné Klausovo: Chci být aktivní, nikoliv aktivistický. Myslím si, že doba vyžaduje, aby ten, kdo bude zvolen prezidentem, nebyl tím kladečem věnců, a ve snaze být aktivní, nikoliv aktivistický, šel opravdu na hranu," uvedl.

Dlouhý se opřel do ODS, která si dle jeho slov nedokáže udělat vnitřní pořádek. Navíc je tato strana spojována s byznysem, což je potřeba změnit. A kritice se nevyhnul ani prezident Václav Klaus, přesněji jeho nepodepisování zákona (naposledy zákon o církevních restitucích). Prezident by měl buď podepsat, nebo vetovat. Z posledních tří zásadních zákonů, jakým je stabilizační balíček, zákon o církevních restitucích a důchodová reforma, by nevetoval.

„S milostmi jako s šafránem. Když bych je uděloval, tak na základě humanitárních důvodů. Případ Smetana – nechci se té otázce vyhnout – milost bych mu dal, ale souhlasím třeba s paní Bobošíkovou, že poškodil cizí majetek. Řekl bych: Smetano, ty jsi první, ty tu milost dostaneš, ale jestli zítra někdo pomaluje billboard, tak ani náhodou," dodává Dlouhý.