Bitva právníků kvůli Zemanovi. Kdo má pravdu?

"Profesora pro určitý obor jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy podaný prostřednictvím ministra." Tak zní zákon o vysokých školách.

Podle právníka Pavla Hasenkopfa to znamená jediné. Prezident v tomto případě musí jmenovat profesora.

"Právo určuje, co má být, stanoví ideální stav věcí, proto oznamovací způsob znamená povinný stav, slůvko „musí" by bylo už nadbytečné. Z věty „jezdí se vpravo" nelze vyčíst, že se nejedná o povinnost. Z věty „kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán..." nelze vyčíst, že je jen na volné úvaze soudu, zda usvědčeného vraha vůbec potrestá. Stejně tak platí, že pokud by prezident měl mít volnost při jmenování profesorů, pak by § 73 zákona o vysokých školách musel znít: „Profesora pro určitý obor může jmenovat prezident republiky na návrh vědecké rady ...." nebo „... jmenuje prezident republiky z kandidátů navržených...". Ale nic takového tam není," napsal ve svém komentáři pro Lidové noviny.

Souhlasí s ním právník Robert Pelikán. "V české legislativě se ustáleně užívají dvě různé formulace pro určení toho, co jakýkoliv orgán veřejné moci má udělat. Buď se říká, že orgán např. někoho jmenuje, něco udělí, povolí nebo zastaví, nebo že může jmenovat, udělit povolit, zastavit atd. Zatímco v druhém uvedeném případě má daný orgán na výběr, zda své pravomoci využije nebo nikoliv, v tom prvním jednoduše musí udělat, co zákon říká," uvádí na blogu idnes.cz.

Na druhé straně barikády je například zástupce ombudsmana a právník Stanislav Křeček. "Pokud Ústava nebo jiný právní předpis hovoří o "návrhu" je zřejmé že nejde o sdělení, kterému je nezbytné vyhovět. Pokud účastníci právních jednání podávají návrh, rozhodně to nelze vykládat tak, že sdělují skutečnost, kterou druhá strana musí akceptovat. Pokud president rozhoduje o jmenování "na návrh" pak je třeba brát v úvahu i jazykový smysl tohoto slova," míní.