Zákony nám jsou na nic, dokud bude česká společnost taková, jaká je

„Je dnes velmi obtížné říct, co všechno bydlení potřebuje, ale mnohem snadnější je sdělit, co bydlení, tedy především bydlení sociální nepotřebuje: je to populistické mlácení prázdné slámy zleva i zprava. Úvahy z jedné strany o tom, že trh vše vyřeší, jsou stejně nesmyslné, jako v poslední době populární tvrzení ze strany druhé o tom, že vše vyřeší zákon o sociálním bydlení," píše Křeček s tím, že někdy se objevují stesky i nad novým občanským zákoníkem.

Nový občanský zákoník nájemníkům podle Křečka naopak uleví, protože omezuje růst nájemného. Dále zavádí institut „zakázaných ujednání", která chrání nájemníky před tím, aby byli pronajímatelem omezováni na svých právech. Zakazuje vystěhování nájemníka kvůli potřebě pronajímatele mít byt pro sebe. Pokud pronajímatel neplní své povinnosti, nemusí být placené nájemné. A nový zákoník chrání nájemníky i dalšími body.

Sociálně slabší mnohdy doplácejí na to, že jim není přenechán byt do nájmu, kvůli čemuž zamíří do ubytoven. Zde jsou mnohdy majiteli ubytoven odíráni, když platí za bydlení několikanásobek běžné ceny. Tito lidé se pak ocitají v začarovaném kruhu, protože jim pomůže leda celková změna v této oblasti. To však nevyřeší jakýsi spasitelský „zákon o sociálním bydlení".

„Zákon, ať již bude jakýkoliv, nepostaví ani jeden byt, neuloží nikomu jinou povinnost, než takovou, jakou již nyní má. A nezmění stav společnosti, ve které žijeme. A řešit její problémy, a k těm problém bydlení jistě patří, můžeme, až tento stav budeme nejen znát, ale hlavně respektovat, když to v demokratické společnosti jinak nejde. Nebo ano," uzavírá Křeček v článku na Britských listech.