Pilný (Občané.cz): Promluv s bábou!?

Ozývají se uražená ega, publikují se průzkumy ukazující, jak si nová generace (gen Y) myslí, že důchodci užírají příliš velký koláč a tudíž je neuživí.

Pojďme se oprostit od emocí a zkusit si říci něco o seniorech. Snad k tomu mohu přispět i já, sám již pár let v této kategorii. Tak za prvé, odkládaná důchodová reforma opravdu není téma seniorů. Tak či onak na jejich život nebude mít žádný vliv. Jde ale o naše děti a jejich budoucnost, nejen důchody, je tedy třeba reformu v jejich zájmu podpořit. Populismu charakterizující předvolební sliby se nedá věřit, kasa je vybraná, a pár slíbených korun hozených „důchodcům" za jejich hlasy přes plot nic nevyřeší. Z peněz odevzdaných státu dostáváme směšné minimum.

Začněme u životních samozřejmostí. Příspěvek na důstojné bydlení, konkrétní služby seniorům - dobré obědy, odvoz, dovoz a praní prádla, nákupy. Znamená to důstojně financovat chybějící pečovatele a vybudování infrastruktury a logistiky. Při porovnání s miliardami vyhozených a rozkradených peněz, drobné. Ve zdravotní péči nejde o třicet korun. Pojišťovnám docházejí peníze a lékaři začínají být stavěni před etický problém - věnovat nákladnou péči třicátníkům nebo sedmdesátníkům. Oba jsou lidé, ale bez reformy zdravotnictví na oba peníze nezbudou.

Většina seniorů chce být aktivní a prospěšná. Ve Skandinávii už léta běží úspěšný program pro seniory poskytující jim se státním nebo evropským příspěvkem dotace na počítač a připojení na internet. Je třeba podporovat celoživotní vzdělávání a university třetího věku. Mnoho seniorů chce a může pracovat. Proč musí z výdělků odvádět sociální dávky a hledat cestu, jak se vyhnout zdanění příjmů? Jakýkoli výdělek přece snižuje požadavky na státní kasu.

Populace stárne a bude stárnout. Mezigenerační solidarita v rodině dostala na frak za komunismu a raného kapitalismu. Většina z nás udělá pro své děti všechno, ale opačně to nějak přestalo fungovat. Obnova normálních rodinných vztahů, etiky a úcty je běh na dlouhou trať. Stáří vypadá na míle vzdálené, ale čeká téměř na každého. Nedívejme se zpět a neřešme za naše děti jejich život a priority. Mohou být a jsou jiné. Hledejme cesty k vzájemnému porozumění.

Na státu, který si platíme, chtějme samozřejmou pomoc směřující k důstojné kvalitě našeho života. Bohužel politika pojatá jako byznys nás potřebuje jen na chvíli u volební urny. Volání po výměně politiků je naštěstí přání všech generací.

Ivan Pilný