Štěch ostře: Za holokaust nemohou jen němečtí nacisté

Jako příklad uvedl Štěch nařízení druhorepublikové vlády z 27. ledna 1939, které bylo přijato přesně šest let před osvobozením nacistického tábora v Osvětimi, které Den památky obětí holokaustu připomíná.

Podle tohoto nařízení musely státní úřady zjistit zaměstnance židovského původu. Odejít z nich pak museli ti, kteří nebyli nepostradatelní. Postižena takto byla zhruba tisícovka lidí.

"Někdo si možná řekne, že v kontextu pozdějších událostí nešlo o nijak velké číslo, že se vlastně nic tak hrozného nestalo. Ale každé bezpráví někde začíná. A zrovna na tomto nebylo německé, ale české razítko," uvedl Štěch. 

Jaroslava Jermanová (ANO), místopředsedkyně sněmovny, uvedla, že osvobození osvětimského tábora "otevřelo naplno bránu poznání, kam až může dojít zrůdnost politických a myšlenkových směrů, které chtějí zredukovat člověka na statistické číslo, na substanci podobnou surovině ve výrobních plánech".

Bývalý osvětimský vězeň Luděk Eliáš za příčinu holokaustu označil "nenávist tvorů, kteří se lidmi jen zdají" a neuznávají jinou pravdu, než tu svoji. 

Pro prvorepublikové Československo byly (i přes jeho nedokonalou menšinovou politiku) charakteristické víceméně pozitivní vztahy mezi Židy a ostatními jeho občany. Kromě toho, že se mohli Židé za první Československé republiky přihlásit k „izraelitskému náboženství", uznalo ČSR oficiálně krátce po svém vzniku jako jedna z mála zemí střední Evropy i židovskou národnost. Tato skutečnost pramenila nejen z osobní iniciativy prezidenta Masaryka, ale i z postoje české inteligence, která na základě vlastních zkušeností z bojů za národnostní uznání sympatizovala s úsilím Židů o uskutečnění jejich ideálů.

Během druhé světové války došlo, podobně jako ve větší části Evropy, k největší židovské tragédii v dějinách. V průběhu holocaustu tak bylo povražděna větší část Židů z území prvorepublikového Československa (na kterém před válkou žilo kolem 350 000 Židů). V průběhu války bylo zničeno 153 židovských obcí a pro svůj židovský původ bylo zavražděno přibližně 270–280 000 lidí (celkově zahynulo 345 000 občanů předválečného Československa). Řada z nich byla deportována do vyhlazovacích táborů na území dnešního Polska. Mnozí z nich předtím prošli koncentračním táborem Terezín. Je hořkou ironií, že poválečným odsunem Němců z Československa byli podruhé zasaženi také mnozí Židé, a to často jen proto, že mluvili německy. Jsou zdokumentovány případy, kdy byli lidé odsunuti bezprostředně po návratu z koncentračních táborů.

Po válce zůstalo na československém území asi 25 000 Židů (Československo přišlo po válce o území Podkarpatské Rusi, kde žily největší židovské komunity – většina z nich však byla rovněž povražděna, část přeživších byla repatriována do poválečného Československa), informuje czechkid.cz.

Řada přeživších československých Židů využila po válce možnosti odcestovat do formujícího se Izraele (do r. 1948 britský mandát Palestina). Z předválečného židovského obyvatelstva tak zbyl na československém území pouze zlomek (14-18 tisíc lidí).