KSČM neuspěla: 17. listopad zůstává hlavně svátkem boje proti totalitě

Zamítnutí navrhla poslankyně Martina Berdychová (ANO), podle níž je stávající název dostatečný. Vystihuje odpor proti oběma totalitním režimům, tedy nacistickému v roce 1939 a komunistickému v roce 1989, uvedla Berdychová.

Simeon Karamazov (ODS) po proslovu bývalého předsedy komunistů Miroslava Grebeníčka o tom, jak se současný režim ovlivňuje výklad dějin, označil novelu za další komunistický pokus o relativizaci historie.

"Navrhovaná změna by mohla vyvolat dojem, že se 17. listopadem jsou spojováni především studenti a až na druhém místě hodnoty, jakými jsou svoboda a demokracie," upozornila ve svém stanovisku už bývalá vláda Jiřího Rusnoka. 

Komunisté návrh zdůvodnili tím, že veřejnost ztrácí po vědomí o událostech spojených se 17. listopadem 1939. Připomínají také, že Mezinárodního dne studentstva byl v roce 1990 přejmenován na Den boje studentů za svobodu a demokracii a později na Den boje za svobodu a demokracii.

Dne 17. listopadu 1939 byli za nacistické okupace pozatýkáni studenti, následně popraveni studentští funkcionáři a uzavřeny české vysoké školy v souvislosti s demonstrací proti německé okupaci, v níž se změnil pohřeb studenta Jana Opletala. Opletal podlehl zranění, které utrpěl při manifestaci ke vzniku Československa 28. října 1939.

Tyto události měly celosvětový ohlas a 17. listopad byl už v roce 1941 Ústředním svazem česko-slovenského studenstva prohlášen za Mezinárodní den studentstva. V roce 1942, na zasedání mezinárodního studentského shromáždění International Students Assembly ve Washingtonu, byl 17. listopad potvrzen a znovu vyhlášen Mezinárodním studentským dnem.

Ke změně vnímání tohoto svátku došlo v československé, respektive české veřejnosti v roce 1989. 17. listopadu se v Praze konala pietní studentská demonstrace, připomínající si právě Mezinárodní den studentstva. Ke studentům se připojili herci. Vysoké školy a divadla vyhlásily stávku. Vzniklo Občanské fórum v čele s Václavem Havlem. Na mnoha místech republiky se lidé začali scházet na pokojných demonstracích. Na Václavském náměstí v Praze jich bylo každým dnem asi sto tisíc. Situace se komunistickému režimu vymkla z rukou. Režim ztratil podporu těch, na které se celá desetiletí odvolával - pracujícího lidu, a začal se hroutit.