ČSSD ztrácí voliče? Toto za tím prý stojí

Podle volebních preferencí agentury TNS AISA jsou volební preference ČSSD na 16%, volební preference hnutí ANO skoro na dvojnásobku. No, když přehlédnu oněch poněkud optimistických 31% pro hnutí ANO (bylo by dobré vědět, zda nebylo právě ono přes nějakou spřátelenou PR agenturu objednatelem průzkumu), těch 16% pro ČSSD je dost uvěřitelných. Před necelými dvěma měsíci měla tato strana ve volbách do EP něco málo přes 14%. Dochází pomalu ale jistě na má slova. ČSSD ztrácí a ztrácí...

Příčiny ztrát ČSSD

Těch příčin trvajícího poklesu podpory ČSSD je celá řada. Být na místě vedení ČSSD, tak si nechám na toto téma udělat seriozní a objektivní studii (ne od O. Novotného). Nastavit si zrcadlo, k tomu ale chlapci z Lidového domu nebudou mít kuráž.

Začalo to před čtyřmi léty hezky. Odešel jsem z pozice předsedy ČSSD a téměř všichni, kdo v ČSSD něco znamenali, rádi uvěřili pravici a pravicovým médiím, že za výsledek ve volbách do Sněmovny, který sice znamenal volební vítězství, ale chudší, než se očekávalo, můžu já osobně. Jinak řečeno, zbaví-li se mně, půjde to už samo.

A ono to samo nějak nešlo. Ve volbách na podzim 2010 žili v ČSSD ještě z výsledků mé práce. Komunální volby 2010 dopadly pro soc. dem. dobře a doplňovací senátní volby 2010 jakbysmet. A protože navazovali na obrovské vítězství v senátních volbách 2008, měla ČSSD poprvé v historii většinu senátorů.

Ale tehdy – těsně před volbami na podzim 2010 došlo k prvnímu zcela nenápadnému zlomu, kterého si málokdo všiml. Hejtman Moravskoslezského kraje Palas zatoužil přejít do pozice senátora. Informace, které se objevily kolem jeho penzionu na Bruntálsku, musel předvídavý předseda ČSSD vyhodnotit jako pro stranu dlouhodobě smrtelně nebezpečné.

Řeknu to otevřeně, B. Sobotka měl Palasovi zabránit v kandidatuře do Senátu. Dříve či později muselo dojít na obvinění ze strany orgánů činných v trestním řízení. Nic nebránilo, aby B. Sobotka postavil věc jako otázku důvěry. Buď on, nebo Palas. Chlapci se spolu ale dohodli a Palas po zvolení do Senátu přeběhl k Zemanovcům. A po Palasovi v ČSSD následovali lidé, kteří byli policií obviněni, a přesto nebyl vůči nim dle stranických stanov uplatněn princip presumpce viny. V čem se tedy pak ČSSD lišila od ODS či TOP 09? V očích swingového voliče ničím.

Pak přišlo v květnu 2012 zatčení hejtmana D. Ratha a jeho rychlé hození přes palubu bez náznaku zájmu o jeho další osud.

Nelze nezmínit seriál nepravostí v ústecké ČSSD. Nová situace v ČSSD, kdy se na sjezdu začaly počítat hlasy, počínaje březnem 2011, k volbě předsedy, dala některým lidem v soc. dem. nové možnosti. Bez toho by se Roman Houska nikdy nestal severočeským cappo di tutti cappi a předním stranickým „předsedotvůrcem". Ostudné kauzy na ústeckém hejtmanství a na ústecké radnici v letech 2011-2012 prakticky destruovaly volební pozici ČSSD v Ústeckém kraji již ve trojích volbách za sebou: krajských, sněmovních i evropských, nemluvě o senátních.

ČSSD na Ústecku – lidé jako Houska, Fišera, Kouda, Vaňhová – tak zničila vše, co jsem v tom kraji v potu tváře za léta vytvořil...

Na podzim, nejspíše v září, tedy těsně před volbami, začne proces s bývalým ústeckým prvním vicehejtmanem za ČSSD P. Koudou. Ve volbách bude ČSSD na podzim na Ústecku jenom sčítat ztráty. Snad vyhraje na Ústecku alespoň v nějakém malém městě...

A ekrazit před podzimními volbami?

Jediný kraj, kde mohla ČSSD doufat v komunálních volbách v hladké vítězství, bylo Ostravsko.

Nepochopitelná politická likvidace ostravského primátora Kajnara a opavského primátora Jiráska byla jen prvním krokem k vlastní sebedestrukci. Myslím, že oba dva postaví ve svých městech, kde byli velmi dobrými primátory, vlastní kandidátní listiny. A dostanou dost hlasů. Kajnar možná i zvítězí. Ty hlasy budou mizet sociální demokracii.

Nepochopím, že se předseda ČSSD vůbec nezajímal o destrukci politické pozice Kajnara. Vždyť Kajnar mohl být po osmi letech úspěšného primátorství dobrým poslancem, náměstkem ministra či ministrem... Likvidace Kajnara byla zřejmě favour pro Sobotkova spojence – hejtmana Nováka. Ten se sociální demokracii opravdu vyplatil a ještě vyplatí.

Obvinění Dědice a spol. je tím politickým ekrazitem, který může rozmetat pozici ČSSD nejen v Moravskoslezském kraji. Tři souběžně probíhající procesy, týkající se tak nebo onak ČSSD, to bude příliš... To prostě voliči vnímat budou a tak je to ostatně i zamýšleno. Obdobným způsobem – kriminalizací tzv. kmotrů Rittiga a Janouška – byly před časem rozmetány politické pozice ODS. Je zajímavé, jaká k tomu byla spuštěna likvidační kampaň. Úplně stejná jako v případě D. Ratha. Zatčení, obvinění, zveřejněné odposlechy, intenzivní negativní kampaň. A tak dokola, až je veřejnému mínění vše zcela jasné. A proces je už vlastně docela zbytečný. Podobné kampaně lze očekávat již v září v souvislosti s procesy s Koudou a Dědicem a spol. D. Rath má už dehonestaci za sebou.

B. Sobotka nemá odvahu hodit hejtmana Nováka, zkompromitovaného vztahy s Dědicem, přes palubu. Možná už ani nemůže. A k tomu ještě dělá další děsivé politické chyby. Říkám tomu politika stínohry. Nejlepším příkladem toho jsou církevní restituce. Velké sliby před volbami a po volbách jen markýrování tlaku na katolickou církev. Všechno jen jako. I méně bystrý volič jistě prokoukl habaďůru, která se s ním sehrála.

A strašlivé politické a komunikační chyby ministra zahraničí Zaorálka, který se stal američtějším nežli samotní Američané. Vyhraněně protiruské Zaorálkovo stanovisko v ukrajinské krizi odpudilo další segment voličů soc. dem. Přidám ještě váhání ČSSD ve věci evropského komisaře.

A mohl bych ve výčtu chyb vedení ČSSD pokračovat...

Volební prohra v podzimních volbách bude na ČSSD – jak ji znám – působit jako tříštivý granát. Pak už bude následovat jenom zkáza. Zkáza napravitelná jen se silným a charizmatickým vedením. Takové ale ve vedení ČSSD nevidím.

Je zajímavé, že odplývání volebních preferencí od ČSSD nezvyšuje podporu KSČM. Levicoví voliči přestali zřejmě brát KSČM jako stranu protestu. Svůj vliv zřejmě sehrál vstup KSČM do řady krajských koalic s ČSSD po regionálních volbách v roce 2012.

V politice se nikdy nemůže dlouhodobě udržet politické vákuum. Pokud, řekněme za rok, budou mít ČSSD a KSČM v souhrnu něco přes 20% volebních preferencí, levicoví a levostředoví voliči, jichž je 46-48%, se někam přesunou. Něco půjde k Babišovi, něco zůstane Okamurovi. Bude tady i tak značný prostor pro jinou levostředovou stranu zmocnit se potenciálu voličů, který odplyne od soc. dem. Osobně si myslím, že to bude subjekt, který bude silné finanční zázemí..., píše Jiří Paroubek v analýze, kterou poskytl severu EuroZprávy.cz.