Nynější právní úprava je pro práci z domova nevyhovující

"Jedním z klíčových koronavirových opatření je pro vládu i mnohé zaměstnavatele právě přesun co nejvyššího možného počtu zaměstnanců na home office, pokud to jejich pracovní náplň dovoluje. Přitom pro to nejsou správně nastaveny zákony a předpisy," uvedl manažer Grant Thornton CR Roman Burnus.

Zavádění práce z domova se podle něj navíc stává standardem, který pravděpodobně vydrží i po skončení pandemie. Mnoho firem si uvědomuje, že je pro ně tento systém lepší a výhodnější. "Současná právní úprava je proto naprosto nevyhovující a je třeba tuto problematiku vyřešit," dodal.

Zaměstnavatel by měl zaměstnanci pracujícímu na home office poskytovat náhradu vzniklých výdajů, jejichž vyčíslení je ale mnohdy nedopočitatelné. V případě náhrad za opotřebení vlastního majetku zaměstnance používaného pro výkon práce jako například počítače, tiskárny, telefonu nebo nábytku problém není. Náhrady je možné stanovit paušální částkou.

Problém podle analýzy nastává u takzvaných povinných plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce. Tam patří například připojení k internetu, elektřina nebo topení. "Zde náklady paušalizovat nelze, přitom by to dávalo obrovský smysl," podotkl Burnus. Výše náhrady se má kalkulovat na základě skutečně vynaložených výdajů, což je ale v praxi nyní téměř nemožné.

První pokus vyřešení tohoto úskalí se uskutečnil v roce 2019 a následně i na začátku pandemie, kdy se Komora daňových poradců pokusila na společném jednání s Generálním finančním ředitelstvím prosadit možnost paušalizace výše náhrady. Cílem bylo významné zjednodušení celého procesu prokazování nákladů. Návrh však doposud neprošel, uvedl Burnus.

Hospodářská komora koncem loňského roku uvedla, že 47 procent zaměstnavatelů v Česku mělo v listopadu alespoň jednoho pracovníka na home office. Zatímco u velkých firem to bylo v 92 procentech podniků, u mikro firem do deseti zaměstnanců ve zhruba třetině.