Krást v práci? Home Office způsobil, že ještě nikdy tolik lidí tak masově nepředstíralo, že dřou

Před pár měsíci byla účetní Karlee Besseová z kanadské provincie Britská Kolumbie propuštěna z firmy Reach CPA. Domnívala se, že ji vyhodili neoprávněně, a tak se obrátila na soud. Od zaměstnavatele požadovala odškodné ve výši 5000 kanadských dolarů (asi 82.000 Kč).

Soud skutečně rozhodl o odškodnění, ale nikoliv kvůli propuštění z práce, ale kvůli lenosti zaměstnankyně. Firma Reach CPA u soudu vytáhla těžkou munici v podobě počítačového programu, který sleduje, kdo co dělá v pracovní době. A účetní Karlee místo počítání raději stahovala filmy z internetu. Program od chvíle, kdy byl nainstalován, zaznamenal 50 hodin, které věnovala vlastní zábavě, a ne práci.

Žena se pokoušela hájit, že možná filmy stahovala, ale mezitím pracovala s papírovými dokumenty, které si vytiskla. Firma ale prokázala, že pár vytištěných dokumentů by stačilo na hodinu či dvě práce, a ne na několik dnů.

Soud přiřkl odškodnění firmě. Karlee má zaplatit Reach CPA 2460 kanadských dolarů (40.400 Kč).

Rozsudek vyvolal rozruch. Byl to zřejmě první verdikt nařizující zaměstnanci vrátit již vyplacenou odměnu za ukradené hodiny z pracovní doby. Hodně lidí se domnívá, že může jít o rozsudek přelomový. Podobných případů se u soudů může objevit více, a to možná nejen v Kanadě.

Za trestem pro Karlee stojí polský start-up TimeCamp. Ačkoliv program sledující práci zaměstnanců vznikl před skoro 15 lety, zlaté časy mu nastaly během pandemie. V roce 2021 firma vydělala osmkrát více než o dva roky dříve. Její služby využívá nejen zmíněná kanadská firma, ale i 18.000 dalších, které se rozhodly lépe zorganizovat čas svých zaměstnanců a při té příležitosti pohlídat, zda jej využívají efektivně.

"Práce na dálku se ukázala být velkou zkouškou důvěry pro pracovníky a jejich nadřízené. Otázka kontroly budí velké emoce. Dohled není novinkou, ale změnily se metody a nástroje. Přizpůsobily se změnám v pracovním prostředí a umožňují řízení na dálku," míní Anna Mastalerzová z personální agentury Cpl Poland.

Práce na dálku podle expertky stírá rozdíl mezi pracovní dobou a osobním životem. Pracujeme déle, nedodržujeme osmihodinovou pracovní dobu. Při práci z domova je těžké říci, zda jsme už skončili s prací, anebo ještě ne. Pracovní povinnosti jsou často v podobě projektů: máme splnit konkrétní úkol a zaměstnavatele zajímá, jak kvalitně to uděláme, a ne zda jsme tomu obětovali pět či deset hodin. Práce se přelévá do soukromého života a naopak běžné každodenní povinnosti se plní v pracovní době.

"Aktivitám, kterým se pracovníci věnují v pracovní době, kraluje vaření, praní a uklízení. Kromě toho nakupují na internetu, využívají sociální média a sledují filmy a seriály," říká Mastalerzová.

Má smysl monitorovat pracovní dobu? I před masovým nástupem práce z domova se s prací podvádělo, ale práce na dálku nesmírně přispěla k předstírání, že máme práce nad hlavu.

List The Wall Street Journal už před dvěma lety popsal případy pracovníků, kteří si poté, co začali pracovat z domova, našli novou práci. Problém byl v tom, že z té předchozí neodešli. Noviny popsaly případ vysokoškolského pedagoga, který se dokázal na deset minut omluvit z hodiny pod záminkou chvilkové nevolnosti, aby následně absolvoval virtuální schůzku s novým šéfem, a pak se z druhého počítače znovu přihlásil na přednášku. Pružnost se vyplácela: výdělky se mu zdvojnásobily.

Hrdinové článku vykládali, že dokázali zvládat schůzky a čas tak umně, že dvě práce vtěsnali do standardních 40 pracovních hodin týdně, ale brali dva platy.

Vznikl dokonce specializovaný portál pro lidi s více zaměstnáními Overemployed.com, a to i s "desaterem" přikazujícím hlavně nijak nevybočovat a zůstávat v průměru. "Musíš zapomenout na ego a mít na zřeteli své poslání: využít dodatečné práce k vydělání peněz," radil server, jehož utilitární přístup zapadl do módního trendu FIRE (Financial Independence, Retire Early), čili vytváření si úspor umožňujících předčasně odejít do penze.

No a co, v kapitalismu firma usiluje o maximalizaci zisku, tak si stejný cíl klade i zaměstnanec. Ale kam se poděla pracovní etika?

Pracovníci přiznávali The Wall Street Journal, že když pracovali jen v jedné firmě, často museli předstírat, že pracují. A tak prostě začali svůj čas využívat efektivněji.

Ani práci v utajení pro dva zaměstnavatele, ani předstírání, že má práce nad hlavu, nezná Michal Zabielski. Majitel softwarové firmy Endora a člen sdružení polských firem působících v informačních technologiích SoDA míní, že takové problémy se nejčastěji vyskytují ve velkých korporacích, kde se také často uplatňují nástroje k monitorování práce.

V malých firmách se počítá efektivnost. Důkladné sledování času skutečně stráveného prací nemá smysl, pokud pracovník v souladu s uzavřenou dohodou dodává firmě přidanou hodnotu, míní Zabielski.

Souhlasí s tím Marcin Nowak, spoluzakladatel a místopředseda technologické společnosti Decerto. Sledování podle něj podkopává důvěru ve firmu a pracovník se bude jen snažit dokázat, že dělá to, co si žádá monitorovací vzorec, místo aby se soustředil na splnění úkolu.

"V mé branži vytváření programů je dosti snadné ověřit, zda někdo pracuje. Navzdory zdání nejde o měření podle určeného kódu. Programátoři pracují v malých týmech vedených zkušeným šéfem, který dobře ví, kolik času zabere daný úkol," vysvětluje Nowak.

Klíčový je podle něj právě nadřízený. Pokud nedokáže řídit, přenášet úkoly, pak vzniká problém - a pracovníci z nezbytnosti předstírají, že pracují, než mají "padla".

Otázka tedy zní, co dělat, když se fláká šéf.