Popeláři museli počkat. Šéf ODS klidně kráčel silnicí a reportéři jim zatarasili cestu

Je krátce po čtrnácté hodině. Právě se zavřely volební místnosti, v nichž se rozhodlo o budoucnosti v krajích i o tom, kdo má nakročeno do Senátu. V hlavním sídle ODS, které sídlí v pražské Truhlářské ulici, je zatím nuda. Vrcholní politici konzervativců tady ještě nejsou. Pohoda zde ale nepanuje. Ze všech místností řve volební studio České televize. Klid před bouří pojali novináři po svém. Jedni vyrazili ke stolu s občerstvením, aby uspokojili své chuťové buňky či uhasili žízeň, jiní testují, zda jim funguje internetové připojení a spojují se s redakcemi, jimž hlásí, kdy asi přijedou první známé tváře.

V pohotovosti jsou ale už fotografové. Společně s kameramany stepují před vstupem do sídla ODS, aby nepřišli o zajímavý snímek. „Pánové, nezapomeňte na dodržování dvoumetrového rozestupu,“ je aktivní ochranka, která šrumec pozoruje s nelibostí. Za chvíli ale své epidemiologické snažení vzdá. Brzy pochopí, že tlačící fotografy nemá cenu napomínat.

Konečně se dočkají prvního úlovku, kterým je I. místopředseda ODS Zbyněk Stanjura. „Zeptám se ho, co říká současným výsledkům. Hlavně se k němu musíme protlačit jako první,“ říká kameramanovi reportérka jedné televize. Zatímco se štáby na šéfa poslaneckého klubu mačkají, aby vyzvěděly jeho názory, pokojně kolem sídla prochází dvojice milenců. Hoch na chvíli opustí ruku, za kterou držel slečnu a nechápavě na mumraj zírá. „No jo, vlastně, vždyť byly volby. Ale mě politika nezajímá, stejně se nic nezmění, všichni si hrabou jen pro sebe,“ řekne, podívá se, zda jeho politologická moudra někdo slyšel, zaklesne se zase do slečny a svět opět patří jen jim.

Po Stanjurovi přijíždějí další a zpovídání prvotních dojmů politiků ODS se pozvolna stává rutinou. „Prosím tě, můžeš mně říci, co říkal Kupka? Píši rozhovor se Stanjurou a do toho dělám redakční on line, tak vůbec nestíhám, “ prosí jeden redaktor druhého kolegu, který mu ochotně vyhoví.

Třeba přijede Vondra a řekne, že Slavii vyjednal nový zápas

Čas pokročil a den se pozvolna přehoupl do pozdního odpoledne. Čekání na politiky je úmorné, nekonečné postávání před budouvou ODS už mnohé nudí. A tak prostor dostávají žertíky. „Třeba přijede europoslanec Alexandr Vondra a řekne, že fotbalové Slavii vybojoval opakování zápasu závěrečné kvalifikace Ligy mistrů s dánským Midtjyllandem,“ hlesne jeden z fotoreportérů a naráží tak na nešťastný večer pražské Slavie, kdy kvůli opakované penaltě přišla o základní skupinu Ligu mistrů, na což na sociální síti zareagoval europoslanec ODS Alexandr Vondra, když napsal: Slavie je mi dneska upřímně líto. Zařízl ji slovinský rozhodčí. Vždycky jsem říkal, že Slovinci dokážou být oportunistické svině. Viz například chování k turistům tranzitujícím do Chorvatska. Dneska se to zas potvrdilo…“ Vondra ale nepřijel a Slavii nic nevyjednal.

S přibývajícím časem ale na vtípky není čas. „Za hodinu jsou konečné výsledky voleb, tak už rozhovory směřujte na konkrétní dotazy o povolebním vyjednávání,“ volají editoři pokyny novinářům. Žurnalisté je na slovo poslouchají. Začíná boj o to, aby novináři měli rozhovory s politiky bez přítomnosti konkurence. A tak mediální tým ODS lítá z jednoho konce místnosti na druhý. „Prosím vás, paní Němcová má čas tak na tři otázky, pak musí odjet,“ vyřizuje tiskový mluvčí Václav Smolka vzkaz redaktorovi, který projevil zájem o soukromé povídání s Miroslavou Němcovou, která kráčí do Senátu.

Po osmnácté hodině všichni datlují do osobních počítačů. Přesto všichni vnímají zprávy i z okolních štábů. „Pánové, slyšeli jste to? Hejtmanka Jermanová neunesla prohru a odmítá se s kýmkoli bavit,“ je slyšet v tiskovém středisku. „Pan premiér nám to zase vysvětlí, jak se na to máme dívat,“ žertuje jiný na adresu hnutí ANO a jejich představitelů. Záhy se ozve hlas tiskového mluvčího ODS Václava Smolky. „Dámy a pánové, začíná oficiální tisková konference ODS. Po tomto upozornění i ti největší spisovatelé se zvedají a opouštějí monitor svého počítače.“ Po jejím skončení zase začíná hon na jednotlivé politiky. „Dobře, ale jen tři otázky,“ hlesne předseda Senátu Miloš Vystrčil a reportérovi vyhoví.

Je pozdní večer. Občerstvení je vyjedené, nablyštěné sklenice jsou po vypití nápojů upatlané, a tak číšníci i servírky vše uklízejí. Několik novinářů ještě dopisuje rozhovory, komentáře, glosy. Stres ze všech už ale opadá. Kolem desáté večerní tiskové středisko osiří a i poslední novinář opouští volební štáb ODS. Kolem něj znovu projíždějí popeláři. Už nemusejí čekat, pan profesor Fiala i smečka reportérů tu už není.  Třeba zase budou muset čekat, vždyť senátní volby jsou tu záhy a co když se ODS zase bude dařit? Tak páni popeláři zase v klidu posečkají.