David Rath ví, co dělat s uprchlíky

Rath se domnívá, že právě vlády výše uvedených zemí rozvrátily sever Afriky a Sýrii, s jásotem, že jde o arabské jaro. Nyní to ale podle něj vypadá, že jen užasle zírají, že se to arabské jaro nějak zvrhlo a s proudem uprchlíků si prý zjevně nevědí rady.

"Uprchlíci jsou vesměs chudáci, kteří mají za sebou strastiplné zážitky a nereálně vysoké očekávání pěkného života v bohaté Evropě. Jen část z nich však je schopna a ochotna Evropě něco přinést. Většina z nich nemá kvalifikaci a pracovně-sociální návyky, které by jim umožnily být v Evropě úspěšní. Jejich sen se brzy rozplyne a nastoupí frustrace ze střetu s realitou, ale také z toho, že jim Evropané rozvrátili jejich země. Byly to sice diktatury, ale jejich diktatury s jejich diktátory a dalo se tam žít. Nyní tam mají chaos, brutalitu a bídu. Není divu, že utíkají," píše exposlanec na svém blogu na aktuálně.cz a přemýšlí nad možným řešením.

"V Evropě je zaděláno na další velký problém. S řešením nikdo nepřichází. Má to vůbec nějaké řešení? Co by měli dělat premiéři Itálie, Španělska, Británie či prezident Francie, tedy zemí, které to způsobily a teď, jako první, čelí uprchlické vlně? O USA ani nemluvě, ty používají Evropany a nejen ty, jako užitečné idioty ve své hře na impérium římského typu. Bohužel se zdá, že jejich cílem není stabilita, ale trvalý chaos – divide et impera," domnívá se.

Jako jedno z možných řešení navrhuje v rozvrácené Libyi vojensky obsadit část pobřeží, vybudovat zde moderní město pro uprchlíky a do něho z Evropy vracet všechny, kteří se tam ilegálně dopraví. Zde by byli pod mezinárodní správou a vlastní samosprávou a bylo by dost času zjistit u každého, o koho se jedná, proč prchá, zda není součástí nějaké nebezpečné organizace či neznamená zdravotní riziko. Odtud by se prý navíc po čase mohli vracet do domovských zemí, pokud se tam situace uklidní, či někteří, skuteční političtí emigranti, by mohli najít nový domov v Evropě.

"Během pobytu v tomto městě by se mohli vzdělávat a získávat pracovní kvalifikaci i sociální návyky běžné pro většinu Evropanů. Samozřejmě ideální by bylo pro vznik tohoto autonomního území získat i místní státní autority, aby na jeho správě spolupracovaly, i když to je dnes asi dost nereálné, ale za nějakou dobu, až se místní situace stabilizuje, by to možné bylo. Transfer uprchlíků je spojen s kriminalitou a chaosem i v zemích, kde běženci čekají, až je někdo dostane do Evropy a pokud by tam byla stabilnější vláda, pak i v jejím zájmu je, mít situaci pod kontrolou," navrhuje Rath.

Nepopírá, že vznik takovéhoto přechodného autonomního afrického území pod správou Evropy by sice bylo drahé, ve svém důsledku by to ale prý bylo levnější a bezpečnější, než postupný export uprchlíků do všech koutů EU, tedy export potíží a problémů i tam, kde nejsou.

"Vše pod heslem: ,, musíte s námi sníst, co my jsme navařili, i když nechcete...". Vedení Evropy a velkých států není schopno uvažovat netradičně a důrazně. Tak udělají úřednické kvóty a budou uprchlíky rozstrkávat do všech zemí proti vůli místních lidí. Tu tisíc, tu tři tisíce, příště třeba pět tisíc a za rok možná sto tisíc...Poroste napětí, nenávist, konflikty a rasismus na obou stranách, jak u původních, tak u nových obyvatel. Tak dnešní evropské ,,houby" na rozhodujících místech vytváří živnou půdu pro nástup vlády tvrdé ruky. To nebude ve svém důsledku dobré pro nikoho," dodal Rath.