Nejsme vrazi, brání se uprchlíci. Některé příběhy jsou neuvěřitelné

Lilian Shawa i na svůj pobyt v Zastávce u Brna nemůže stěžovat. Všichni se k ní prý chovali velmi pěkně. "Není to úplně ideální, ale byla jsem spokojená," popsala podle České televize Shawa. Při zadržení se k běžencům ale podle ní chovají jako k vrahům. "A my říkáme, my nejsme vrazi, aby se k nám tak chovali," dodala uprchlice z Iráku, která v Česku podala žádost o mezinárodní ochranu.

Syřan Hani Baloush jezdí do Zastávky u Brna několikrát týdně, pracuje zde jako tlumočník. "Dělám převážně Syřany, Iráčany nebo Araby. Někteří jsou i z Lybie, ale je jich málo," popsal. V Zastáce je to podle něj krásně čisté, lidé mají všechno, co potřebují. Nachází se zde hlavně rodiny s dětmi, které v Česku chtějí zůstat a čekají na azyl.

"Snaží se o to. Pravděpodobně tady mají nějakého příbuzného. Pokud mají české vízum, tak tady musí zůstat, tak se třeba z různých států sem vrací a končí tady v Zástavce. Devadesát procent tu někoho má z příbuzných," vysvětlil. "Lidé, kteří jsou tady v České republice, kteří utíkají ze Sýrie nebo Iráku, utíkají proto, že už se tam nedá žít. Ta situace je nesnesitelná. Je tam nebezpečno, bomby padají na každou budovu, chtěně, nechtěně, omylem, rakety a tak dále," dodal.

Vysvětlili také hlavní důvod, proč do Evropy často přicházejí mladí muži. Snaží se totiž vyhnout povinné vojenské službě v Sýrii. "Když někdo prodá všechno, co má, tak to dává svému synovi, aby nemusel jít na vojnu. Protože z vojny už se nevrátí zpátky. Jenom na nosítkách. Nebo studený. To ví každá matka, to ví každý otec, tak se snaží svého syna dostat pryč," popisuje.