Důchodci, dostanete prý to, co vám stačí, ne to, co si zasloužíte. Jistota? Ani náhodou. Šetřete si, vláda vlastně nic neví

"Tato vláda neví, kdy budou v budoucnu občané odcházet do důchodu, neví ani, jaký důchod budou brát, protože neví, jakého věku se budeme dožívat, jak na tom budou důchodové fondy a kolik peněz bude chybět ve státní kase kvůli dluhu, jehož budoucí výši rovněž tato vláda nezná," komentuje na webu Českého  rozhlasu Hoffman a dodává, že právě proto jsou v zákoně zadní vrátka, kterými v budoucnu mohou politici vycouvat, v podobě ustanovení, že se každých pět let ten strop upřesní podle toho, co o stáří populace zjistí statistici.

Podotkl, že i kdyby politici měli spolehlivou křišťálovou kouli, beztak by se při kalkulaci důchodů řídili intuicí, co je pro seniory únosné, respektive co jim k životu stačí, nikoli úvahou, co si za celoživotní práci ve stáří zaslouží. K bohatství, které společnost vytváří, se podle komentátora přednostně dostávají ti, kteří jsou na tom nejlépe.

"Jediné reálné kritérium, od kterého se odvíjí životní úroveň obyvatelstva, je sociální únosnost. Poměry neúnosné by totiž vedly k rebeliím a převratům, při kterých hrozí mocným ztráta moci. Od starých a často současně nemocných rebelie nehrozí a nebýt jejich volebního práva, valných ohledů by se nedočkali," podotkl komentátor.

Státy podle něj předstírají, že garantují budoucnost svých občanů, aby se pak zjistilo, že legislativa umožnila rafinovaně vytunelovat důchodové fondy, spořitelny a banky a že se tiskem nekrytých peněz a finančními spekulacemi znehodnotily měny. "K tomu připočítejme krize, války a živelní pohromy a máme vysvětlení, proč jsou nakonec staří vždy odkázáni na mezigenerační solidaritu a na pomoc nejbližších, tedy rodiny," dodal.

Pokud politici apelují na odpovědnost občanů a vyzývají je k tomu, aby si šetřili na stáří, nebo pokud jim slíbí, že nebudou muset pracovat až do smrti, má to prý pouze psychologickou, nikoli praktickou cenu. "Živí v občanech naději, že žijí v předvídatelném světě. A naděje, jak známo, umírá poslední," uzavřel Hoffman.