Velké cirkusové pokrytectví! Týrání zvířat probíhá všude a bez povšimnutí

Cirkusy jsou jen nejviditelnější a nejkřiklavější případ zneužívání zvířat. Divoká zvířata tráví dlouhou dobu v malých klecích na kamionech a pendlují nejen po republice ale po celém Evropě. Tedy stále více jen po státech, kde je povolená jejich drezůra v cirkusech.  V několika představeních denně jsou pak často divoká zvířata nucena k pro ně nepřirozeným činnostem. Nebo už jste někdy v přírodě viděli například medvěda jezdit na mopedu?

Je třeba říci, že snaha ministerstva o drezůru nedomestikovaných velkých zvířat, především šelem, je naprosto správná. Skutečně nelze věřit majitelům cirkusů, že by se něco takového těm zvířatům líbilo a bylo to pro ně přirozené. Rozhodně jim ani na cestách nemohou zajistit kvalitní životní podmínky. Doby, kdy jedinou možností, jak vidět lva, tygra nebo zebru, byla návštěva cirkusu, jsou pryč. Na druhou stranu je zde otázka proč zakazovat například drezůru koní, psů nebo papoušků, tedy zvířat domestikovaných a do značné míry na výcvik šlechtěných. Opět se pokoušíme zajít do krajností.

Kauza cirkusů je po zlikvidování kožešinových farem, nejviditelnějším počinem ochranářské lobby. V ostatních případech ovšem tak aktivní ani úspěšná není.  Příkladem může být doprava zvířat po Evropě. Každý rok Evropou pendlují statisíce kamionů narvaných jatečními zvířaty. Zvířata jsou často bez vody a krmiva na cestě z Východní Evropy na jatka ve Francii a Itálii mnoho dní. Pokud se zvířeti polámou cestou nohy a není schopno se přesunout k porážce, je přímo v kamionu rozřezáno zaživa motorovou pilou. Nikoho to moc nevzrušuje. Prase nebo kráva není prostě roztomilý tygřík.

Ovšem mnozí aktivisté a ochránci zvířat sami nejsou bez vinny. Ti, kteří halasně odsuzují cirkusy se často ke svým miláčku také zrovna nechovají šetrně. Nejextrémnější příkladem jsou amatérské útulky pro zvířata, ve kterých „milovníci zvířat“ shromáždí desítky psů a koček, s tím, že jim tam bude lépe. Taková zvířata často s „péčí“, která se jim dostává mohou svým kolegům z cirkusu nebo jatečním zvířatům jen závidět.

Kde ovšem dochází k nejčastějšímu týrání je chov domácích zvířat. Kolik nepovedených vánočních dárků skončí v útulcích? Kolik psů, které jejich pánečkové nedokáží zvládnout, končí v přivázaných v lese? Co plazi, kteří najednou dorostou úctyhodných rozměrů, nevejdou se do terária, a tak často končí v popelnici? Těch se nikdo nedopočítá. A lidé, kteří s nimi takto zachází se považují také za milovníky zvířat. A za milovníky zvířat se považují i ti, co si pořídí do bytu 1+1 malamuta a dvakrát denně jej milostivě jdou vyvenčit, nebo kočce, když se začne chovat přirozeně a začne škrabat, nechají odstranit drápky.      

Je smutným faktem, že v otázce zvířat se společnost chová pokrytecky. Na jednu formu zacházení se zvířaty, která nemusí být ani týráním jako u cirkusu nebo u chovu slepic, jsou mnozí téměř alergičtí, aby faktické, daleko více rozšířené, týrání milovníky zvířat bylo přehlíženo a tolerováno. Pokud chcete mít u nás střelnou zbraň nebo jen rybářský lístek musíte projít rozsáhlou zkouškou a testováním.

Pro chovatele, krom chovatelů velkých zvířat a dravců a cirkusů, žádná pravidla nejsou. A často zapálení a nepřipravení „milovníci němých tváří“ způsobí daleko větší utrpení svým „miláčkům“ než cirkusáci. Zajít tak daleko a žádat po normálních majitelích před nákupem zvířete nějakou zodpovědnost se však nikdo z ministerstva neodvážil. Bylo by to příliš nepopulární. Cirkus je přeci jen snadnější cíl a přinese pár bodíků popularity.