Operovat na Štědrý den? Nevadí, žena nabalí kapra a jdu do akce, říká primář. Sestry pohádky nestíhají

Službu si zpestří konzumací vanilkových rohlíčků. Zdravotní sestry na multioborové jednotce intenzivní péče v bohumínské nemocnici se při nástupu na denní směnu pochlubily vánočními sladkostmi, která doma napekly. „Všechny jsme svá díla daly na talířek a podle chuti budeme cukroví testovat. Osobně mám nejraději vanilkové rohlíčky,“ přiznává vrchní sestra multioborové JIP Tereza Kulová, když má chvílí času.

Na stromeček není místo, nahradí ho ozdobená větvička

Ještě v klidu domova si dopoledne vychutnával cukroví od manželky primář anesteziologicko - resuscitačního oddělení v Bohumínské městské nemocnici Petr Beneš. „U nás se Vánoce neobejdou bez ručně pletené vánočky od mé ženy. Říkám jí, že je vánočkovou královnou. Umí z těsta udělat množství copů, že si člověk říká, jak je to možné. Naštěstí nejsem diabetik, a tak mohu poctivě vše ochutnávat. Po Vánocích ale určitě nebudu vyhledávat váhu,“ podotkne.

Atmosférou svátků se lékař nemůže nechat úplně pohltit. V ruce neustále svírá mobilní telefon a čeká na zprávu od kolegy, kdy jej jako anesteziologa povolá na operační sál. „V noci k nám na oddělení přivezli starší dámu se zlomenou stehenní kostí, a tak nemůžeme zákrok odkládat. Čekáme na laboratorní testy a pak rozhodneme, kdy půjdeme do akce. Buď kapra se salátem zbaštím brzy odpoledne s rodinou, a když bude spěch, tak mně paní vše nabalí s sebou. Mám štěstí, že žena je zdravotnice a má tak pochopení,“ pousměje se spokojeně Beneš a pro jistotu zkontroluje displej mobilního telefonu. Rybu si ale sní v klidu, ať ji bude konzumovat doma anebo v nemocnici. „Nerad bych zaměstnal kolegy z chirurgie, aby mně z krku tahali kosti,“ projeví se jako šprýmař.

Perné ráno má za sebou vrchní sestra Tereza Kulová. I když je Štědrý den, své povinnosti si musí splnit jako při všední službě. „Začala jsem mytím pacientů, rozdáváním léků či pícháním injekcí. A pro nemocné, jejichž stav dovoluje propuštění, připravuji administrativu.“ Personál musí oželet vánoční stromeček. „Bohužel na něj není prostor, a tak jsme si alespoň s děvčaty ozdobily živou větvičku,“ prozrazuje Kulová, která je v práci díky už devět měsíců probíhající koronavirové pandemie téměř pořád. „Skoro se nezastavím, a tak ani nevím, jaké pohádky budou televize o svátcích vysílat. Při službě je s kolegyněmi stejně nestíháme sledovat,“ konstatuje absolventka zdravotnické školy s několika odbornými kurzy.

Pohádky si naopak nenechá ujít primář Beneš. „Jsem ze staré školy, a tak vždy, když mají vysílat Popelku anebo Mrazíka, nesmím před obrazovkou chybět,“ přiznává. Televizi mají i na jednotce intenzivní péče, která kvůli covidu byla nyní přemístěna do jiných prostor. „Oddělení, na němž jsme běžně i s lékaři sloužili, se přeměnilo v covidovou jednotku. A tak nám vedení nemocnice urychleně zajistilo do nových prostor televize, které mají i pacienti na pokojích. Personál se na ně podívá opravdu jen letmo,“ nastiňuje realitu Kulová.

Zdravotní sestra se specializací na JIP si posteskne, že na Štědrý den bývá s pacienty obtížnější komunikace. „A tím, jak je ještě divná koronavirová doba, jsou někteří hodně nevrlí.“ Na oddělení přes Štědrý den zůstanou tři zranění. Problémy při sváteční službě dělá opilec, který byl v noci na JIP převezen s úrazem hlavy. „Jelikož má poranění na hlavě, nemohl skončit na protialkoholním oddělení a musí být monitorován. Nyní se dožaduje propuštění a je neklidný. Jsme profesionálky, a tak si musíme se vším v klidu poradit.“

V lednici už čeká na večer polévka i salát

S emocemi ze stran pacientů by se naopak neměl setkat primář ARO Petr Beneš. Ještě před příjezdem do nemocnice myslí na ženský personál. „Jako chlap se budu snažit, aby holky mohly co nejdříve za rodinami, a tak chci zastat co nejvíce práce. Neumím si představit, jaké bychom měli doma Vánoce, kdyby nebylo mé ženy,“ řekne a zamíří na ni láskyplný pohled. Tereza Kulová si tak musela vše nachystat už den předem. „Polévka je uvařena a bramborový salát bude krásně v lednici uleželý. Dala jsem si záležet,“ nezapře v sobě hospodyni. Až jí skončí služba, jídlo vyzvedne doma a pojede za dcerou a vnoučaty. „Na chvíli vypnu a budu si úžívat vánoční pohody s rodinou,“ těší se.

Beneš v té době už zůstane v bohumínské nemocnici. Její ředitel a exministr zdravotnictví Svatopluk Němeček o primářovi ARO tvrdí, že letos v ní strávil díky covidové pandemii bezkonkurenčně nejvíce času. „Bylo to zapotřebí, ale kolik dní jsem byl v práci, nevím. A ani to nechci počítat. Jsem totiž moc rád s rodinou i přes rok a bylo by mně líto, o kolik času jsem ji ochudil. Ale jsem lékař, a tak pacienti a jejich bezpečí musí být na prvním místě,“ vstupuje do jeho duše naprostá profesionalita.

Když vypráví o své práci, je na anesteziologovi vidět jeho zapálení a v uvolněné atmosféře dává návštěvě hádanku. „Víte, kdo zůstane na operačním sále, když začne hořet?“ táže se. Host pokrčí rameny. „No přece anesteziolog a pacient. Všichni ostatní mohou při operaci utéct,“ dobře se baví muž, který pochází z lékařské rodiny. „Můj tatínek byl vynikajícím pediatrem a hodně mě naučil. Bohužel tu už není, a tak se snažím jej vzorně reprezentovat,“ hlesne a na chvíli se mu dojetím zlomí hlas.

Rozepisování vánočních služeb není nikdy jednoduché. Každý chce být alespoň na Štědrý den s rodinou. „Nikdo není nadšený, když dostane přidělenou službu na 24. prosince, a tak, jelikož mám děti velké, tak si ji beru. Letos je to už můj osmý Štědrý den v nemocnici,“ říká pro EuroZprávy.cz sestra Kulová, která předtím pracovala patnáct let na ambulanci a ve zdravotnictví slouží už jednatřicátý rok. „V ostatních svátečních dnech, včetně Nového roku, se všechny musíme prostřídat. Jinak to nejde.“

Pacientům utiší bolest a vzpomene si na rodinu

Doma si už zvykli, že na svátky Petr Beneš nebývá doma. „Když děti byly malé, chvíli trvalo, než si zvykly, že Vánoce u nás neprobíhají tak, jako u jejich kamarádů. Časem to ale braly jako samozřejmost. Teď jsme všichni šťastní, když si o svátcích popovídáme, to je pro mě největší dárek. Z potomků se stali parťáci.“ Nyní už ale se svými blízkými bývá častěji, protože druhým rokem je členem výjezdové skupiny ARO, kdy jeden lékař je v nemocnici a ostatní jsou na telefonu, kdyby přivezli akutní případ. „Když jsem ale pětadvacet let sloužil ve Fakultní nemocnici Ostrava jako anesteziolog na porodnickém-gynekologickém oddělení, tak jsem byl pryč častěji. Nový život se neptal, zda jsou svátky či nikoli.“

Až bude v noci v bohumínské nemocnici, zkontroluje primář Beneš, zda nemá covidová jednotka problém s kapacitou, ověří, jestli se nikdo z personálu na rizikovém oddělení nenakazil a nevypadl ze služeb. Na lékařském pokoji si vzpomene na rodinu anebo půjde utišit bolest trpícím pacientům, pokud to budou potřebovat. V té době už bude Tereza Kulová u své dcery a vnoučat.

Oba zdravotníci mají shodné přání: pod vánočním stromečkem chtějí nalézt trochu klidu. „Letošní rok byl díky pandemii nesmírně náročný a vyčerpávající. Bohužel víme, že koronavirus jen tak neskončí a nový zdravotnický personál není na obzoru. Musíme se zase spolehnout na sebe,“ má jasno Kulová. Primář Beneš rovněž přiznává, že nápor je obrovský. „Nejsou další lidi, ale my to zvládneme. Pomůžeme každému,“ ujišťuje.

Oba patří do armády hrdinů, kteří od jara bojují s covidem-19 a i na Štědrý den jsou pro ně pacienti přednější než jejich blízcí. Zatímco ostatní si vychutnávají pohodu, oni zůstávají v první linii v pohotovosti. Tak požehnané Vánoce a moře trpělivosti. Šťastné a veselé!