Dva roky bez slunce a smíchu. Vyjednávání o propuštění dvou Češek bylo náročné

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem tady. Dokonce i teď se bojím, že je to jen sen," citovala agentura Anadolu Antonii Chrásteckou. "Být pryč od rodiny bylo opravdu těžké. Od první chvíle, kdy mě unesli, jsem s ní chtěla být. Teď jsem hrozně šťastná a nadšená," dodala.

"V době našeho dvouletého zajetí jsme nevěděly, kdo nás zajal. Nejenže nám neřekli, kdo jsou, ale nevíme ani, proč nás dva roky zadržovali. Bylo to velice těžké. Poprvé v životě jsme viděly zbraně a ozbrojené muže. Střílelo se tam a vybuchovaly tam bomby. Ale časem jsme si na to zvykly," popsala věznění Hana Humpálová.

"Měly jsme víc než dost času na přemýšlení. Myslely jsme na naše rodiny a držely jsme se naděje, že jednoho dne nás osvobodí. Poprvé za dva roky jsme viděly slunce a kolem sebe rozesmáté lidi," dodala.

Vyjednávání o propuštění s únosci dva měsíce intenzivně vedla organizace IHH. Deník Millyet napsal, že zástupci IHH dokázali kontaktovat ozbrojenou skupinu, která dívky držela. Ve vyjednávání hrál prý velkou roli i zdravotní stav žen, který vyžadoval nasazení léků. Nakonec se obě podařilo dostat do východoturecké provincie Van, odkud podle deníku Hürriyet odletěly zvláštním letadlem do České republiky.Dvě Češky byly uneseny v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán v březnu 2013. Přijely do Pákistánu ze sousedního Íránu jako turistky. Cílem jejich cesty byla Indie.

Na internetu se později objevily dva videozáznamy s unesenými: první v červnu 2013 a druhý o čtyři měsíce později. Jiné zprávy úřady o dívkách neměly, protože únosci o sobě nedali nijak vědět. Česká diplomacie byla na informace o případných vyjednáváních po celou dobu velmi skoupá.