ROZHOVOR | Stereotyp v sexu? Lékař radí, jak se rozparádit. Jeho názor na porno vás patrně zaskočí

Lze nějak obecně charakterizovat vztah Čechů k sexu? Jsme spíše puritáni, nebo naopak rádi experimentujeme? To je obtížná otázka. Jak se lidé „doopravdy“ v intimitě chovají, je těžké vědět, protože je to věc důvěrná. Každý známe jen nepatrný výsek skutečnosti, sexuolog o něco víc, a výzkumy jsou patrně velmi nepřesné. Říká se, že v rámci zemí evropského okruhu patříme k těm nejliberálnějším.

Vypadá to, že v devadesátých letech k nám otevřený sex vtrhl, a generace dříve zavřené v totalitě se rozhodly vše dohonit. Navíc vypukla éra internetu a všechny hranice a tabu padly. Pornografická produkce proudí rychlým internetem až do našich domácností podle libosti. Pro někoho je velmi těžké se bránit konzumaci sexuálních fantazií, které jsou tak jiné než všední realita.

Naše země platí za ráj pornografické produkce, pornografie ovlivňuje náš život možná víc, než si připouštíme. Inspiruje k tomu, aby lidé nechali padnout všechny zábrany. Mění se klientela sexuologické ordinace. Zatímco dříve převažovali muži, kteří si stěžovali na nezájem svých žen po porodu dětí o sex, dnes je to obráceně.

V dotazníkových výzkumech Češi stále udávají styk průměrně dvakrát týdně a každý akt trvá i s předehrou prý půl hodiny. Populace je prý v otázkách sexu čím dál tím otevřenější a větší je informovanost a tolerance k minoritám. Za pozornost stojí rozpor v sociologických výzkumech hodnot, které říkají, že pro Čechy stojí rodina na předním místě a současně je stále větší tolerance k mimomanželskému sexu a k rozvodu. To je jistě paradox.

Jakými tělesnými potížemi se projevují problémy v sexu a partnerském vztahu?Somatizace, tělesné projevy z napětí v partnerském vztahu jsou velmi pestré. Od bolestí všeho druhu až po alergické reakce a funkční poruchy. Nejsou to zdaleka jen typické gynekologické potíže, které vláčí ženu z ordinace do ordinace, ani pověstné bolesti hlavy, pravidelně bránící v sexu. Typické je, že jsou chronické a nezabírají na běžnou léčbu. Pak je třeba pracovat s celým párem.

Psali jsme: Jak dosáhnout vícenásobného orgasmu? Vědci odhalili tajemství, po kterém touží každá žena Jak dlouho trvá pohlavní styk? Vědci provedli analýzu a nestačili se divit  

Možná se budete divit, ale na sex se svých pacientů lékaři neptají, pokládají to za nepřiměřené, a tak si obvykle nemoci svých pacientů s jejich sexuálním prožíváním v reálném vztahu vůbec nespojují. A pacienti se s takovými obtížemi také sami od sebe nesvěří.

Přitom není lepší ukazatel skutečného stavu partnerství dvou dospělých osob, než fakt, jak jsou spolu spokojeni v sexu. To je navýsost spontánní aktivita, kterou nelze přikázat ani zakázat. Pokud se sexu dožaduje neustále jen jeden z partnerů, vzniká velké napětí, které se snadno projeví somatizací.

S kterými obtížemi v sexuální oblasti k Vám do ordinace lidé přicházejí nejčastěji?Nejčastěji chodí s poruchou sexuálních funkcí, erekce nebo s předčasnou ejakulací, tak jako dřív, dnes ale máme mnohem lepší léky na zlepšení erekce. Ale lásku a chuť k sexu léky neovlivní ani dnes. Přibývá párů, kde touhu ztratil muž, zatímco dříve to byly téměř výhradně ženy. Ty jsou na ztrátu vztahu citlivější a reagují úbytkem sexuální touhy. Také mnohem hůř snášejí stereotyp pokud znamená jen „splnění povinností“.

I muži bývají otráveni stereotypem a navíc trpí přepracovaností ve výkonové společnosti. Vídám mladé bohaté muže, kteří se tak bojí vztahu, že trvale využívají jen prostitutek s odůvodněním, že nikdy nevědí, zda dívky, které o ně projevují velký zájem, stojí o ně nebo o jejich konto. Častěji vídáme i páry, které si chtěly zpestřit sex výměnou partnerů, nebo skupinovým sexem se sousedy, jak to viděli v pornoprodukci, ale nějak se jim to vymklo. Léčíme i bývalé tzv. „pornoherce“ (vlastně prostitutky - muže z této branže jsem ještě neléčil), kteří mívají potíže právě v sexu se svými pozdějšími partnery.

Když už jsme u toho stereotypu v sexu, jakou terapii doporučujete?Stereotyp v našich životech je pro mnoho našich činností nepostradatelný, ale sexu škodí. Pokusy zpestřit si manželský sex kopírováním scénářů pornoprodukce bych moc nedoporučoval. Tyto scénáře nemají s úplnou, živou realitou, která je vždy bio-psycho-sociální, nic společného.

Psali jsme: Zlomený penis: Lapálie, která může skončit impotencí. Tyto polohy jsou obzvlášť rizikové Mýty v pornu odhaleny: Nevěřte všemu, co vidíte. Lechtivé čtení nejen pro pány  

Technicky není problém se rozparádit ve skupině přátel. Ale co bude potom, až všichni ejakulují a podívají se z očí do očí? Co když se ukáže, že si v sexu víc rozumí Franta s Aničkou než Anička s Bedřichem? Nebo dokonce Franta s Honzou? Vymění se? Budou to chápat jejich děti? Zastánci swingers párty tvrdí, že ostatní si jsou taky nevěrní, a že oni aspoň nic nepředstírají. Užijí si oba, nemají si co vyčítat. Pokud je sex čistě tělesnou aktivitou, proč ne?

Ale je to opravdu jen tělesná aktivita? Já si myslím, že pokud nejde o masturbaci, pak je to taky psychická, sociální a duchovní záležitost. Proto bych proti stereotypu radil něco jiného. Nejčastější stížností dnes je nedostatek času. Svět jsme zaplnili věcmi a možnostmi, na spontánní vyladění dvou lidí nezbývá dostatek času. Pokud mají manželé malé děti a nemají hlídání, protože se rozhádali s rodiči, nebo jsou jejich rodiče ještě hodně aktivní, pak se všechna témata točí kolem dětí. Na jejich vlastní vztah nezbývá čas.

Je třeba společně podnikat znovu to, co je oba baví, a to nejen sex. Vlastně skoro všechno ostatní.

S internetem nastal boom pornografie, o jejímž vlivu na lidskou psychiku už bylo napsáno mnoho. Jak to vidíte Vy? Škodí pornografie?Škodí. Ale jsem asi jediný sexuolog, který si to u nás myslí. Když se díváte na sex jen jako na tělesnou záležitost, pak se to nedá poznat. Vzrušení-sex-uspokojení. Žádné komplikace, žádné vztahy, žádné přemlouvání. Instantní sex.

Potíž je, že k obrazovkám s velmi lákavými sexuálními obrazy (to tady opravdu v takovém množství, kvalitě a dostupnosti nikdy nebylo) to táhne především mužskou polovinu lidstva, která je vzrušitelná pouhým pohledem na tělesné znaky. Samozřejmě znám i ženy závislé na pornografii, zvláště v určitých životních etapách. Ale tím pro ně nekončí sex. Pokud se objeví partner, který je nechce jen jako sexuální objekt, ale stojí o vztah, nezůstanou u pornografie tak, jako to dělávají muži.

Psali jsme: Mužský G-bod: Bouřlivý orgasmus, aniž se dotknete penisu. Jak na to? Co jste patrně netušili o penisu a erekci. Opravdu jsou černoši nadprůměrně vybavení?  

Pornografie v podobě, v jaké je k dispozici, odtrhává sexuální chování od vztahu. Takový nezávazný sex tady byl vždy. Poskytnutí sexu se traduje, jako nejstarší profese. Ale muselo se za něj platit. Ne za poskytnutí těla, ale především za to, že nebude žádný vztah, tedy odpovědnost. Kdežto pornografie je nejenom dostupná, ale je i zadarmo. Dříve museli mladí muži odejít z domu hlavně proto, aby si našli sexuální partnerku, a to dnes nemusí. Proto jich mnoho zůstává doma u matky. Není to okrajový jev, nezapomeňte, že evropské státy prakticky vymírají. Protože se nerodí dost dětí.

Evropská kultura možná vymře na sexuální nechutenství mužů. To zní paradoxně, ale tak to v biologických systémech chodí. Když se najde látka, která je atraktivnější, než látka přirozená, může vyřadit tu přirozenou z funkce. Pornografie je atraktivnější než přirozený sex. A hlavně, nevyžaduje vůbec žádnou aktivitu, žádné komplikace, žádné starosti.

A další věc, o které se hodně debatuje bez jednoznačného závěru. Existuje závislost na sexu?Jednoznačně. Existuje závislost na sexu a na pornografii. Možná o tom nevědí badatelé, ale v ordinaci se tento fenomén vyskytuje. Projevuje se jako obsedantně kompulzivní porucha, nutkavé sledování pornografie. Pořád a pořád až do vysílení. Doma, v práci, ve škole.

Všechno, co vede k aktivaci limbického systému a vyvolá tělesné uspokojení, je schopné vytvořit závislost. Oxytocin, který se při sexu vyplavuje, upevňuje vazbu mezi partnery. Pokud užívají sex jako kratochvíli a navíc pokaždé s někým jiným nebo sami bez partnera, plýtvají tímto potenciálem. Zůstávají sami.

2. část rozhovoru si můžete přečíst zde.