Lovci bouřek řádí v Česku, pro meteorology jsou nepostradatelní

"Většina z nás začínala s meteorologií s tím, že ho to prostě zajímalo," uvedl předseda Amatérské meteorologické společnosti Tomáš Prouza. Základem je počítač s připojením na internet a domácí meteostanice. Jejich cena se přitom může vyšplhat i na desítky tisíc korun. "Tyto stanice dokážou měřit teplotu, vlhkost, srážky a rychlost a směr větru a předávat je v reálném čase do sítě internetu," popsal Prouza.

Informace získávají domácí pozorovatelé hlavně samostudiem, pro amatéry ale pořádá semináře i ČHMÚ. "Mnohdy se mezi neprofesionálními meteorology najdou lidé odborně velmi zdatní; díky dostupnosti odborných materiálů na internetu a také dat mohou pracovat téměř se stejným materiálem, jaký používáme v práci i my," konstatoval mluvčí ČHMÚ Petr Dvořák.

Ačkoliv ČHMÚ provozuje po celé republice síť asi 200 meteorologických stanic, ústav využívá třeba i pozorování lovců bouřek. "Jsme schopni dodat data, pozorování z terénu v případě, že se něco děje, případně provést poté terénní průzkum," vypočítal možnosti amatérů Prouza. Pro vyhodnocení loňských povodní se třeba sbírala data ze soukromých srážkoměrů. Amatéři přispívají také do evropské databáze nebezpečných jevů počasí.

V Česku "řádí" meteorologové od 18. století

Většina stanic patří mezi přízemní stanice, na kterých se provádějí měření a pozorování v přízemní vrstvě atmosféry. Stanice aerologické provádějí měření v těch částech zemského ovzduší, které nepřiléhají k povrchu a nejsou proto dostupné pro měření stanicemi pozemními. K aerologickým měřením se nejčastěji používají radiosondy a radiolokátory.

Radiosondy měří teplotu,vlhkost, tlak vzduchu, směr a rychlost větru, stav ozónu aj., a to alespoň do výšky 25 km. Nosičem radiosond je nejčastěji radiosondážní balón, který je naplněn vodíkem. Zpočátku vystupuje rychlostí 300 metrů za minutu, později asi 400 metrů za minutu. Jeho měření do výšky 30 km trvá přibližně 80 minut. V ČR se radiosondy vypouštějí v Praze - Libuši (v 00, 06, 12, 18 hodin UTC) a v Prostějově (v 00, 12 hodin UTC).

Radiolokátory (radary) umožňují zkoumat jevy v atmosféře nad dálku bez přímého kontaktu. Využívá se jich jak ke zjišťování polohy a k průběžnému sledování pohybu jednotlivých oblačných systémů, tak ke studiu jejich vnitřní struktury a vývoje. Vysílač radaru vysílá v podobě krátkých pulsů do určitého směru svazek elektromagnetických vln s vlnovou délkou přibližně 3 cm, které jsou podrazu od vodních kapiček nebo krystalků tvořících sledovaný oblak zachycovány přijímací anténou radaru. V ČR jsou 2 takovéto radiolokátory. První je v Brdech na vrcholu Praha, druhý na střední Moravě v obci Skalky u Protinova.

Název meteorologie pochází ze 4. století př. n. l., kdy se pojmem „meteora" rozuměly všechny věci ve vzduchu. Nejstarším meteorologickým pojednáním je Aristotelova Meteorologova. Předpovídání počasí zajímalo učence už dávno V polovině 17. století se po vynálezu barometru (Italem Torricellim) na základě jeho údajů dělali první pokusy o předpověď. Geniální myšlenky M.V.Lomonosova v polovině 18.století nenašli tehdy uplatnění. Až dnes se uskutečnilo jeho předvídání ve spojitosti s numerickými předpověďmi počasí, píše meteocentrum.cz.

V ČR se začalo počasí systematicky pozorovat přístroji na začátku 18. století. Za nejstarší záznamy se považují pozorování J.A.Reimana z roku 1717 – 1720. Pozornost počasí věnovali také hvězdárny, které se nacházely v Praze – Klementinu a Trnavě. V roce 1919 vznikl Československý meteorologický ústav v Praze, prvním řiditelem se stal R. Schneider. Už v tomto roce se začalo s pravidelným uveřejňováním předpovědí počasí na základě rozboru údajů o tlaku vzduchu. V synoptické meteorologii je ještě mnoho nevyřešených problémů, které mají význam pro předpověď počasí. Objevují se i nové např.: znečištění ovzduší. Řešením těchto problémů a dalším rozvojem synoptické metody se zabývají mnozí odborníci.