Utrácejí zvířata, lidé zuří. Šéf ZOO Praha napsal ostrý dopis do ciziny

"Pochopím, že někdy není jiná cesta, než zvíře utratit. Měla by to však být ta poslední možnost. A přinejmenším v případě lvů tomu tak nebylo," zlobí se Bobek. Lvy totiž v tu dobu poptávala zoo ve Dvoře Králové, podle Bobkových informací se obrátili i na Kodaň, kde jim neodpověděli. Zoo ve Dvoře Králové ale není člen EAZA. Podle Bobka by asociace měla přehodnotit své postoje a víc se otevřít spolupráci s nečlenskými chovatelskými zařízeními.

K utrácení zdravých zvířat by se navíc podle ředitele pražské zoo mělo přistupovat citlivěji i s ohledem na veřejnost. "Pokládám za chybu, že navzdory předchozím protestům veřejnosti byl Marius rozporcován za přítomnosti kamer a fotoaparátů. V Dánsku by to snad nevyvolalo přehnané emoce, ale žijeme ve světě, kde se většina z nás ví o událostech na druhé straně planety víc, než o dění ve vedlejší kanceláři. A ujišťuji vás, že v našem kulturním kontextu záběry z Kodaně vyvolaly ohromné pobouření a vedly ke zpochybnění role zoologických zahrad," stojí v dopise asociaci.

Právě podpora veřejnosti je podle něj pro zoologické zahrady, které jsou financované z veřejných peněz a ze vstupného, klíčová.

Tak, jak se již po celé minulé století neustále zvyšovala úroveň a kvalita práce zoologických zahrad na celém světě, zvyšoval se i počet divokých zvířat v zajetí nejen chovaných (tedy držených), ale i úspěšně odchovávaných. A tak se dnes zoologické zahrady stále častěji dostávají do situace, kdy není takovým problémem zvířata odchovávat, jako spíše se jich potom zbavovat. Se zvyšující se úspěšností odchovů totiž zákonitě klesá poptávka po dalších jedincích a nabídka začíná převyšovat poptávku u stále většího počtu druhů.

Ona se totiž nezvýšila jen úspěšnost odchovu, ale i úspěšnost chovu, což znamená, že se velmi významně prodloužila délka života zvířat v zajetí. Dnes věk, jehož se zvířata průměrně dožívají v zajetí, převyšuje rekordní stáří z volné přírody i o několik let, zatímco ještě před několika desetiletími tomu bylo právě naopak. K tomu přistupuje i další nová skutečnost: počet zoologických zahrad v jednotlivých zemích (včetně rozvojových) se zřejmě přiblížil svému ekonomickému maximu a nově vznikající zahrady mnohde již jen nahrazují ty zanikající, takže souhrnná kapacita se nijak nezvyšuje.

V ekonomice totiž vládne železná logika, že určitý počet obyvatel „uživí" jen určitý počet institucí stejného typu a každá instituce navíc sníží výnosnost či příjem všech. Také o tom, že stejně jako kterékoliv jiné „ubytovací" zařízení i každá zoologická zahrada má své nepřekročitelné kapacitní limity (dokonce ještě přísnější a diferencovanější, protože každému musí být zřejmé, že tygra, ani psouna nelze chovat v kleci pro rozelu a naopak), se dnes přesvědčují i ti nejzarytější optimisté.

V zoo navíc i počty jedinců ve společných expozicích podléhají biologickým zákonitostem (populační dynamika), jejichž porušení má velmi neblahé důsledky. Sečteno a podtrženo – prostor pro zvířata v zajetí není neomezený a ani do budoucna nemůžeme počítat s jeho výrazným rozšiřováním. A pokud jsme nedosáhli jeho hranic již dnes, stane se tak zcela zákonitě a neodvratitelně v nejbližší budoucnosti, informuje server ceskazoo.eu.

Chtějí-li za této situace zoologické zahrady (ať již jednotlivě, nebo jako celek) zajistit budoucí existenci jak svou, tak i divokých zvířat v zajetí, mají k dispozici jen tato tři možná řešení:

1) Rozmnožování zvířat v zajetí omezit, případně dočasně, nebo trvale zcela zastavit.

2) Přebytečná zvířata znovu vysazovat do volné přírody.

3) Přebytečná zvířata utrácet (tedy zabíjet).