ROZHOVOR | Hlad a bída odstartovaly vznik státu. Němci i komunisté nenáviděli 28. říjen, říká pro EZ historik Svoboda

Mohl si užívat klidného důchodu. Místo toho Tomáš Garrigue Masaryk jako hlavní osoba přispěl 28. října 1918 k založení Československa, které vzniklo před 102 lety, v závěru první světové války. „Jasnou vůdčí osobností byl samozřejmě Tomáš G. Masaryk, který jako čtyřiašedesátiletý profesor ve výslužbě na Západ, ve věku, kdy ostatní odcházejí na odpočinek, opustil celý svůj dosavadní život a svou rodinu a vydává se do exilu bojovat za československou samostatnost. Masaryk vytvořil politický program, byl to on, kdo jasně převzal politickou zodpovědnost a snahy o vybudovaní Československa řídil a organizoval," konstatuje Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů. Vedle Masaryka vyzdvihuje i roli Edvarda Beneše a Milana Štefánika. „Sám Masaryk později říkal, že by bez Beneše neuspěl, byl to vynikající diplomat. Trochu upozaďujeme Štefánika, který často umetal Benešovi cestu, aby mohl jednat. Bez jeho vojenských schopností by nefungovaly legie, nevznikla by armáda.“

Důležitým, byť 28. 10. upozaděným krokem ke vzniku samostatného státu bylo 14. října 1918 ustanovení Prozatímní vlády v Paříži. „Prozatímní vláda byla vyhlášena v zahraničí a šlo o nástupkyni Československé národní rady.  Čtrnáct dní před oficiálním vznikem státu se zde vytvořil orgán, který díky uznání západních států předznamenal zrod Československa. Významný a do jisté míry i spontánní krok vedený obavami Masaryka a Beneše, že by Rakousko mohlo být zachováno, byl zastíněn událostmi z 28. října".

Ve stínu Masaryka, Beneše a Štefánika se pozapomíná na muže takzvané 28. října. Mezi ně patřil Antonín Švehla, František Soukup, Alois Rašín, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, který navíc 28. října zcela náhodně projížděl Prahou. „I když se jejich pozdější politické osudy vyvíjely úplně jinak, v říjnu 1918 se dokázali dohodnout a vše koordinovat a vlastně založit nový stát", říká Libor Svoboda.

Kuriózní je, že Švehla se Soukupem zahájili převrat tím, že dopoledne 28. října 1918 zašli do Lucerny, kde sídlil Obilní ústav, aby co nejvíce potravin zůstalo na domácí půdě a neputovaly na frontu. Zaměstnanci ústavu jim slíbili věrnost a vyhověli jim. Otázku ohledně potravin nazývali žaludkovou. „ Za situace, kdy prakticky panoval hlad a byl nedostatek úplně všeho, se jednalo o rozumný taktický manévr. Postoj zaměstnanců Obilného ústavu jasně vypovídá o tom, že situace už byla neudržitelná. Nikdo nechtěl Rakousko-Uhersko už hájit a vystupovat za něj," tvrdí historik.

Ve slavení svátku 28. října se odrážejí československé dějiny. Němci jej po obsazení země neuznávali a zakázali jej světit. Komunisté jej ctili jako Den znárodnění a zcela tak potlačili duch první republiky. „Bylo totiž nemyslitelné, aby se za komunistů připomínala první republika, která pro ně byla symbolem utlačování dělnické třídy a buržoazního státu. Vládnoucí komunisté dokonce tvrdili, že kdyby nebylo Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku, Československo by nevzniklo.“

Podle Svobody protikomunistické demonstrace v letech 1988 a 1989 předznamenaly pád komunistického režimu v Československu, „Byla to příležitost, jak si mohli lidé, kteří byl nespokojeni s komunistickou vládou, připomenout, že stát vznikl již třicet let před Únorem 1948 a měl původně úplně jiné směrování a spočíval na jiných hodnotách než tehdejší aktuální režim. 

Zmíněné demonstrace k Listopadu 1989 vyslaly signál, že jsou zde lidé, kteří se nebojí říci svůj názor a nahlas připomenout historii bez ideologie,“ říká Libor Svoboda, který nevidí paralelu mezi 28. říjnem 1918, kdy lidstvo sužovala epidemie španělské chřipky, a 28. říjnem 2020, kdy svět úpí pod koronavirovou pandemií. „Epidemie či pandemie jsou součástí lidských dějin, a to už v podstatě tisíce let,“ dodává historik, který lituje rozpadu Československa, které by dnes oslavilo 102. narozeniny.

ČEŠI DLOUHO ŽILI V DOMNĚNÍ, ŽE ROZBILI MONARCHII

Pane Svobodo, vnímáme podle vás dostatečně odkaz 28. října 1918 anebo zmíněné datum je pro mnoho lidí jen pouhým dnem volna, kdy nemusejí do práce?

Těžko říci, ale myslím, že nebudu daleko od pravdy, když odpovím, že pro velkou část společnosti se jedná hlavně o volný den. Lidé samozřejmě většinou alespoň přibližně vědí, co je to za datum a že toho dne vzniklo samostatné Československo. Řadě lidí se vybaví jména Masaryka, Beneše, méně již asi Štefánika, hlubší povědomí o tom, za jakých okolností k vyhlášení republiky došlo a co tomu aktu předcházelo, však kromě těch, kdo se zajímají o historii a politické dění, už mnozí nemají. Část společnosti, nedokážu ovšem vůbec odhadnout jak velkou, to bohužel ani nezajímá. Což lze na druhé straně ale pochopit. Většina lidí žije dneškem, má své problémy, které musí řešit, a nemají čas se detailně zabývat událostmi starými více než 100 let.

Není paradoxem, že Slovensko poté, co došlo v roce 1993 k rozpadu federace, neslaví výročí vzniku samostatného státu, přestože například Milan Rastislav Štefánik či Vavro Šrobár se podíleli na založení Československa? Štefánik jako voják dostal na starosti organizaci československých legií, Šrobár jménem Slováků podepsal Zákon o zřízení československého státu.

Naši sousedi si význam 28. 10. uvědomují a uznávají ho, byť ne tak jako my. Pro ně  je důležitější vznik samostatného slovenského státu v devadesátých letech minulého století. Jejich pohled je zkrátka jiný a nezbývá než ho respektovat. Je ovšem třeba si uvědomit, že bez první republiky a bez 28. října 1918 a Československa by dneska nebylo ani samostatného Slovenska.  

Kdy se poprvé objevila myšlenka k založení samostatného Československa?

Pokud nebereme v potaz myšlenky o samostatnosti, které se v některých kruzích a u některých radikálních jedinců objevovaly už před rokem 1914, tak se tato myšlenka začala veřejně a jako skutečný politický program prosazovat až během první světové války. Prostřednictvím R. M. Setona-Watsona (britský publicista a historik – pozn. red.) podnikl Masaryk první pokus na tuto myšlenku upozornit zahraniční politiky již na podzim 1914, tedy ještě před svým odchodem do zahraničí v prosinci téhož roku. Veřejně se k ní jako k politickému programu přihlásil v roce 1915. Doma byla politická situace přeci jen jiná a z mnoha důvodů se první nesmělé požadavky na autonomii, apod. začaly veřejně postupně objevovat od roku 1917. 

Která jednání o vzniku země považujete za klíčová? Byla to Tříkrálová či Washingtonská deklarace anebo Ženevská jednání, byť započala až 28. října 1918.

Těžko stanovovat pořadí. Jednalo se dlouhý řetězec zákulisních jednání, otevřených proklamací a dohod, na jejichž průběhu a výsledku měly výrazný podíl válečný vývoj a vývoj domácí politické i ekonomické situace v obou válčících táborech. Je také důležité rozlišit dohody a prohlášení uzavřené a pronesené v zahraničí a doma, kde se fakticky až do roku 1918 nedalo jen tak otevřeně vystoupit s požadavkem nezávislosti jako politickým programem.

Důležité byly dohody uzavřené v roce 1918, protože úspěšně završily několikaleté úsilí Masaryka, Beneše a Štefánika za odtržení českých zemí, Slovenska a také Podkarpatské Rusi od monarchie, respektive Uherského království a vedly k prohlášení nezávislosti a vzniku společného státu. Vyvrcholením činnosti zahraničního odboje bylo vypracování Washingtonské deklarace v říjnu 1918. Dokument nazvaný Prohlášení nezávislosti československého národa jako první veřejně obsahoval požadavek úplné samostatnosti českého a slovenského národa a spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě.

Na konci října 1918 se v Ženevě sešli zástupci zahraničního a domácího odboje. Jenže vývoj událostí v Evropě a v Rakousku-Uhersku byl tak překotný a hektický, že v  době, kdy jednání v Ženevě probíhala, už vzniklo Československo.

Doma byla situace jiná. Čeští politici byli ještě v roce 1917 loajální k monarchii. Až 6. 1. 1918 vydali poslanci Říšské rady  spolu s poslanci zemských sněmů prohlášení, nazvané Tříkrálová deklarace, ve kterém se vyslovili pro právo národů na sebeurčení, samostatnost českého národa a pro spojení se Slováky.  Rád bych zde ale zmínil Manifest českých spisovatelů z května 1917, který adresovali poslancům vídeňské Říšské rady, aby důsledně hájili práva českého národa nebo raději odstoupili.

Jaká panovala nálada v rozpadajícím se mocnářství? Je nutné zmínit, že stále ještě probíhala první světová válka, která skončila až 11. listopadu.

Situace byla velmi špatná. Válka trvala už čtyři roky, do toho hospodářský propad, hlad a stávky. Obyvatelstvo monarchie, jedno jestli Češi, Němci nebo Maďaři už mělo válčení dost, lidé chtěli mír.  Monarchie se navíc viditelně rozkládala a jednotlivé národy, které v ní žily, měly rozdílné představy o její budoucnosti a svém postavení v tomto státním útvaru.  Čechům je často vyčítáno, v určitých obdobích to i oni sami brali jako pochvalu a byli na to hrdí, že monarchii rozbili právě oni. Když se však podíváme na vývoj situace v Rakousku-Uhersku v létě a na podzim 1918, tak otázka, kdo vlastně chtěl monarchii zachovat, není úplně od věci. Poláci, Němci, Maďaři? Maďaři již několik týdnů před koncem války své pluky stáhli z fronty a naopak české útvary zůstaly až do konce. Kdo tedy chtěl Rakousko-Uhersko a hlavně v jaké podobě zachovat. Situace v Rakousku-Uhersku v posledních měsících a týdnech války byla zkrátka velmi komplikovaná a dramatická. Monarchie se rozpadala a zachránců zase nebylo tolik, jak se občas tvrdí.

MASARYK MÍSTO ODCHODU DO PENZE ZAKLÁDAL ZEMI

Co konkrétního bylo vlastně impulsem k převratu a kdy přesně vzniklo Československo?

V podstatě šlo o náhodu. Rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy zaslal den před tím Spojeným státům nótu o tom, že mocnářství přijímá nabídnuté podmínky a uznává autonomii národů v monarchii, což si lidé omylem vyložili jako uznání nezávislosti. K jejímu vyhlášení by ale nepochybně došlo i bez této náhody, jen o něco později a převrat by pravděpodobně proběhl trochu jinak. Situace v českých zemích už byly zralé ke změně. Z české politické reprezentace už totiž monarchii nepodporoval prakticky nikdo a ke vzniku státu přispěla i shoda dalších okolností, např. jeden z mužů 28. října Vavro Šrobár se mezi ně dostal v podstatě náhodou, protože právě přijel do Prahy. Úspěchu převratu pomohly i vnější okolnosti. Rakouská armáda, četnictvo, policie i celý státní aparát nekladly odpor a buď většinou zůstaly stranou a nezasahovaly, jak armáda nebo četníci nebo postupně přecházely na stranu nově vyhlášeného státu (podstatná část četnictva, policie a úředníků). Vyhlášení republiky pomohlo i to, že maďarská posádka v Praze do převratu vůbec nezasáhla. Lidí, kteří s tímto vývojem nesouhlasili nebylo samozřejmě málo, což se později také ukázalo. Na konci října však byl vznik republiky hlavně v českých oblastech přijímán spontánně a s nadšením.

Které státy jako první podporovaly vznik Československa?

Důležitá byla především podpora Francie, Velké Británie a pak také USA.

Můžete stručně popsat takzvané muže 28. října, jimiž byli Antonín Švehla, František Soukup, Alois Rašín, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár, který v době převratu Prahou náhodně projížděl? Kdo z nich byl vůdčí osobností?

Jejich osudy byly potom za první republiky pozoruhodné a někteří z nich skončili opravdu tragicky. To je příklad Jiřího Stříbrného, který se změnil z jednoho z mužů 28. října v takového „enfant terrible“, člověka, který stál v opozici vůči systému až na pověstnou hranu. Byl spojován s krajní pravicí, s nacionalismem. Nakonec zemřel ve Valdicích, po druhé světové válce ho odsoudili za kolaboraci.

Naopak Vavro Šrobár uzavřel svoji bohatou politickou kariéru ve svých 80 letech účastí ve druhé Gottwaldově vládě od 25. 2. do 15. 6. 1948 jako ministr pro sjednocení zákonů. Gottwald potřeboval mít v této době ve vládě někoho, kdo byl spojen se vznikem Československa, v čemž mu Šrobár vyhověl. Je to tedy paradox. Jeden zemře ve vězení, druhý uzavře kariéru jako ministr komunistické vlády.

Jedním z nejvýznamnějších politiků moderní české i československé historie byl Antonín Švehla. Trojnásobný předseda československé vlády  a předseda Agrární strany zemřel  v už roce 1932. Alois Rašín, který byl v roce 1923 zavražděn při atentátu, byl tvůrcem československé koruny a stal se prvním československým ministrem financí. Sociální demokrat František Soukup byl ministrem spravedlnosti v první československé vlády. V roce 1939 byl zatčen gestapem a propuštěn až po intervencích Emila Háchy a Aloise Eliáše. Na následky věznění zemřel.

Zřejmě ale mezi všemi panovala soudržnost, což dokazují vzpomínky Jiřího Stříbrného, který k mimořádnému dni řekl: „Této příležitosti použili jsme k rozhodnému činu. Byli jsme representanty čtyř různých stran, leč slavnostním způsobem jsme si slíbili naprosto vzájemnou důvěru a rozhodli jsme se učiniti pokus o státní převrat.“

I když se jejich pozdější politické osudy vyvíjely úplně jinak, v říjnu 1918 se dokázali dohodnout a vše koordinovat a a vlastně založit nový stát. 

Když k mužům 28. října přidáme jména Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Rastislava Štefánika, můžete říci, kdo se nejvíce zasloužil o zrod Československa a čím konkrétně?

Jasnou vůdčí osobností byl samozřejmě Tomáš G. Masaryk, který jako čtyřiašedesátiletý profesor ve výslužbě, ve věku, kdy ostatní odcházejí na odpočinek do penze, opustil celý svůj dosavadní život a svou rodinu a vydává se do exilu bojovat za československou samostatnost. Masaryk vytvořil politický program, byl to on, kdo jasně převzal politickou zodpovědnost a snahy o vybudovaní Československa řídil a organizoval.

Ale jak i on sám později říkal, bez Beneše, který se za ním dobrovolně vydal do zahraničí,  by neuspěl. Činnost za první světového patří bezesporu k největším a nejsvětlejším etapám jeho dlouhé politické kariéry. Edvard Beneš neúnavně dojednával podporu. Na Štefánika se v historii trochu zapomnělo, protože zemřel v roce 1919 a v republice vlastně vůbec nepobýval. Bez jeho vojenských, organizačních a vyjednávacích schopností by ale nefungovaly legie, nevznikla by tak armáda. Často umetal cestu Benešovi, aby mohl začít jednat. Svými známostmi mu otevíral dveře. Byl to člověk velkého rozhledu, velmi vzdělaný a hlavně charismatický. Sešla se trojice lidí, která se navzájem skvěle doplňovala.

MUŽI 28. ŘÍJNA ZAHÁJILI PŘEVRAT ŘEŠENÍM ŽALUDKOVÉ OTÁZKY

Ve stínu 28. října se skrývá 14. říjen 1918, kdy došlo v Praze k vyhlášení generální stávky v českých zemí i na Moravě. Proč k ní vůbec došlo a co ji zapříčinilo?

Jednoznačně mizerná sociální situace, situace byla opravdu kritická. Ať už šlo o zásobování a s tím související podvýživu anebo sociální podmínky či o epidemii španělské  chřipky, která tehdy řádila. Navíc se blížila zima a byl evidentní nedostatek paliv a nefungovalo zásobování. A to vše prohloubilo nespokojenost s hroutící se monarchií. Proto lidé začali vyjadřovat svoji nespokojenost a mezi ekonomickými a sociálními požadavky se objevovaly i požadavky nezávislého státu. 

Rovněž 14. října 1918 byla ustanovena Prozatímní československá vláda v čele s Tomášem Masarykem. Lze říci, že tato událost definitivně předznamenala vznik státu?

Prozatímní vláda byla vyhlášena v zahraničí a šlo o nástupkyni Československé národní rady.  Čtrnáct dní před oficiálním vznikem státu se zde vytvořil orgán, který díky uznání západních států předznamenal zrod Československa. Významný a do jisté míry i spontánní krok vedený obavami Masaryka a Beneše, že by Rakousko mohlo být zachováno, byl zastíněn událostmi z 28. října.

Po čtyřleté válce panoval hlad. Proto Švehla se Soukupem zahájili převrat tím, že hned dopoledne zašli do Lucerny, kde sídlil Obilný ústav, aby co nejvíce potravin zůstalo na domácí půdě a neputovalo na frontu. Jak si vysvětlujete, že zaměstnanci zmíněného ústavu slíbili představitelům státu bez odporu věrnost a poslechli jej, aby suroviny zůstaly u nich? Otázka ohledně potravin se nazývala žaludkovou.

Pražský Obilní ústav byl pobočkou Válečného obilního ústavu ve Vídni a byl mu svěřen veškerý obchod s obilím a moučnými výrobky v Čechách. Měl na starosti jejich distribuci. Za situace, kdy prakticky panoval hlad a byl nedostatek úplně všeho, se jednalo o rozumný taktický manévr. Postoj zaměstnanců Obilního ústavu jasně vypovídá o tom, že situace v už byla neudržitelná. Nikdo nechtěl Rakousko-Uhersko už hájit a vystupovat za něj.

Paradoxní je, že jako první vznik samostatného státu neoznámil Masaryk, Beneš ani Štefánik, ale kněz Izidor Zahradník, který u sochy svatého Václava začal informovat o samostatnosti a prohlásil: „Jsme svobodní. Zde u stupňů pomníku českého knížete svatého Václava přísaháme, že chceme této svobody se státi hodnými, že ji chceme hájiti i svými životy.“ Jak je možné, že právě on měl tak detailní informace? Navíc z nádraží Františka Josefa (později Wilsonova) nechal odeslat do okolních měst zprávu o tom, co se v Praze odehrálo. Například o dění v metropoli neměli na Moravě ani tušení. Tím si pak vysloužil post prvního československé ministra železnic.

Byla to vlastně náhoda, protože nikdo jiný nebyl v ten okamžik k dispozici a tak zprávu o vzniku Československa oznámil lidem na Václavském náměstí právě Zahradník. Jen tak pro zajímavost. když se Tomáš G. Masaryk vracel před Vánocemi 1914 do samostatného Československa, byl to právě Izidor Zahradník v roli ministra železnic, kdo jej na železničním přechodu v Horním Dvořišti oficiálně přivítal. 

Samostatnost poté vyhlásili i muži 28. října. Co následovalo poté?

Primární bylo udržet pořádek, protože lidé byli ve velké euforii. Zpráva o vzniku státu se začala šířit po celé zemi. Tam, kde byli Češi, zavládlo velké nadšení. Bylo nutné získat na svou stranu především bezpečnostní aparát, tedy četnictvo, policii a přirozeně i armádu. První měsíce se nesly převážně u Čechů ve znamení nadšení, které trochu tlumilo negativní dopady války. V oblastech, kde žili Němci, vznik Československa žádnou euforii nevyvolal. Většina Němců s novým státem svoji budoucnost nespojovala a chtěla zůstat součástí Rakouska nebo se připojit k sousednímu Německu. Reakcí na krizi v monarchii a vyhlášení samostatného československého  státu byl vznik malých německých státečků v pohraničí.  První měsíce po vzniku Československa panoval tedy v podstatě chaos a nový stát si teprve postupně získával vlastní identitu. Dne 30. října byla podepsaná Martinská deklarace, která potvrzovala připojení Slovenska k Československu. Trvalo ale ještě dlouhou dobu, než se podařilo území celého státu dostat pod kontrolu. Ožehavá byla i otázka hranic s Maďarskem a Polskem. S Maďarskem se vedla v roce 1919 válka o Slovensko a téhož roku v lednu se na Těšínsku válčilo s místními Poláky, kteří se chtěli stát součástí nově vzniklého Polska. 

Jakou roli při zakládání státu sehráli českoslovenští legionáři, kteří například ohromili vítězstvím v bitvě u Lipjagu?

Velice zásadní a dost důležitou. Samostatný stát ještě neexistoval a přitom už měl vlastní armádu tvořenou legionáři.

TOTALITA ZRODILA LEŽ: ZA SAMOSTATNOST VDĚČÍME VŘSR

Státní svátek 28. října neměl v historii jednoduchou pozici, a to díky totalitním režimům. Za německé okupace se nesměl slavit, výhrady k němu měli i komunisté, kteří jej ctili jako Den znárodnění, později připomínal Den federace. Proč to měl tak těžké?

Součástí nového státu se stalo i tři a půl milionu Němců, kteří zde nechtěli žít, se vznikem republiky se v prvních letech její samostatnosti smiřovali jen těžko. Po uznání politické reprezentace akceptovali Československo i obyčejní Němci, nic jiného jim ostatně ani nezbývalo. Jakmile se ale objevila ekonomická krize a nástup Hitlera k moci, tak se naplno projevila nenávist k nové zemi. Sudetští Němci vnímali vznik Československa jako něco, co jim ublížilo, poškodilo je a bylo vůči Němcům nespravedlivé.  28. říjen byl pro ně symbolem státu vzniklým na základě Versailleské smlouvy, která představovala ponížení Německa a znemožnila Němcům žít v jednom státě. Československo byla země, kterou nenáviděli, rozbili, a proto se jeho vznik za nacistické okupace nemohl připomínat.

A komunisté se vůči němu zřejmě vymezovali, že byl spojen s představiteli první republiky jako byl Masaryk, Beneš či Štefánik…

Ano přesně tak. Ale je zajímavé, že jejich rozchod s odkazem Tomáše Garrigue Masaryka nepřišel hned po únoru 1948. Například ještě 7. března 1950 se slavilo stoleté výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka. Význam 28. 10. byl pak zcela ponížen a odstaven na druhou kolej. Jako hlavním předpokladem vzniku samostatnosti Československa byla označována Velká říjnová socialistická revoluce v Rusku. Kdyby té nebylo, Československo by nikdy nevzniklo. První republika byla v komunistické propagandě a historiografii líčena silně negativně jako buržoazní stát utlačující dělnickou třídu i všechny národy a národnostní menšiny, které v ní žily. Až teprve na konci osmdesátých let začaly vycházet odborné práce, které první republiku a její zakladatele částečně rehabilitovaly. První práce na toto téma už ale vznikaly během politického uvolnění ve druhé polovině šedesátých let, kdy se vzniku Československa a legiím věnoval například historik Karel Pichlík.  Jako státní svátek se 28. 10. po dlouhých letech slavil znovu až od roku 1988. Za komunistické éry se ale hlavně připomínal jako Den znárodnění či byl spojen s vyhlášení zákona o Československé federaci. Jedině, kdy se připomínal pravý důvod 28. října, byl v roce 1968, kdy republice bylo rovných padesát let.

Proč vlastně komunisté 28. říjen slavili jako Den znárodnění?

Na památku znárodnění bank a většiny průmyslu v roce 1945. Slavil se tak v letech 1952-1987.

Jak moc podle vás pomohly protibolševické demonstrace 28. října 1988 a 1989 k pozdějšímu pádu totalitního režimu v Československu, respektive k Sametové revoluci?

Byla to příležitost, jak si mohli lidé, kteří byl nespokojeni s komunistickou vládou, připomenout, že vznikl již třicet let před Únorem 1948 a měl původně úplně jiné směrování a spočíval na jiných hodnotách než tehdejší aktuální režim. 

Nezamyslel jste se někdy nad tím, že často připadlo kulaté výročí 28. října na roky, které výrazně historicky ovlivnily osud Československa? Mám tím na mysli rok 1938, kdy byla podepsána Mnichovská dohoda, rok 1948, kdy se odehrál komunistický puč anebo letopočet 1968, kdy zemi přepadli Sověti s armádami Varšavské smlouvy.

Pro mě osobně jsou to jen náhody, na které nevěřím. Je to spíše taková zajímavost a shoda okolností s československými dějinami. Nějakou další souvislost bych v tom opravdu nehledal.

Letos se nabízí navíc smutná paralela. Tehdy rozpadající monarchii, a nejen ji, v říjnu 1918 sužovala těžká epidemie španělské chřipky, o 102 let později republika úpí pod koronavirovou pandemií…

Pro mě jako historika to žádnou paralelu nepředstavuje. Epidemie byly a bohužel jsou nadále součástí lidských dějin, i když to nyní může znít dost tvrdě. Pandemie či epidemie provázejí lidstvo tisíce let, jsou tu s námi už od starověku.  Akorát my jsme na tohle všechno po sto letech zapomněli. Na co možná koronavirus upozornil, je, že jsme si pokroků v lékařských vědách, které vedly k vymýcení řady chorob, moc nevážili a zvykli jsme si vše brát jako automatickou věc a teď jsme překvapení.

Co pro vás jako historika znamená 28. říjen 1918?

Vznik státu, jehož jsem občanem a spojuji s ním svoji identitu. A patřím k lidem, kteří litují rozpadu Československa. Na druhou stranu to ovšem beru jako fakt, s nímž se nedá nic dělat. Slováci chtěli samostatnost a měli na to právo, tak jak jsme ho v roce 1918 měli i my.