Oči Evropy se upínají k von der Leyen: Soud rozhodne o tajných zprávách v jedné z největších smluv v EU

Rozhodnutí, které bude zveřejněno ve středu, by mohlo významně ovlivnit nejen osobní reputaci von der Leyen, ale i důvěru v transparentnost unijních institucí. Soud posoudí, zda Komise porušila pravidla transparentnosti tím, že odmítla zveřejnit obsah těchto zpráv.

Zvlášť citlivé je to podle webu Politico vzhledem k tomu, že právě von der Leyen osobně podepsala kontrakt na dodávku až 1,8 miliardy dávek vakcíny Pfizer-BioNTech, a zároveň stojí v čele orgánu odpovědného za dodržování unijního práva.

Klíčovou otázkou je, zda lze SMS zprávy považovat za úřední dokumenty podléhající zveřejnění. Zatímco organizace na ochranu transparentnosti trvají na tom, že komunikace týkající se politických rozhodnutí musí být veřejná, Komise tvrdí opak.

„Toto rozhodnutí by mohlo znamenat zásadní obrat v otázce transparentnosti v EU,“ uvedla Shari Hindsová z Transparency International. „U rozhodnutí, která se týkají veřejného zdraví, není na místě žádné utajování.“

Celá kauza odstartovala v roce 2022, kdy deník The New York Times a jeho bývalý bruselský šéfreportér napadli rozhodnutí Komise nezveřejnit zprávy. Jejich existence vyšla najevo v rozhovoru Bourly pro NYT v dubnu 2021, v němž hovořil o „hluboké důvěře“ navázané díky osobnímu kontaktu s von der Leyen, který podle něj usnadnil vyjednání obří dohody.

Smlouva z května 2021 předpokládala závazný nákup 900 milionů dávek s opcí na dalších 900 milionů, přičemž dodávky měly probíhat v letech 2022 a 2023. Kritici Komise však dlouhodobě upozorňují na netransparentnost celého procesu. Evropská veřejná ochránkyně práv Emily O’Reillyová v roce 2022 označila postup Komise za případ „špatné správy“ a upozornila, že za von der Leyen došlo v oblasti transparentnosti k regresi.

O’Reillyová dokonce přímo kritizovala šéfku Komise, že se ani neúčastnila dosud jediného veřejného slyšení v kauze, přestože právě ona byla klíčovou postavou. „Byl to slon, který chyběl v místnosti,“ poznamenala s ironií.

Napětí posiluje i probíhající vyšetřování Evropského úřadu pro žaloby (EPPO), který potvrdil, že prověřuje, jak Komise postupovala při vyjednávání vakcín. V březnu šéfka EPPO Laura Codruța Kövesiová uvedla, že její úřad už vyslýchal zástupce Komise v této věci.

Kritika Komise zesílila také po loňském rozhodnutí nižší soudní instance EU, která zpochybnila její postup při zpřístupňování smluv s farmaceutickými firmami. Velká část dokumentů byla totiž zcenzurována, údajně kvůli ochraně osobních údajů a obchodního tajemství.

Ve slyšení před Soudním dvorem v Lucemburku loni v listopadu nakonec Komise po letech mlžení přiznala, že textové zprávy skutečně existují. Právní zástupci Unie se však snažili jejich význam zpochybnit – podle nich by si je Komise uchovala, kdyby šlo o zásadní dokumenty týkající se smlouvy.

Soudci však vyjádřili značnou frustraci. Jeden z nich, José Martín y Pérez de Nanclares, uvedl, že Komise nepředložila „dostatečná a odpovědná opatření“, kterými by vysvětlila, proč zprávy nemohou být zveřejněny. Jiný soudce, Paul Nihoul, mluvil o „relativně zmateném spise“. Právnička zastupující NYT Bondine Kloostra dodala, že zůstává nejasné, co se stalo s telefonem von der Leyen, jaká zařízení používala a kde přesně Komise informace hledala.

Evropská komise k celé věci mlčí. V oficiálním vyjádření pro server POLITICO uvedla pouze, že „se nevyjadřuje k probíhajícím právním řízením“.

Kritici nyní očekávají, zda soud rozhodne ve prospěch transparentnosti, nebo potvrdí přístup, který von der Leyenová a její tým zvolili. Rozsudek může ovlivnit nejen její druhé funkční období, ale i celkovou důvěru evropských občanů ve fungování institucí EU.