Zabili ji nacisté. Před 80 lety zemřela Klára Červenková, vědkyně a bojovnice za práva žen

Jedenáctého srpnového dne roku 1873 se do rodiny pražského krejčího Josefa Červenky a jeho manželky Marie narodila dvojčata – děvčátka Marie a Klára. Navzdory chudým rodinným poměrům se Kláře dostalo výborného vzdělání. Po měšťance se vyučila prodavačkou, protože však byla velice inteligentní a učenlivá, rozhodli se rodiče, že investují své úspory do jejího dalšího vzdělávání. Klára se tak mohla přihlásit na dívčí školu s názvem Minerva, což bylo první soukromé dívčí gymnázium na území střední Evropy.

Po složení maturitní zkoušky dokázala Klára Červenková výborně skloubit práci i studium na vysoké škole. Na svém mateřském gymnáziu, na Minervě, vyučovala dějepis a zeměpis. Jako učitelka působila i na jiných pražských dívčích středních školách. U toho všeho zvládla ještě dále studovat. Státnicovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z oborů geografie a antropologie. Téma její závěrečné diplomové práce znělo „Hospodářské poměry ve východní Africe“. Roku 1913 získala na téže fakultě doktorát s disertační prací na téma „Oasy v Libyjské poušti jako sídlo obyvatelstva se zvláštním zřetelem k poměrům hospodářským“. Červenková se tak tehdy zařadila mezi hrstku českých doktorek. Pedagogika i věda se pro Kláru Červenkovou již navždy staly předměty zájmu.

Kromě výuky a vědecké činnosti se Klára Červenková věnovala také tzv. ženské otázce, tedy ženské emancipaci v našich zemích. Tato problematika ji spojovala s celou řadou stejně smýšlejících žen, z nichž stojí za zmínku především Alice Masaryková, dcera Tomáše Garrigua Masaryka. S tou Klára chodila do stejné třídy během studia na Minervě a velice brzy se s ní spřátelila, stejně jako s celou Masarykovou rodinou. V roce 1898 ji poprvé Alice Masaryková pozvala domů a představila rodině. Klára často hovořila s tehdy univerzitním profesorem Masarykem, a to o pedagogice, politice i ženských emancipačních spolcích. S Masarykem ji pojily stejné názory na nutnost reorganizace školství i sociální oblasti, oba také prosazovali rovnoprávnost mezi muži a ženami ve společnosti. Stejně smýšlela i Alice Masaryková. Ta ostatně později ve svých pamětech na Kláru Červenkovou vzpomněla takto: „Jednou z mých nejlepších kamarádek byla Klára Červenková. Scházely jsme se spolu ráno na Karlově mostě.“

Klára Červenková bojovala za ženská práva, ať už svými osvětovými přednáškami nebo články v tisku, nebo aktivním působením v politice. Místopředsedala Ženské národní radě, přední organizaci českého ženského emancipačního proudu, v rámci níž navázala spolupráci s dalšími feministkami, například Františkou Plamínkovou nebo Miladou Horákovou.

Během druhé světové války se Červenková zapojila do protinacistického odboje, nezištně pomáhala lidem bezprostředně zasaženým válečnými událostmi, kterým obstarávala potraviny i věci denní potřeby. Jako členka levicově smýšlející inteligence se stala nacistům trnem v oku. V roce 1943 tak byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Takřka sedmdesátiletá žena již tehdy trpěla mnohými zdravotními problémy, které se v nelidských podmínkách koncentračního tábora ještě zhoršovaly. I přesto zůstávala pevnou oporou svým spoluvězeňkyním a povídala jim inspirující příběhy z českých dějin, politiky i vědy. Ke konci života ztratila Klára Červenková veškeré síly i zrak. Zemřela dne 12. května 1945, přesně před 80 lety.