Účinek extrémního stresu po tornádu se projeví později. Na lidi zapůsobí i ztráta rodinných fotografií, říká psycholog

Úzkost v jejich duši se může objevit také, až zjistí, že vinou tornáda přišli například o fotografie už zemřelých rodičů. Psycholog Jan Lašek míní, že absence nenahraditelných památných věcí mnohé rozruší. „Materiální ztráta sice nyní dominuje, ale síla vzbuzených vzpomínek na ztracené a nenahraditelné věci je rovněž velmi mocná.“ Pedagog vyučující na Katedře pedagogiky a psychologie Fakulty Univerzity Hradec Králové konstatuje, že různé typy osobností na neštěstí reagují různě. „Ale zde lze sázet obecně i na sebezáchovu, která dodává mnoho sil.“

Soudní znalec, který věří, že se nezapomene v podpoře ani na obyvatele Stebna na Lounsku, kde se rovněž prohnala silná bouře, upozorňuje v rozhovoru pro EuroZprávy.cz, že pro postižené lidi není jednoduché se vyrovnat s mediálním zájmem i nájezdy zvědavých turistů. „Připravit se budou muset i na nepřejícnost od některých lidí, kteří v budoucnosti mohou tvrdit, že na tornádu vydělali, neboť díky němu mají postavené lepší domy, než vlastnili doposud. Závist je jednou z našich dominantních vlastností, za kterou se navíc nestydíme,“ říká psycholog Jan Lašek.

SPOLEČNÝ NEPŘÍZNIVÝ OSUD ŘADĚ POSTIŽENÝCH POMŮŽE

Pane docente Lašku, co se právě nyní odehrává v lidech, kteří vinou čtvrtečního tornáda na jižní Moravě přišli o domy?

Drtivá většina postižených katastrofou se snaží velmi aktivně přistupovat k tomu, co se stalo: odklízejí trosky, plánují nový život, ale zároveň prožívají dále ztrátu; vzpomínky jsou pozitivní i negativní a účinek extrémního stresu se projeví později. 

Ano, lidé nyní fungují v jakémsi módu, a to že musejí vyřídit podklady pro pojišťovny, odklidit trosky. Kdy ale na ně dolehne přítomnost okamžiku a plně si uvědomí, co přesně se odehrálo?

Neštěstí postihlo velké množství lidí velmi podobně; prožité na ně bude doléhat delší dobu, ale lze předpokládat, že společný nepříznivý osud řadě z nich pomůže. Ale myslím, že nejtěžší chvíle už z nich má většina za sebou, protože přežili. 

Přírodní jev má bohužel na svědomí i lidské životy, včetně malého dítěte. Jak je podle vás vhodné jednat s člověkem, který kromě ztráty střechy nad hlavou přišel i o rodinné příslušníky? Je lepší zvolit soucit, anebo jej ponechat v realitě?

Každou krizí se člověk musí „protrpět,“ aby s jejími důsledky mohl dál zápasit. Soucit je jistě na místě, ale důraz by měl být spíše kladen na věci, které přijdou; ty, které se staly, již nejde nijak měnit.

Už vám někdo z postižených oblastí volal o pomoc, anebo se na Vás jako psychologa obrátil?

Ne, zatím mě nikdo nekontaktoval.

Lze už předem rozpoznat, jak se kdo s následky neštěstí vyrovná?

Různé typy osobností reagují různě, ale zde lze sázet obecně i na sebezáchovu, která dodává mnoho sil.

Domníváte, že pro oběti je horší materiální ztráta, anebo zjištění, že například nemají jedinou fotografii na své rodiče, anebo snímky ze svého dosavadního života, neboť o vše přišli?

Materiální ztráta sice nyní dominuje, ale síla vzbuzených vzpomínek na ztracené a nenahraditelné věci je rovněž velmi mocná.

Nemůže na psychiku obyvatel obcí negativně zapůsobit přítomnost televizních štábů, neboť mohou mít pocit, že se z nich staly objekty senzací, když výskyt tornáda je v České republice výjimečný?

Nikdo nejsme zvyklý, že při neštěstí budeme ještě mediálními hvězdami. Ale ti, které jsem měl možnost vidět při rozhovorech v televizi, se chovali přirozeně a zvládli i tuto neobvyklou situaci.

Podráždit je asi mohou i turisté, kteří nepřijeli pomáhat, ale jen si natáčet zkázu, čehož jsme byli svědky při povodních, v módě byla takzvaná povodňová turistika. Nehrozí z jejich strany proto fyzická inzultace?

Myslím, že asi nehrozí, ale takzvaní turisté by si nějaký políček zasloužili.

NOVÉ POSTAVENÉ DOMY VYVOLAJÍ U NĚKTERÝCH ZÁVIST

Naopak jistou frustraci mohou pociťovat obyvatelé Lounska ve Stebně, kterým se rovněž prohnala silná bouře. Oproti jižní Moravě žijí se svými následky v ústraní. Nemáte obavy, že se u nich může projevit pocit osamocení a mohou vyvstat deprese?

Myslím, že to nehrozí, mediální zájem o ně sice tolik není, ale pokud se jim dostane stejné osobní a oficiální pomoci, která je deklarována, tak zvýšený výskyt osobních problémů nehrozí.

Nyní se projevuje obrovská soudržnost, ale vlna solidarity časem opadne. Jak mohou lidé reagovat, až zjistí, že zůstali na vše sami?

Myslím, že i když si uvědomí, že jsou na vše sami, přesto situaci zvládnou. Opřou se o vzpomínky, kdy vládla vlna soudržnosti a solidarity. Věřím ale, že lidé v postižených obcích si budou dlouho pomáhat.

Až vše pomine, mohou se postižení na Břeclavsku a Hodonínsku stát terčem závisti jako tomu bylo například v Troubkách, kde místní museli slýchat, že na povodni vlastně vydělali, když nyní mají mnohem modernější a lepší domy než před přírodní katastrofou? Mohou se zmíněné poznámky objevit i nyní po tornádu?

Obávám se, že se jí nevyhneme, závist je jednou z našich dominantních vlastností, za kterou se navíc nestydíme.