GLOSA | Události Petra Nutila: Bída české politiky, bakterie Babiš, Fidel Okamura a Soukup v ringu

Sněmovna zas řešila korespondenční volbu. Tedy vlastně neřešila, nýbrž stran opozice pokračovala v nekonečném obstruování a nesmyslném žvanění. Rekordmanem se stal Tomio Okamura, který vydržel řečnit skoro jedenáct hodin bez přestávky, a to jen proto, aby následně mohl médiím vyprávět, že plínky nepotřebuje, neb je Übermensch.  

Tak překonal i kubánského vůdce Fidela Castra, který v roce 1998 po svém znovuzvolení do čela komunistického ostrovního státu měl projev dlouhý 7 hodin a 15 minut. Gratulujeme. Tímhle svým vystoupením mimochodem opět vylepšil svůj dosavadní rekord, protože o téměř čtyři hodiny překonal svou jarní sněmovní exhibici na téma důchodové reformy.  

Voliče Tomia jistě potěší, že jejich vůdce, slunce jasné, bůh a vládce v jedné osobě jen tímhle svým zdržováním stál nás všechny skoro dva miliony (ano, na tolik vyjde daňové poplatníky jeden plný den jednání parlamentu). Navrhoval bych každé takové vystoupení rovnou rozpočítat mezi Tomiovy ovečky a nechat je to zaplatit. Do poslední koruny. 

O lidech z Andrejovy sekty se výrazněji zmiňovat nemusíme. Dokonce ani nad tím, že obstruují proti něčemu, co měli sami v programu. Už jsem se nad tím vztekal třeba tady, a tak mi dovolte jen jeden krátký dodatek. Obě opoziční strany jsou totiž přesně tím „přelévajícím se tekutým prázdnem“, což je termín, s nímž přišel Jan Simkanič a který je dokonale vystihující. Toto prázdno je ochotno a schopno kdykoli změnit formu, barvu, tvar a světonázor, a očekávat od nich cokoli jako integritu, hodnoty a charakter je prostě bláhové. A aby bylo jednou pro vždy jasno. Populisté jsou prostě ti, kdo dělají vždy to, co je buď populární, nebo to, co je pro ně samotné výhodné. Jen škoda, že je to tolika lidem v naší zemi jedno.  

No a poslední věc k tomuto, jen na dovysvětlenou obstrukčního pekla, které tahle vláda zažívá. Obstrukce totiž nespadly z nebe. Jde o něco, co současné vládní strany používaly proti minulé vládě a s trochou škodolibé nadsázky by se tak dalo říct, že sklízí, co zasela.  

Cíl téhle taktiky je teď, stejně jako dříve, vcelku jednoduchý, bez ohledu na to, kdo ji zrovna používá. Obstruovat a zdržovat až do voleb, a to jen proto, abych pak mohl v kampani tvrdit, že vláda celé roky nic nedělala. Což je sice hezké, ale pak bychom se mohli konečně přestat divit, proč je ta naše země v tolika věcech pozadu.  

Tak pojďme dál.  

Ukrajinský web Texty zveřejnil pod názvem „Bakterie Ruského světa“ seznam organizací a osobností, které má za proruské. Na seznamu z našich zástupců najdeme i Andreje Babiše, Alenu Schillerovou, samozřejmě Tomia, Václava Klause nebo Kateřinu Konečnou Všem zapsaným gratulujeme, Je krásné, že je česká stopa ve světě zas jednou viditelná.  

Médii proletěla zpráva o čínském holubovi, zadrženého indickou policií pro podezření ze špionáže, jenž byl osm měsíců vyšetřován a následně vypuštěn na svobodu, neb se ukázalo, že je prostě jen holubem, nikoli agentem. A pak že ve světě nejsou dobré zprávy.  

V českém Clash of the Stars (což je moje guilty pleasure) konečně došlo po soubojích pornohereček a trpaslíků i na skutečný box. Tedy, na takový pokus, konkrétně mezi Jaromírem Soukupem a „Psychopatem Bejrem“. Vyhrál Jaromír Soukup, ale spíš se dá říct, že Bejr se porazil sám, protože se choval jako z řetězu urvané dementní hovado s čerstvou lobotomií (takže vlastně jako obvykle) a rozhodčí ho v prvním kole diskvalifikoval, čímž diváky vysloveně zklamal. Ale čemu se divit. Jak už to u těhle zápasů bývá, očekávání jsou nevyhnutelně vystřídána zklamáním, čili opět naplnilo ideovou podstatu metody frustrační kompozice Járy Cimrmana.  

Tak čau.