Gynekolog varuje ženy: Riskujete vrozené vady, neplodnost i svůj život. Jaká je příčina?

Optimální věk prvorodičky je do 25 let, reálně je však průměrný věk skoro 28 let

Za optimální věk pro početí prvního dítěte se u ženy uvádí rozpětí od 20 do 29 let. V tomto čase je totiž žena nejplodnější a existuje také relativně nízké riziko, že počne potomka s vrozenou genetickou vadou. Zcela nejideálnější je pak vzhledem k nízkému nebezpečí potratu či předčasného porodu věk do 25 let. Přesto se reálný průměrný věk prvorodiček této hranici stále více vzdaluje. I když už to neprobíhá tak skokově, jako například před 15 či 20 lety, stále však každým rokem věk těchto žen roste. Zatímco v roce 2000 měla česká prvorodička v průměru 24,9 let, v roce 2012 už byl tento věk na hodnotě 27,9. Od roku 2007 narůstá prakticky o 0,1 - 0,2 roku za každých 12 měsíců.

Starším prvorodičkám hrozí eklampsie a cukrovka, dětem zase vrozené vady

Spolu s přibývajícím věkem prvorodičky rostou samozřejmě zdravotní rizika, to je známá věc. Pokud se ženě vůbec podaří počít dítě, hrozí zde zejména vznik vrozených vad. Je to dáno především tím, že všechna vajíčka u ženy vznikla již v nitroděložním vývoji a nová dále nevznikají, již pouze dozrávají. S přibývajícími roky tedy logicky stoupá riziko poškození genetické informace ve vajíčku, čímž právě stoupá riziko vrozené vady. Zdravotní nebezpečí se však vážou také k samotným matkám, kterým kupříkladu hrozí komplikace typu preeklampsie. Jedná se o otoky, bílkovinu v moči a vysoký tlak. To může vést až do stavu takzvané eklampsie, který rodičku může ohrožovat na životě. V případě eklampsie totiž dochází k silným křečím a stahům svalů celého těla, které mohou vyústit komatem či dokonce i smrtí. O něco častěji se pak vyskytuje těhotenská cukrovka. Rizikovější je však i samotný porod a stoupá i počet komplikací v poporodním období. Mnohem častěji dochází u starších prvorodiček také k samovolnému potratu.

Ženy čas otěhotnění posouvají, klimakterium však nepočká

Doprovodnou otázkou pozdního prvního těhotenství je také nástup klimakteria. Ženy si často neuvědomují, že ačkoliv o věku početí prvního dítěte mohou částečně samy rozhodovat, klimakterium nastoupí bez ptaní. Biologické hodiny jsou pro ženy v tomto velmi neúprosné. Samozřejmě se dá například přírodními prostředky typu Sarapis mensis či Sarapis soja nástup klimakteria do značné míry zpříjemnit či do jisté míry podpořit schopnost otěhotnět i v období klesající plodnosti, klimakterium jako takové však nic výrazněji neoddálí. V praxi to znamená, že pokud budou ženy s těhotenstvím příliš otálet, je možné, že namísto mateřství budou nuceny řešit klimakterium. Často se setkávám také s mylnými představami o účincích hormonální antikoncepce. Řada žen se domnívá, že pokud budou užívat pilulky, které zabraňují dozrávání vajíček, tak si zásobu ušetří do budoucna a plodné období si tím pádem prodlouží. To je však velmi scestné a nepravdivé. K úbytku vajíček totiž nedochází pouze jejich dozráváním - odumírají rovněž samy, s přibývajícím věkem ženy.

Výrazně bych proto doporučil, aby se ženy snažily neodkládat těhotenství až do pozdějšího věku. Čím vyšší věk, tím častější komplikace. A čím vyšší věk, tím řešení vyvstalých problémů trvá déle, a to již i v mladším věku často trvá i 2 roky. Pokud se žena rozhodne otěhotnět ve 35 letech, může se tedy také stát, že zůstane bezdětnou. Proto bych jako naprosto krajní věk doporučil 32 let, který se v praxi ještě ukazuje jako dostatečný pro případ řešení komplikací.

Autor komentáře: Gynekolog a sexuolog MUDr. Pavel Turčan.