KOMENTÁŘ | Ceny zatím nepřestaly růst, přesto přichází další špatné zprávy. České ekonomice hrozí nové riziko

Ekonomická teorie říká, že míra inflace roste s klesající mírou nezaměstnanosti. Formálně to popisuje tzv. Phillipsova křivka, podle které v teorii platí, že v éře nižší nezaměstnanosti mají lidé tendenci více utrácejí, což může vést k většímu tlaku na ceny. A dále platí i to, že vyšší úrokové sazby mají tendenci snižovat spotřebitelské výdaje a obchodní investice, což většinou vede ke snížení aktivity zaměstnavatelů v najímání lidí a tím i ke zvýšení nezaměstnanosti.

A i když ani podle ekonomů zatím ani poslední čísla z německého trhu práce nic takového nenaznačují, nebylo by dobré nejen pro tuzemské plány a výhledy firem tohle riziko podceňovat. Jen pro porovnání: Německý statistický úřad během prosince zveřejnil, že v největší ekonomice Evropy pracovalo historicky nejvíce zaměstnanců od sjednocení země v roce 1990 (45,9 milionu zaměstnanců). Míra nezaměstnanosti tak dosáhla u našich západních sousedů za loňský rok hodnoty 5,4 procenta, což je oproti roku 2005, kdy vykázala hodnotu 11,7 procenta více než dvojnásobně méně.

Jenže problémem je, že nejen Německo, ale i zejména ČR ohrožuje větší problém, než je „přehřátý“ trh práce. A tím problémem je inflace. A dosud platilo, že na vysokou inflaci nasazují centrální banky, které hlídají ve většině zemí cenovou stabilitu, změny úrokových sazeb. A čím vyšší inflace je, tím vyšší úrokové sazby bankéři používají. Co to pak způsobí v ekonomice, nebo mělo by způsobit, už jsem napsal ve druhém odstavci. Platí totiž, že čím vyšší úroky, tím dražší úvěry pro všechny a tím menší aktivita podniků a firem. Ty odkládají za takových okolností všemožné výdaje a půjčují si méně a méně. V důsledku toho se v ekonomice pohybuje méně peněz a inflace klesá. 

Vysoké úrokové sazby ale nejsou i pro pracovní trh zase jen tak nějakým pomíjivým „problémkem“. Někteří světoví ekonomové totiž tvrdí, že nyní čelíme velkým posunům na trhu práce i kvůli dopadům pandemie COVID-19, zrychlující se globální automatizaci a reakcím ekonomik na změnu klimatu, a tak zatímco procento populace, které v důsledku těchto změn přišlo o práci nebo kariéru a bude muset zřejmě investovat do vzdělání nebo další odborné přípravy, zvyšující se úrokové sazby způsobí, že například studentské půjčky, známé z anglo-saského světa, budou o poznání dražší a méně dostupné. Ti, kteří by se chtěli spolehnout na stát, nebudou kvůli vysokým úrokovým sazbám, příliš nadšeni z následujícího tvrzení. Platí totiž, že i když by vládní příjmy mohly mít tendenci růst společně s rostoucí inflací, nemusí se to nutně promítnout do zvýšených výdajů na veřejné služby nebo vyšších mezd pro pracovníky veřejného sektoru. 

Zpřesňující výhled Evropské komise z listopadu loňského roku k základním makroekonomickým parametrům eurozóny, tedy skupiny zemí, platících eurem, na rok 2023 říká, že hrubý domácí produkt 19členné skupiny letos poroste pouze o 0,3 %, když ještě v červenci činil výhled růstu 1,4 %, zatímco u inflace se sice počítá letos s poklesem, ale ta zůstane i tak na vysoké úrovni ve výši 6,1 %, což je nárůst oproti dříve předpokládaným 4,0 %. Pro rok 2024 pak Evropská komise předpovídá inflaci ve výši 2,6 %. Věřme proto, že nejen v Německu neporostou ceny všeho možného tak, že ECB bude muset opravdu sáhnout k nějakému „zásadnímu“ zvýšení úrokových sazeb.