KOMENTÁŘ | Chladná vypočitatelnost. Kim může dosáhnout konfliktu, který nevznikl ani během studené války

Ruská armáda získala zcela novou posilu – severokorejské vojáky. Jihokorejská rozvědka varovala, že KLDR do Ruska vyslal dalších 1500 vojáků, přičemž šéf Pentagonu Lloyd Austin poprvé oficiálně připustil možnost, že k nasazení těchto vojáků na ruském území skutečně dochází. Samotné Rusko spolupráci se Severokorejci odmítá, zprávy ale hovoří o nasazení minimálně 12 tisíc vojáků.

Zapojení Severní Koreje do konfliktu na Ukrajině přichází bezmála tři roky poté, co Rusko na tuto východoevropskou zemi zaútočilo. Jakmile vešly ve známost informace o vojácích Pchjongjangu cvičících v Rusku, zapojením do války pohrozila také Jižní Korea. Šéf NATO Mark Rutte varoval před hrozící eskalací.

Pokud skutečně dojde k nasazení severokorejských vojáků na Ukrajině, bude to znamenat dosud bezprecedentní hrozbu pro bezpečnost Evropy. Pchjongjang byl dlouhodobě trnem v oku nejen Západu, jeho akce otevřeně odsuzovalo také Rusko. To se ale změnilo ve chvíli, kdy se od Moskvy začali odklánět i tradiční spojenci.

Režimy v Rusku a Severní Koreji jsou si totiž v mnohém podobné. Nehledí na lidská práva, potlačují opozici a jsou ochotné zastrašovat či dokonce napadat sousední země. Pchjongjang svou rétoriku nespravil už od 40. let minulého století – nenávist k jižnímu sousedovi proklamuje pravidelně a denně s přesností švýcarských hodinek.

Severokorejské úřady absolutně ignorují práva občanů v zemi, opozice prakticky neexistuje. Jde o plnohodnotnou totalitu moderního 21. století – a jsou to poměry, s nimiž se Rusové nebo Číňané jen těžko mohou rovnat. Ačkoli jsou lidská práva a základní hodnoty mezinárodního společenství v Rusku a Číně sprostá slova, obě země jsou do velké míry globalizované a v mezinárodním prostředí mají určité renomé. Severní Korea se izoluje už dlouhé dekády – a nehodlá to měnit.

Existence takového režimu přímo v sousedství je pro Moskvu naprosto ideální. Severokorejci chtějí vést „svatou válku“ proti západní (americké) „hegemonii“ a Rusko jim pro to vytvořilo perfektní příležitost. S tím, jak ruské armádě docházejí lidské zdroje, je „živý příspěvek“ ze Severní Koreje více než vítaný. A je nutné očekávat, že Severokorejci budou padat za ruskou věc tak, jako by to byla jejich záležitost.

Pokud tedy severokorejští vojáci skutečně dorazí na Ukrajinu a pustí se do bojů na frontě, formát bojů se změní. Vojáci z KLDR jsou známí svým tvrdým výcvikem a nasazením. Přesně s tím půjdou na frontu proti unaveným ukrajinským obráncům. Severokorejci jsou připraveni se rvát, přičemž Ukrajinci toho mají plné zuby – a chtějí, aby válka skončila co nejdříve.

Opak se ale stává pravdou. Oficiální zapojení KLDR totiž válku komplikuje, prodlouží a prohloubí. Severokorejci budou důležitým příspěvkem pro ruskou armádu, která díky nim na bojišti může získat zásadní výhodu. V tomto ohledu nejde o „možná“, stane se to totiž docela určitě.

Je nutné počítat i se vztekem, který zapojení KLDR vyvolá v Jižní Koreji a Spojených státech. Zatímco dosud tyto dvě země vykazovaly zdrženlivost a poskytovaly Ukrajině vojenskou a finanční podporu, severokorejští vojáci v řadách ruské armády situaci změní.

Na Korejském poloostrově totiž nejde pouze o agresivní rétoriku Severní Koreje – lze předpokládat, že Jihokorejci mají stejnou motivaci válčit se severem jako Severokorejci s jihem. Nebylo by tedy nečekané, kdyby Soul zvolil stejný přístup jako Pchjongjang a poslal své vojáky pro změnu do řad ukrajinské armády. „Korejská válka“ by tak dostala úplně odlišný rozměr – takzvané divadlo vznikne v jiné části světa.

Může se to zdát jako bezvýznamné strašení, ale korejský apetit pro vzájemnou válku nelze popřít. Stejně jako Putin zřejmě bez výhrad přijal vojáky od Kim Čong-una, stejně ochotně přijme jihokorejské vojáky ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj. Právě Ukrajina trpí akutním nedostatkem lidských zdrojů, kterých má Rusko podstatně více – ač rozhodně ne nadbytek.

A pokud se do války vrhnou „bezhlavě“ Jihokorejci, Američané budou velmi brzy následovat. Jižní Korea je totiž pro Spojené státy velmi blízký spojenec a dá se dokonce říci, že bližší než partneři v rámci Severoatlantické aliance.

Konflikt mezi Severní a Jižní Koreou tak teoreticky proběhne na Ukrajině, připojí se do něj Spojené státy – a máme tu otevřenou válku mezi Washingtonem a Moskvou. Kim Čong-un tak dosáhne přesně toho, po čem severokorejský režim touží dlouhá desetiletí – tedy konfliktu, který se nepodařilo vyvolat ani během nejhoršího napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy během Kubánské krize v roce 1962.