KOMENTÁŘ | Proč Írán vede zástupnou válku proti Izraeli a nebojuje sám? Roli hraje geografie i hrozba střetu s NATO

Západní představitelé nepochybují o íránské finanční a zbrojní podpoře radikálům. Íránský režim dlouhodobě s Izraelem vede zástupný konflikt a vyhrožuje mu zničením. Ostrá rétorika vedla Západ k tvrdým sankcím kvůli jeho jadernému programu, protože je zcela zřejmé, kam by íránské jaderné hlavice letěly. Íránští poslanci nedlouho po útoku v parlamentu dokonce skandovali: „Smrt Izraeli!“

Proto Teherán volí jinou taktiku. Jím podporované paramilitární jednotky působí po celém Blízkém východě. Jedna z největších zemí regionu má v rukou podporu nejen Hamásu, ale i Hizballáhu. To je důvod, proč některé dílčí útoky přišly z území Libanonu – právě tam Hizballáh působí. 

Nyní má Islámská republika v rukou esa, která Izraeli mohou překazit snahu o porážku Hamásu. Ačkoliv se zdá izraelský pozemní vpád do Pásma Gazy jako nejpravděpodobnější ze scénářů, radikálové vzali tolik zajatců, že jakákoli ofenzivní operace IDF vyžaduje extrémní dávku opatrnosti. 

To Íránu vyhovuje – Hamás zřejmě nebude moct být poražen a vliv Teheránu v regionu nepoleví, ba naopak. Írán získá diplomatický kapitál pro vyjednávání míru – nikoliv však vlastního míru s Izraelem, nýbrž mezi radikály a Izraelem. Jako jeden z hlavních požadavků jistě bude ukončení izraelského bombardování jednotek Íránských revolučních gard v Sýrii, které se dle dostupných informací na invazi přímo podílejí. 

Každý krok Teheránu v této válce může izraelskou pozici v regionu oslabit. Žádný stát nemá takový apetit pro válku s židovským státem jako Írán. Tomu ale nezbývá než ji vést zástupně, protože leží od Izraele stovky kilometrů a v cestě stojí území jiných suverénních států – Iráku či Turecka a Sýrie. 

Jediná možnost přímého přístupu je obeplutí celého Arabského poloostrova a rozsáhlá vyloďovací operace v oblasti izraelského města Aqaba. Pravděpodobnost úspěchu takového tahu se ale snižuje s tím, že v okolí Rudého moře se rozléhá pobřeží dalšího úhlavního nepřítele Íránu – Saúdské Arábie. 

Navíc nedaleko leží Středozemní moře, které už hlídá letectvo a námořnictvo Severoatlantické aliance. Podnikat vojenské kroky v této oblasti pro íránskou armádu může znamenat katastrofu. Nezdá se však, že by Írán pro takovou ofenzivní operaci měl prostředky, pokud by jej přímo nepodpořila slábnoucí Moskva. Ta s Izraelem nemá špatné vztahy – naopak jejich vzájemné vztahy jsou pro obě země do velké míry exkluzivní, takže ruská podpora války proti němu není ve hře. 

Evidentně existuje řada důvodů, proč Írán svou nenávist k Izraeli projektuje prostřednictvím menších skupin. Daří se mu to dobře, úhlavní nepřítel je nyní plně zaměstnán bojem proti Hamásu a Teherán má volnější ruce. Může působit více nepozorovaně. Íránci zřejmě pochopili, že Izrael nedokážou zničit konvenčně, tak zvolili strategii zástupu a odvedení pozornosti.