KOMENTÁŘ | Soumrak nad auty v Evropě? Konec motorismu, jak ho známe, nebude tak jednoduchý

Upřímně ale věřím, že jsem vám všem, kteří jste si chtěli letos pod stromeček nadělit nové SUV 4x4, nezkazil náladu a neodradil vás od nákupu.

Tak auta v Evropě prý končí, to je smutné, řeknou si jedni. A druzí už skáčou radostí, jak se zase, jako ve starých dobrých časech, bude všude chodit pěšky nebo jezdit na kole. Zcela upřímně si myslím, že radost ze scénáře o konci aut by neměli ani jedni, ani druzí. A to nejen kvůli tomu, že s největší pravděpodobností vize nějakého vyklizení pozic automobilového průmyslu z dnešního stavu není úplně reálná, ale ani pro nikoho prospěšná. Navíc ekonomicky ani finančně nedává žádný smysl. Také pro nikoho. Vlastníci automobilek nejsou přece padlí na hlavu a dobře vědí, že i když světem aut hýbe nyní nejen politická poptávka po čistých motorech bez fosilních paliv, jejich masovému rozšíření, tak jako autům s běžnými motory po druhé světové válce, brání několik skutečností. Tou největší je cena elektroaut. A akcionáři a investoři automobilek nebudou nadšeně vítat zániky značek, do kterých vložili své peníze, jenom kvůli tomu, že výrobci budou muset dělat už jenom e-auta.

Proč? Nejen vlastníci, ale právě všichni ti, kteří na nové e-auto ani nemají, jsou totiž voliči. Podle nové zprávy nadnárodní banky Credit Suisse ze září letošního roku je 47,8 procenta celosvětového bohatství domácností v rukou pouhých 1,2 procenta světové populace. V konkrétních počtech to dělá 62,5 milionu jednotlivců, kteří ovládají ohromujících 221,7 bilionu dolarů. Pěkné, řeknete si, jenže ani tihle extra bohatí lidé asi každý týden nové e-auto od všech značek nekoupí. Když si ale člověk přečte nějaké ty ohlasy z autosalonu v Paříži, zjistí, že lidé mluvili o tom, zda je takový nebo makový výkon toho či onoho modelu skutečně pravdou, zda ta nebo jiná značka nabízí kvalitní či cenově dostupné modely. Neznamená to ale, že by to byla až zas taková selanka. 

Problémy jsou totiž hlavně v tom, jak se snaží některé strany evropského života tlačit na pilu s „elektromobilitou“. Nejen zástupci průmyslu, automobilek a producentů totiž upozorňují, že bezhlavé a bez soutěže tlačené aktivity a politické cíle spojené s vytlačením motorů na fosilní paliva povedou jen k dnes netušeným a možná ani nikým nechtěným závěrům. O čem je řeč? Jednoduše řečeno se stále více ukazuje, že povinný přechod na elektromobilitu je nesmysl, protože z pohledu dostupnosti dopravy se zdá být nad slunce jasné, že udržet mobilní evropská sídliště a venkov, je prostě nutné. A že ti lidé tam všude - i v západní Evropě - nemají všichni na drahá elektrická auta a propustnost veřejné dopravy není nafukovací a ani všichni nezvládnou jezdit na kole nebo elektrických koloběžkách. A pokud se tohle nepovede, je také nad slunce jasné, že ti lidi budou dávat najevo svou frustraci u voleb.

Příklad? Představte si, že bydlíte v nějakém větším, řekněme okresním městě a rodina jednoho z partnerů žije na vísce v jiném kraji v dosahu zhruba sto třiceti kilometrů od vašeho města. A teď jste bez auta. Když jedete autem a vyrážíte třeba ve tři odpoledne, dojezdový čas do vísky za městem je i se všemi zácpami, uzavírkami a komplikacemi na cestě do dvou tří hodin. To je brnkačka. Jenže teď to přijde. Bez auta se musíte „nalodit“ někde na nádraží (ať už na autobus nebo vlak), který také nejede každých deset minut a nestaví před každým barákem, že? Takže dojezdový čas i s pěší docházkou do dvou kilometrů od nádraží či zastávky v cílové vísce může být tak dvojnásobně vyšší. Jste ochotni to akceptovat bez auta? Jistě namítnete, že buď tohle, nebo klimatická změna. Ano, ale… Stojí za to mluvit spíše o tom, jaká mohou být řešení mobility i pro lidi, kteří nemají na drahá elektrická auta, nikoliv o konci automobilismu v Evropě. Mimochodem, ani poznatky od známých, kteří se v autoprůmyslu pohybují, zatím nijak nenaznačují to, že by nejen o e-auta, ale ani o klasické motory nebyl zájem. Tak se těšme, že ten zánik automobilismu hned tak do českých zeměpisných šířek nepřijde.