Zelená víla nebo jed? Absinth inspiroval i ničil umělce zároveň

Absinth, zvaný také absinthe či absint, je silně alkoholický nápoj, který vznikne macerováním tzv. Svaté trojice, kterou tvoří pelyněk, anýz a fenykl. Tento lihový macerát je zelenohnědý a aromatický. Je velice hořký a štiplavý.

Následuje destilace a přidání pelyňku římského a dalších bylin, které absinthu dodají jeho typickou zelenou barvu a jemnější chuť. Ne každý absinth však musí být zelený. Vyrábí se také Blanche absinthe, který vznikne tím, že producent přeskočí barvení. Tento absinth je lehce hořčejší než ten zelený.

Existuje také „falešný absinth“, kterému se přezdívá „bohémský absint“. Ten vzniká macerací bez dalšího destilování a jeho barva je obvykle dodána barvivy. Tento absinth má mnohem hořčejší chuť a odborníci na absinth jím opovrhují.

Pokud je absinth nabarvený přírodně, jeho barva může být nestabilní, pokud chlorofyl vystavíte slunci či vzduchu. Rakový absinth postupně zežloutne a zhnědne. Dříve to bylo považováno za znak toho, že je absinth barven přírodně. Aby se tomu vyhnuly, mnohé výrobny stáčí absinth do tmavých lahví.

Historie absinthu

Absinth není tak starý, jako jsou pivo či víno, i tak má však zajímavou historii. Zmínky o léčivých schopnostech pelyňku lze vysledovat až do Starověkého Egypta, v antickém Řecku se zase pilo víno s anýzem.

Absinth však vznikl až v 18. století ve Švýcarsku. Podle receptu se mělo jednat o jakýsi všelék. Recept od původních majitelů (kteří nejsou zcela jistí) získal major Dubied, který založil první výrobnu absinthu ve Francii.

V 19. století sloužil absinth jako lék proti malárii, který dostávali francouzští vojáci. Těm absinth zachutnal a po návratu domů se ho nechtěli vzdát. Obliba absinthu ve Francii rostla a v 60. letech se pátá hodina odpoledne jmenovala „l’heure verte“, neboli zelená hodinka.

Nápoj si kromě vyšších vrstev oblíbili i chudší lidé, ale především bohémští básníci a malíři. Snad každý malíř té doby namaloval obraz, který měl něco společného s absinthem, ať už zachytil skleničku zeleného nápoje či onu „zelenou vílu“.

Mezi ty, kteří si užívali zeleného nápoje, patřil například malíř Eduard Manet, Edgar Allan Poe, Vincent van Gogh, Oscar Wilde i prokletí básníci – Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud.

Bohužel, ne celá společnost absinthe přijímala s nadšením. Během jeho největší slávy vznikaly studie, které tvrdily, že absinth je jedovatý, způsobuje halucinace a poškozuje psychiku. To prý měl způsobit thujon, který se nachází v Pelyňku.

Dnes už věda ví, že thujonu v absinthu bylo příliš málo na to, aby působil problémy, které mu byly připisovány. Příčinou halucinací a prapodivného chování těch, kteří absinthu holdovali, je spíše to, že byli schopní vypít 12 až 20 panáků absinthu za den. A to by zatočilo z každým.

Lidé věřili nepřesným experimentům a studiím, a proto byl kolem roku 1915 absinth zakázaný v Americe, Francii a Švýcarku a téměř celém zbytku Evropy. Česká republika patřila k těm několika málo zemím, které absinth nezakázaly.

Absinth se však pomalu začal vracet na konci 20. století a počátku 21. V Americe byl absinth legalizován v roce 2007 a zvědaví Američané často jezdili na výlety do Evropy jen proto, aby mohli absinth ochutnat.

Jak se vlastně absinth pije?

Absinth sám o sobě je velice silný, proto se ředí vodou. Klasický rituál obsahuje absinthovou sklenku a ledovou fontánu. Absinth nalijete do skleničky a postavíte ho k fontánce, ze které kape ledová voda. Na skleničku položíte speciální mřížkovou lžičku a kostku cukru. Voda bude do absinthu kapat přes cukr.

Kombinace sladké vody a látek v absinthu změní barvu nápoje. Látky budou reagovat s cukrem a absint nabere mléčnou barvu. To se stane jen u tradičního absinthu, který je barven přírodně. Je to tedy dobrý způsob, jak poznat jeho pravost.

Český nebo bohémský absint takhle reagovat nebudou. Aby se nápoj osladil, vznikla takzvaná „bohémská metoda“. Stejně jako při původním rituálu se položí kostka cukru na absinthovou lžičku, tentokrát je však cukr namočen v absinthu.

Kostka se pak zapálí a vzniklý karamel skapává do nápoje, což absinth sladí. Ještě před dohořením kostku shodíte do zbytku absinthu, čímž vznikne větší plamen. Ten uhasíte skleničkou vody. U absinthových gurmetů je tato metoda považována za barbarskou. Nehledě na to, že alkohol a plamen jsou vždy špatný nápad.