Matky držící diety ohrožují své dcery

Matky mají obrovskou roli v tom, jak jejich dcery posuzují své tělo. Tato role je mnohem větší, než by si mohly myslet.

Proč je tomu tak? "Všechno, co se týká posuzování vlastního těla, vyvolává selektivní pozornost, pozornost příliš soustředěnou na tělesné rozměry, sebeúctu spojenou s fyzickým vzhledem. Tento typ hodnot je předáván. A pozor, neplatí to jen pro matky a dcery, ale všeobecně pro vztahy mezi rodiči a dětmi, například když otec před zrcadlem komentuje své svaly a hovoří o nutnosti jít do posilovny," říká doktor Stefano Erzegovesi, nutriční poradce a psychiatr z Centra pro poruchy příjmu potravy při nemocnici San Raffaele v Miláně. 

Důležité je učit děti, aby nehodnotily sebe, ale i ostatní, podle fyzického zjevu. Zvláštní opatrnosti však je zapotřebí, když jsou v rodině dospívající děti s rizikem poruchy příjmu potravy.

Tedy takoví jedinci, kteří mají sklony k perfekcionismu a u nichž se projevují přehnané sklony jíst zdravě a odmítat některá jídla. Děti si myslí: "Když se matka tak znepokojuje vlastním tělem, snad by bylo lépe, abych to dělala i já."

Jaké je řešení?

"Především je třeba vyhnout se tomu, že bychom přehnaně mluvili o své váze či vzhledu. Nemluvme o dietách, o nezbytnosti dodržovat dietu a rozhodně je neuplatňujme u dětí. Více než slov je třeba skutků, sdílení zkušeností, výběru jídel," vysvětluje Stefano Erzegovesi.

"U stolu dávejme přednost srozumitelnému objasňování různých potřeb. Když jsem atlet, potřebuji jíst více než ten, kdo sedí osm hodin za psacím stolem. Jestliže jsem adolescent v období růstu, jím více než žena v menopauze, protože naše těla potřebují jinou výživu. Je lépe sednout ke stolu s cílem sdílet alespoň pár jídel s ostatními. Pak každý sní svou porci a někdo si přidá další. Také je dobré hovořit o zdraví: nejím sladké ne proto, abych neztloustl, ale proto, že některé potraviny bohaté na cukry, sacharidy a nasycené kyseliny mají špatnou výživnou hodnotu," uvádí Stefano Erzegovesi.