Jak vznikly pověry a proč jim ještě věříme

Lidové pověry, byť jsou zcela iracionální, mají odjakživa na lidi značný vliv. Podle psychologa Stuarta Vyseho jsou pověry akcí v rozporu s vědou. 

"Jsou součástí lidových tradic a hrají významnou roli v procesu socializace. V dnešním světě není možné uspět ve všem a všechno mít pod kontrolou, pověry se tedy stávají jakýmsi ujišťujícím mechanismem, který snižuje úzkost a dává naději, že všechno půjde dobře," dodává.

Pověry jsou užitečné, především mají-li co dělat se štěstím. Potvrzuje to studie zveřejněná v časopise Psychological Science zaměřená na důsledky a potenciální přínos pověr. Autoři studie rozdali všem osobám podílejícím se na výzkumu golfové hole a polovině z nich řekli, že jejich hole jsou šťastné. Tyto osoby pak byly v hraní golfu úspěšnější o 35 procent než ostatní. "Aktivace pověry zvýšila sebedůvěru hráčů, a to vedlo ke zlepšení jejich výkonu," konstatovali vědci.

Na černé kočky, které uctívali staří Egypťané a oslavovala severská tradice, se začalo špatně pohlížet od 13. století, kdy je papež Řehoř IX. ve svém kulturním boji proti pohanským symbolům označil za Satanovy sluhy. Od té chvíle začaly být v celé Evropě hubeny kočky, zejména ty černé. To podle některých historiků vedlo k tomu, že se na starém kontinentě rozšířily choroby přenášené krysami, a to vedlo až k moru z roku 1348.

Pověra, že se nesmí projít pod žebříkem, se traduje od prvních křesťanů. pro něž každý trojúhelník, tedy i žebřík opřený o zeď, představoval Svatou Trojici. Narušit jej znamenalo přivolat na sebe neštěstí a uvést duši v zatracení. Dnes je strach z procházení pod žebříkem motivován spíše praktickými důvody: aby nám něco nespadlo na hlavu.

Přání dobrého zdraví při kýchnutí souvisí s papežem Řehořem I. Při první pandemii moru v 6. století se často stávalo, že ti, kdo opakovaně kýchali, následně nečekaně zemřeli. Papež prý tehdy vyzval své ovečky, aby při kýchnutí opakovali větu "Bůh ti požehnej". Z toho vzniklo pozdější "pozdrav Pánbůh" či "zdravíčko".

A jak je to se zrcadlemí? Četné antické kultury se shodují, že v odrazu v zrcadle je i kousek duše, a tedy když se rozbije na kousky zrcadlo, stane se dotyčná osoba zranitelnou vůči pohromám. Skutečnost, že na sebe přivolává neštěstí po dobu sedmi let, zřejmě pochází od starých Římanů, kteří byli přesvědčeni, že se duše a tělo zcela obnovují vždy po sedmi letech, a že tedy člověk musí žít s "negativní karmou" až do nové obrody.