Neviditelný přízrak zvaný Bílá smrt: Jak se z finského farmáře stal nejobávanější sniper?

Simo Häyhä se narodil v roce 1905 v malém městečku Rautjärvi, ležícím na Karelské šíji poblíž hranic se Sovětským svazem. Do finské armády vstoupil o dvacet let později a díky předchozím zkušenostem byl přiřazen do elitní jednotky odstřelovačů, což byl považován za přísně výběrový post. Své jednotce však ostudu neudělal.

Původně byl farmářem a zemědělcem, jako lovec divé zvěře však měl na válku důkladnou průpravu - jeho dům zdobil nespočet zvířecích trofejí. Jeho talent byl obrovský, denně poslal do záhrobí v průměrů asi pět nepřátelských vojáků. Na konci sto denní války tak měl prokazatelně přes 500 obětí, další stovky lidí zranil.

Nepříliš vysoký mladík (měřil jen 160 centimetrů) se rychle stal ikonickým finským hrdinou Zimní války. Již od dětství rád lyžoval a lovil zvěř, svoje koníčky pak dokázal skvěle zužitkovat během války. Když před Vánoci 1939 dokázal sám zabít 25 příslušníků Rudé armády, noviny jeho čin oslavovaly jako "Häyhäův dárek Finsku".

Jeho styl byl unikátní, používal finskou variantu pušky Mosin-Nagant, ovšem bez jakékoliv optiky. K tomu měl dobré důvody - optika se často mlžila a také mohla vrhat odlesky slunce, což vedlo často k prozrazení. A Simo Häyhä dělal vše pro to, aby nikdy nebyl odhalen. Koluje třeba legenda, že do pusy si dával sníh, aby nebyl vidět jeho teplý dech. Společně s bílou pokrývkou hlavy v zasněžené krajině, pro nepřátele byl téměř neviditelný.

Häyhä byl dlouhou dobu neporazitelný a Rudé armádě byl tak na obtíž. Poslali na něj celou řadu elitních atentátníků, až jednomu sniperovi se konečně podařilo po mnoha pokusit zasáhnout finského vojáka. Häyhä však na zranění neumřel, ačkoliv kulka mu zdeformovala polovinu tváře. Za svoji odvahu byl povýšen z desátníka na poručíka, jeho osobní případ značí jedno z nejrychlejší vojenských povýšení v historii Finska.

V rozhovoru s novináři prozradil, že za svou přesnost vděčil zejména dlouholeté praxi z mládí. Po zranění odešel z armády a další války se nezúčastnil, vrátil se ke své původní profesi zemědělce a usadil se na finsko-ruských hranicích. Po zbytek života se věnoval svým koníčkům, hlavně lovům. Partnera mu v lesích často dělal i tehdejší finský prezident. Zemřel ve věku 96 let v roce 2002.