Mocná dynastie, kterou Češi ignorují. Jak se žilo za "Krále bene"?

Na český trůn se Vladislav Jagellonský dostal už ve svých 15 letech, jako polský kralevic díky úmluvám mezi husitským králem Jiřím z Poděbrad a polským králem Kazimírem Velikým.

Čeští utrakvisté totiž na trůně raději viděli mladého Jagellonce než uherského krále Matyáše Korvína, který se postavil do čela křížové výpravy proti Jiřímu. Přestože by sám Poděbrad raději nepochybně viděl na trůně svého syna, jako pragmatik a realista si moc dobře uvědomoval, že tím zmařil veškeré naděje uhájení existence české náboženské víry..

Při nástupu Vladisalava ale království nebylo zrovna v dobrém stavu, bylo uprostřed občanské války mezi katolíky a utrakvisty a rozdělené na  Čechy a vedlejší země koruny (Moravu, Slezko a obojí Lužici). Situaci mu navíc komplikoval Korvín, který se nároků na Českou korunu odmítal vzdát a dokonce se nechal části stavů zvolit za českého krále v Olomouci. 

Po osm let Vladislav s Korvínem válčil se střídavými úspěchy. Neméně litý boj probíhal i během dočasných příměří na diplomatické úrovni. Vladislavovi se sice podařilo získat uznání císaře Svaté říše římské, ale papež mu vytrvale odmítal přiznat královskou hodnost. Celý spor tak vedl pouze ke zpustošení království a tak oba soupeři byli nuceni  Olomouckým mírem v podstatě stvrdit původní stav - Vladislav zůstane vládcem Čech, Matyáš ve vedlejších zemích. Velký význam ale mělo ujednání o zachování celistvosti zemí České Koruny, které stanovilo že Morava a další země nebudou přičleněny pod Uherskou korunu a ustanovení o ponechání poddaných při jejich víře.

Ani poté neměl Vladislav na růžích ustláno, královský majetek byl v podstatě celý zastavený různým šlechticům a královská pokladna byla neustále prázdná. Navíc byly jehomožnosti silně omezeny volební kapitulací, která byla podmínkou jeho volby a která garantoval českým stavům značnou moc. Přesto se ale Vladislav nevzdával svých ambicí a když zemřel Matyáš Korvín, nejen že opětovně spojil země české koruny ale vehementně se ucházel i o uherskou vládu.

Nezastavila ho ani silná konkurence - římský císař, rakouský vévoda, bastard zemřelého krále Jan Korvín a dokonce i jeho vlastní mladší bratr Jan Olbracht. Uherští magnáti nakonec prosadili Vladislava na trůn, ostatní uchazeči se s tím ale nehodlali smířit, Vladislav tak musel vést válku nejen proti Habsburkům (v ní ztratil všechny rakouská území získaná Korvínem), ale krátce i proti svému bratru. Navíc jižní hranici Uher neustále ohrožovali Osmanští turci, arcinepřítel křesťanstva.

Po uherské volbě přesídlil Vladislavův dvůr do Budapešti a do Čech zavítal jen na několik krátkých návštěv, pravděpodobně frustrován svévolí českých pánů - těm ale jeho absence vyhovovala, protože tak rostl jejich vliv. Pokud ale Vladislav očekával, že v Uhrách to bude jiné, byl brzy vyveden z omylu, protože uherští magnáti svá práva prosazovali neméně tvrdě než česká šlechta.

Aby si Vladislav vybudoval jistější pozici na uherském trůně uzavřel dokonce i spojeneckou smlouvu s Habsburky, která bylastvrzena i dohodou o sňatku jeho dcery Anny. Jenomže Maxmilián Habsburský  na dohodu příliš nedbal a pod záminkou ochrany svých dědických práv obsadil uherská města Šoproň a Prešpurk (dnes Bratislava). Hrozící konflikt nakonec zažehná narození Vladislavova dědice a diplomatický um olomouckého biskupa Jana Filipce, který spory urovná. Přesto se Habsbursko - Jagellonské dohody nakonec stanou dokumentem, který Habsburky dostane na český trůn, když české větve Jagelonců vymře smrtí Ladislava Jagellonského po bitvě u Moháče roku 1526.