Multikulturalismus v antice? Římu vládl Arab, uspořádal největší masakr gladiátorů v historii

Filipus se narodil v malém městě Shahba na území dnešní Sýrie a podle historiků byl syn měšťana arabského původu, který měl určitý význam na místní úrovni, ale nikdy se mu ani nesnilo o něčem takovém, jako je vláda Říma. Přesto se ale jeho syn Filipus na trůn dostal. Jak už to v pozdním Římě bylo zvykem i ve Filipově případě vedla cesta vzhůru skrz armádu – Filipus se v ní vypracoval až do elitní osobní stráže císaře, pretoriánské gardy. V roce 234 n. l. si vzal dceru provinčního guvernéra, což vypovídá o jeho značném společenském vzestupu, a měl s ní minimálně tři děti.

Filipova chvíle přišla během tažení Gordiána III. proti perské Sasánovské říši, během kterého získal titul prefekta pretoriánské gardy a spolu se svým bratrem tak začali na mladého císaře uplatňovat svůj vliv jako takoví neoficiální regenti. Když Gordián III. během tažení zemřel (podle některých indicií byl zavražděn a dost možná v tom měl prsty sám Filipus, ale podle relativně nezaujatých perských kronik Gordián zemřel v bitvě), Filipus se chopil moci.

Filipus se ale okolo císařů pohyboval dost dlouho na to, aby věděl, že po takovém náhlém vzestupu na trůn je nutné upevnit svou pozici zejména v srdci samotné říše, a proto urychleně uzavřel mír se Sasánovci. Se svou armádou se vrátil do Říma, kde byl roku 244 oficiálně senátem prohlášen císařem. po cestě přitom dosazoval své příbuzné na pozice správců provincií a další důležité posty, nechal i zbožštit svého vlastního otce, což bylo doposud dovoleno pouze u senátem uznaných císařů.

Filipus se velmi snažil navázat dobré vztahy se senátem a armádou, která byla proti stabilitu jeho pozice na trůnu kritická. Obojí se mu dařilo, ale stálo ho to značné částky peněz, což spolu s ohromným tributem pěti set tisíc denárů, který slíbil zaplatit Sasánovcům za uzavření míru, vyprázdnilo jeho pokladnu. Musel se proto uchýlit k drastickému zvýšení daní a přestal platit tribut slíbený germánským kmenů na severní podunajské hranice, čímž si připravil spoustu problémů, které ho později stály trůn.

Největší událostí během Filipovy vlády byl tzv. Ludi Saeculares - oslava tisíciletí existence Římské říše, která byla podle tradice založena Romulem roku 753 př. n. l. Filipus proto v dubnu roku 248 n. l. proto uspořádal obrovské slavnosti, které zahrnovaly divadelní představení a asi největší gladiátorské představení v Koloseu v historii – během Ludi Saeculares v aréně padlo přes tisícovku gladiátorů a stovky exotických zvířat jako byli hroši, leopardi, lvi žirafy a nosorožci speciálně dovezeni do Říma pro tuto příležitost. Není třeba dodávat, že tyto velkolepé hry nebyly zrovna levné a dále decimovaly císařskou pokladnu.

Rostoucí finanční požadavky vedly k hned několika vzpourám – v Panonii si legie zvolily vzdorocísaře Paktaniána, na východě se do čela vzpoury postavil Marcus Jotapianus. Tyto vzpoury osmělily barbarské kmeny Gótů, Kvádů k nájezdům na římské území, na východě byla obnovena válka se Sasánovci a v Egyptě vypukla vzpoura která ohrožoval dodávky obilí do Říma na kterých bylo město existenčně závislé. Kromě toho se objevily ještě další dva uzurpátoři císařského titulu, jejichž vzpoury ale neměly velký ohlas. V této situaci byl Filipus odhodlán rezignovat, ale když ho podpořil senát pod vedením Quinta Decia, rozhodl se ještě bojovat. Decia vyslal v čele legií a obdařeného speciálními pravomocemi do Panonie, aby porazil uzurpátora Pactaniana, což se Deciovi opravdu povedlo.

Klid to ale nepřineslo, nespokojení vojáci totiž jmenovali císařem Decia, který se prokázal jako úspěšný vojevůdce. Ten neváhal, a z největšího podporovatele Filipa se náhle stal jeho největší nepřítel. Přestože se Decius chtěl s Filipem domluvit na nějaké formě spoluvlády, zrazený Filip ale nebyl ochotný odpustit jeho zradu, a tak se střetli v bitvě u Verony, kterou Filipus drtivě prohrál. Během ní také zemřel, ať už na Deciův rozkaz nebo rukou vlastní pretoriánské gardy. Každopádně spolu s ním totiž zemřel také jeho manželka a syn, dědic římského impéria.

Pozdější křesťanská tradice tvrdila, že Filip byl prvním křesťanským císařem a že dokonce během velikonoční návštěvy Antiochie byl donucen učinit několikadenní pokání. To se ale jeví jako značně nepravděpodobné, protože nekřesťanští autoři nic takového nezmiňují a podle všeho Filipus následoval tradičním římské státní náboženství včetně tradice zbožšťování císařů a jeho rodiny. Podobně nepravděpodobná se jeví také legenda, že svatý Quirinus byl Filipův syn. Jediné, co Filipa pojí s křesťanstvím, je tak jeho původ v Sýrii a jeho relativní tolerance vůči křesťanskému náboženství.