Krvaví Aztékové? Byli bojovní, přesto jejich říše padla za několik měsíců

Příchod Aztéků do oblasti středního Mexika souvisel se zánikem toltéckého státu zhruba v polovině 13. století. To umožnilo příchod dalších skupin Chichiméků, do nichž patřil i kmen Aztéků. Jejich rodištěm byl bájný Aztlan v severní části Mexika, odkud v závěrečné fázi migrací přišli do Mexického údolí. O tomto putování vypráví aztécké příběhy v dochovaných kodexech. Historická fakta svědčí o jejich severském působišti a následném průchodu přes Tulu, bývalé hlavní město Toltéků, až do oblasti Mexického údolí.

Označení Aztékové je však trochu nepřesné. Sami se nazývali jako Mexikové. Jednalo se o skupinu, která se oddělila od původního velkého kmenu Aztéků ze severu. Právě Mexikové se vydali do údolí k jezeru Texcoco. Zde je jejich působení doloženo během počátku 14. století, kdy se ovšem jednalo o nevýznamný a slabý kmen, který byl napadán okolními nepřáteli, což je vedlo k neustálým přesunům. Přesto je dnes užívané především pojmenování Aztékové.

Po neustálých šarvátkách došli až do bažinatých, neobydlených částí jezera Texcoco, které vytvářely malé ostrůvky. Právě zde měl podle pověsti na kaktus sednout orel, mající v zobáku hada. To mělo být božím znamením pro lid Aztéků k založení města, které zde také založili. Stal se jím Tenochtitlán, který se následně stal ohromnou metropolí. K růstu města docházelo díky rafinovanému postupu Aztéků, kteří vytvářeli umělé ostrůvky, kterými zvětšovali užitkovou plochu. Na těchto ostrůvcích vznikala obydlí, ale také pole, což zajišťovalo dostatečnou produkci pro obživu obyvatel města. To do budoucna tvořila pravidelná síť ulic, komplexy budov, pyramidy, tržiště, hřiště pro míčovou hru a další objekty. Celkově zde mohlo žít 125 000 až 150 000 lidí.

Aztékové přitom museli i prvních letech svého nového, malého státu, doslova bojovat o svou existenci, která spočívala v bojích s okolními mocnými městy. Boje pak vystřídaly diplomatické jednání a výhodné sňatky, což vedlo až k výhodným spojenectvím. Významnou roli v rozvoji říše Aztéků hrálo založení tzv. Trojspolku, tedy spojenectví tří měst – Tenochtitlanu, Texcoca  a Tlacopanu. Tato aliance tří mocných měst se dokázala zbavit dalších rivalů v oblasti Mexického údolí, což následně v druhé polovině 15. století umožnilo Aztékům expanzi i do dalších částí země, až jejich říše pokryla značnou část území dnešního státu Mexiko.

Jejich společnost rozvíjela i různé kulturní a umělecké vzorce. Ať už šlo o užívání kalendáře a obrázkového písma, astronomická pozorování i rozvoj společensko-právních a obchodních aspektů. Vedle toho vytvořili Aztékové krásné drobné i monumentální kousky umění v podobě sošek, oltářů, pyramid a chrámů, ale i zlatých šperků či keramických, krásně malovaných pohárů.

Významnou roli v životě Aztéků ale hrála válka v honbě za dobytím a ovládnutím nového území. Místy však zůstávaly ostrůvky nezávislých, vzdorujících městských států, s kterými Aztékové vedly nekonečné boje. Válečníci se těšili značného uznání. Aztékové věřili, že pokud válečník zemře na bojišti, nebo na obětním oltáři, změní se po smrti v kolibříka a může tak doprovázet Slunce na jeho pouti od úsvitu k zenitu. Válkou však Aztékové necílili jen k dobývání území, ale také k získávání zajatců. Takové války se nazývaly „květinové války“. Šlo o to získat co největší počet zajatců, kteří byli následně na velkém chrámu v centru hlavního města před davy lidí obětováni. Jednalo se do jisté míry o skutečná jatka. I když bylo obětování lidí součástí mnoha civilizací Střední Ameriky, Aztékové tyto praktiky dovedli až na hranici únosnosti. Denně mohly být obětovány i stovky lidí, během týdne pak několik tisíc.

Není divu, že jejich ideologický a náboženský koncept, stejně jako jejich snaha o nadvládu, vedla u mnoha sousedních států k velké nevůli a odporu. Právě toho využili Španělé, když sem v roce 1519 připluli. Jejich posádka čítala jen několik set mužů, ovšem domorodých bojovníků, kteří se připojili na jejich stranu proti Aztékům, bylo nad desetitisíce. Dobývání říše Aztéků pomocí křivých slibů, lží, intrik, zajetí a následně pomocí lidské a palebné síly, doprovázené vyhladověním, tak umožnilo Španělům a jejich spojencům dobytí říše za cca dva a půl roku. Říše Aztéků padla v létě roku 1521. Ovšem z jejího pádu se ostatní kmeny neradovali dlouho, jelikož se následně dobyvatelská síla Španělů obrátila proti nim.