500 let od dobytí Mexika. Jak vypadaly poslední chvíle Aztécké říše?

Víra Aztéků již dlouhá desetiletí zvěstovala návrat jejich boha Quetzalcoatla. Ten měl podobu opeřeného hada s bílou pletí a vousem. Připlout měl z východu. Jeho návrat měl znamenat novou éru. A tak se skutečně stalo.

Sám aztécký panovník Moctezuma II. už několik let očekával návrat velkého boha. Proto když se k němu v roce 1519 dostala zpráva o bílých mužích na východním pobřeží dnešního Mexického zálivu, byl si jist, že se jedná o příchod bohů. Alespoň tak nás o tom zpravují španělské zápisy, ve kterých je však jistě velká dávka přibarvení ve prospěch dobyvatelů.

Jaké byly přesné pohnutky a myšlenky velkého krále Moctezumi II. už se nikdy přesně nedozvíme. Je nutné si uvědomit, že Aztékové o blízkosti bílých mužů jistě věděli již dříve. Ostatně již v roce 1517 a 1518 se Španělé objevili na pevnině, i když jen krátkodobě. Zprávy o nich se skrze síť zvědů a pozorovatelů jistě dostali i do nitra největší středoamerické říše, do Tenochtitlánu.

Hlavní město Tenochtitlán leželo na několika ostrovech v západní části jezera Texcoco, které se nacházelo údolí obklopeném horami a sopkami. Vévodily mu sopky Popocatépetl a Iztaccíhuatl. Město bylo spojeno s pevninou několika cestami v podobě hrází na severu, západě a jihu. Vzniklo někdy ve 20. letech 14. století. Asi o sto let později v roce 1428 po vítězné válce proti městskému státu Azcapotzalco vznikla spojením tří městských států Tenochtitlánu, Texcoca a Tlacopánu do konfederace Aztécké říše. Následně se Tenochtitlán stal hlavním městem konfederace. Do konce 15. století ovládli Aztékové další území i mimo údolí jezera Texcoco od pobřeží Mexického zálivu až k Tichému oceánu. S velkou mocí a prosperitou však přicházeli i závistivci a nepřátelé.

A na to také v roce 1519 Aztékové doplatili. Moctezuma II., který od svých zvědů z Tabasca slyšel o bílých mužích a velkých domech na moři, očekával návrat bohů. Jakmile se dozvěděl, že jsou bílí muži opět na pobřeží, bedlivě jejich cestu sledoval. Jistě si byl vědom jejich síly a možnosti ji využít proti svým nepřátelům.

Stejné příležitosti však využili také odvěcí nepřátelé Aztéků, obyvatelé města Tlaxcala, kam Hernán Cortés na cestě do srdce aztécké říše přišel v létě roku 1519. Právě jeho bojovníci v listopadu tohoto roku doprovázeli španělské vojáky do aztéckého hlavního města.

Často se uvádí, že se Aztéckou říši podařilo dobýt jen hrstce Španělů. To ale není pravda. Když Cortés poprvé s přivítáním velkého aztéckého krále vstoupil v roce 1519 do Tenochtitlánu, měl s sebou 550 vojáků, patnáct koní, deset mosazných děl, kuše a arkebuzy. Vedle toho ho však doprovázely tisícovky domorodých bojovníků, především z řad Tlaxcalanů.

Právě spojenců Španělů během let přibývalo, neboť, jak bylo uvedeno v úvodu, toužili po bohatství svých nepřátel. Vedle toho zde panovala touha pomstít se jinak velice krutým Aztékům, kteří více než jiné středoamerické kultury holdovali lidským obětem z řad bojovníků svých nepřátel. Ale ne jen těch. Obětmi často byly i ženy a děti. Přehnané zprávy španělských dobyvatelů mluvily i o tisícovkách obětí denně. Konec teroru ze strany Aztéků, který jistě Španělé svým domorodým spojencům slibovali, byl lákavou, byť klamavou nabídkou. 

Do roku 1521 v Mexiku přibylo i Španělů. Proti Cortésovi totiž připlula trestná výprava. Cortésova cesta byla totiž zakázána a Cortés sám měl být zatčen. Mohla ho čekat i šibenice. Nakonec se mu však podařilo pod ochranou noci a prudkého deště velitele trestné výpravy Narvaéze a jeho muže překvapit a porazit. Získal tak další cenné posily a vybavení, včetně koní a děl.

V osudný rok 1521 měl Cortés k dispozici 86 jezdců, 118 střelců z kuší a arkebuz, 700 mužů s meči a píkami a 18 děl. Především však měl k dispozici přibližně 75 000 tlaxcalských a jiných bojovníků. K dobytí Tenochtitlánu významně pomohly také lodě, které nechal Cortés vybudovat a které decimovaly aztécké kánoe a ostřelovaly město z dálky.

Velkým pomocníkem v díle Španělů však byl neviditelný spolubojovník. Byly to nemoci, které sem Španělé zavlekli, především neštovice, proti kterým Aztékové, stejně jako jiní indiáni, neměli protilátky. I když tak proti Cortésovi a jeho spojencům stálo přibližně 250 000 aztéckých bojovníků, jejich řady byly rychle decimovány právě chorobami, stejně jako hladem a žízní. Cortés totiž volil pro Aztéky neznámé taktiky boje, jako bylo obléhání a vyhladovění města.

13. srpna roku 1521 dobyli jednotky Cortése poslední opevnění na severu Tenochtitlánu. Pád hlavního města znamenal pád celé říše a odstartoval dobývání celé střední Ameriky plný masakrů, které zdaleka předčily krutost Aztéků. Jejich pád znamenal začátek konce starého světa.