Století s televizory. První přístroj vynalezl Skot, u nás ho napodobil fyzik

Mezi přelomové vynálezy moderní doby patří bezpochyby televizor. Dnes ho má doma většina z nás a nedokáže si bez něj představit den. Historie televize se začala psát již někdy v polovině 19. století, první televizor byl však vynalezen „teprve“ před 100 lety. Psal se rok 1925, když skotský vědec jménem John Logie Baird po několika letech výzkumu vynalezl první takový přístroj. O necelý rok později, na konci ledna roku 1926, pak vynálezce televizor vysílající živý obraz předvedl veřejnosti, nejprve té odborné z vědeckých ústavů. Svůj vynález dále rozvíjel, a tak bylo o dva roky později možné vysílat přes oceán a roku 1936 začalo televizní vysílání BBC. Baird také experimentoval s barevným televizním vysíláním. To poprvé uskutečnil napříč Londýnem na počátku roku 1938. Za několik let, v létě roku 1944, svůj vynález zdokonalil a přišel s první elektronickou barevnou televizní obrazovkou.

Otec prvního televizoru, John Logie Baird, patřil mezi nejvýznamnější vědce a vynálezce své doby i v historii. Byl geniální, ale také velmi podivínský. Vynalézat různé užitečné přístroje začal již jako dítě. V pouhých 12 letech si sestrojil telefon. Později vystudoval technické obory na univerzitě v Glasgow a začal pracovat v elektrárně, kde ovšem dlouho nevydržel – chyběla mu zde jistá svoboda v experimentování. To prováděl prakticky ve veškerém svém volném čase, což s sebou ovšem neslo mnohé nepříjemnosti, a to pro vynálezce samotného i jeho okolí, které ho buď považovalo za blázna, nebo nebezpečného podivína. Z jeho bytu prý nezřídka šlehaly blesky a ozývaly se z něj děsivé zvuky. Sousedům také vadilo, že u sebe hromadil staré krámy z vetešnictví a sběrných dvorů. Baird sbíral zkrátka vše, co by se mu při sestrojování nejrůznějších vynálezů mohlo hodit. Není tedy divu, že se vědec musel velice často stěhovat. Za popisovaných „nebezpečných“ okolností a ze starého harampádí ovšem Baird vynalezl první televizor na světě.

Na našem území, v Československu, se první televizor objevil o deset let později, na konci roku 1935, tedy přesně před 90 lety. Bylo 10. prosince 1935, když docent Jaroslav Šafránek, vědecký pracovník na pražské Univerzitě Karlově v oblasti experimentální fyziky, představil svůj televizní přijímač. Se svým přelomovým vynálezem tehdy objel celou republiku a na různých místech ho prezentoval veřejnosti. A setkal se s úspěchem a nadšenými ohlasy. Na Šafránka později navázali další vědci a technici, s velkovýrobou televizorů u nás začala v roce 1948 Tesla, ve stejném roce se také uskutečnilo první československé televizní vysílání. Lidé tehdy na obrazovce mohli vidět záznam XI. všesokolského sletu na pražském Strahově.

Otec prvního československého televizoru Jaroslav Šafránek, se již od počátku svého odborného profesního působení věnoval především experimentální fyzice. Zprvu se zabýval využitím elektrotechniky v oboru lékařství, později v oblasti vojenství. Pro československou armádu vyvíjel akustická zařízení, která by našla uplatnění v protiletecké obraně. Když se v roce 1925 dozvěděl o televizním přijímači sestrojeném J. L. Bairdem, začal se pokoušet o totéž. Vydal se také do Británie, kde přišel do kontaktu s již zmíněným vynálezcem prvního televizoru (a svým vzorem), s nímž problematiku televizního vysílání konzultoval a dokonce si u jeho firmy objednal potřebné díly pro výrobu přístroje. A po několika letech výzkumů a experimentů se mu skutečně televizor vyrobit podařilo, a to díky velké podpoře kolegů a studentů. Při výrobě televizoru mu na univerzitě asistovala řada nadšených akademiků. Jméno Jaroslav Šafránek se brzy stalo (nejen) v Československu synonymem pro odborníka přes televizory a vysílání: objevoval se v médiích, na odborných konferencích i popularizačních přednáškách pro veřejnost. Roku 1936 vyšla jeho kniha na toto téma, která byla vůbec prvním počinem tohoto druhu v češtině. Konec výzkumů a experimentů v této oblasti pro Šafránka znamenala druhá světová válka.