Oskar Schindler nebyl jediný. Na muže, který zachránil před nacisty tisíce lidí, svět zapomněl

Jako první Američan nežidovského původu byl zařazen mezi "spravedlivé mezi národy" v izraelském památníku Jad Vašem. Fry, který zemřel před 50 lety, 13. září 1967, bývá někdy přirovnáván ke svitavskému rodáku a německému obchodníkovi Oskaru Schindlerovi, který zachránil za války na 1200 Židů. Oba zemřeli v zapomnění.

Uznání se Fryovi dostalo až dlouho po válce a teprve od 90. let 20. století připomínají jeho činnost knihy či výstavy. V roce Fryově úmrtí ocenila francouzská vláda jeho hrdinskou činnost v boji za svobodu a zařadila ho mezi členy Čestné legie. Pak zapadlo jeho jméno téměř do zapomnění, nebýt zveřejnění knihy Crossroads Marseilles 1940 od jedné z jeho pomocnic Mary Jane Goldové v roce 1980. V roce 1991 dostal od amerického Kongresu medaili Dwighta Eisenhowera a o tři roky později se stal prvním Američanem nežidovského původu, který byl zařazen mezi "spravedlivé mezi národy" v památníku Jad Vašem.

Na začátku mise tohoto novináře (narozen 15. října 1907 v New Yorku) bylo v červnu 1940 v New Yorku vytvoření asociace Emergency Rescue Committee (Mimořádný záchranný výbor), u jejíhož zrodu stál vedle Thomase Manna mimo jiné i Jan Masaryk. Vzala si za cíl pomáhat politickým uprchlíkům před Hitlerem.

Na první misi vyslala tehdy dvaatřicetiletého Variana Frye, který se vylodil v jihofrancouzském přístavu Marseille v srpnu 1940 - tedy dva měsíce po nacistické porážce Francie a po vytvoření vichystického státu na jihu země, který dosud nebyl pod přímou kontrolou nacistů. Fry s sebou přivezl 200 mimořádných amerických víz a 3000 dolarů v ponožkách. Víza, která zařídila americká první dáma Eleanor Rooseveltová, byla určena pro 200 umělců, vědců a politiků na útěku, převážně židovského původu.

Fry rozhodně nebyl vzorem odbojáře, ale trochu naivní newyorský intelektuál, který poslední hodiny před odplutím strávil v knihkupectví a těšil se na vyjížďky na kole po Provence. Německo přitom navštívil již v roce 1935. Podle původních záměrů se měl vrátit za měsíc, ale ukázalo se, že situace v jižní Francii, odkud se snažily dostat za oceán tisíce běženců, je jiná než se zdála z newyorského pohledu. Fryovi se však podařilo brzy zorientovat a založil American Rescue Center (Americké záchranné středisko), které bylo zástěnou pro řadu aktivit zaměřených na jediný cíl - dostat ze země uprchlíky.

"Byl to výborný muž a skromný člověk," vzpomínal na něj v roce 2000 Josef Fišera, který se účastnil za války francouzského odboje a byl za války v Marseille. "Fry pomohl mnoho našim lidem a máme na něj nejlepší vzpomínky," dodal.

Během 13 měsíců, kdy byl Fry v Marseille, se mu podařilo napojit i na ilegální tranzitní sítě, které převáděly lidi bez dokladů do Španělska a do Portugalska, odkud ještě odplouvaly lodi do Ameriky. Fry se snažil zajistit uprchlíkům doklady a víza, když bylo potřeba i falešné. Jeho spolupracovníky v centru tvořila hrstka dobrovolníků, včetně Čecha Karla Šternberka. Neocenitelné služby jim poskytl i tehdejší československý konzul v Marseille Vladimír Vochoč, kterému se ve zmatku po porážce Francie podařilo udržet marseillský konzulát v chodu až do března 1941.

"Snažil se dostávat ven československé vojáky, aby mohli bojovat proti nacistům," vzpomínal Fry na Vochoče ve své knize Surrender on Demand. "Přistoupil na to, že dá československý pas každému antifašistovi, kterého za ním pošlu. Výměnou já mu dám peníze na to, aby mohl tisknout další československé pasy, když mu původní zásoba již došla."

Pověst Fryova komitétu a jeho víz a falešných pasů se brzy rozšířila mezi uprchlíky přicházející do Francie z celé Evropy, kteří pak čekali hodiny na schodišti před úřadovnou asociace. Na seznamu Fryovy asociace bylo nakonec 15.000 lidí a až 4000 se podařilo utéci před deportací a skoro jistou smrtí. Vedle Bretona, Chagalla, Ernsta a Werfela to byl třeba Claude Lévi-Strauss, Hannah Arendtová, Marcel Duchamp, Lion Feuchtwanger, Alma Mahlerová, Heinrich a Golo Mannové či Arthur Koestler. Podle některých historiků byl tehdy vnímáno jako značně neobvyklé, že bílý protestant riskuje při záchraně Židů.

Například Chagalla, zadrženého při zátahu proti Židům, se Fryovi podařilo dostat z vazby, když zatelefonoval na prefekturu a pohrozil, že v amerických novinách se objeví, že jednoho z největších světových malířů zatkla francouzská policie.

V srpnu 1941 byl ale Fry vyhoštěn z vichystické Francie do USA. Po návratu do Spojených států psal Fry do týdeníku The New Republic, kritizoval "hloupou" imigrační politiku amerického ministerstva zahraničí a organizoval různé peněžní sbírky, které pomohly utéci před Hitlerem dalším lidem.

Fry zůstal celý život skromný. "Zachránili jsme tisíce lidských bytostí. Měli jsme jich ale zachránit několikanásobně víc," napsal Fry v jednom z dopisů.