Nebezpečné stejně jako alkohol: Lidé pracující přesčas jsou na tom stejně, jako by měli 0,5 promile

Ani otroci, ani vězni v nacistických koncentračních táborech nemohli n celý den. Proč? Protože ani samotní dozorci by nebyli schopní být tak dlouho na nohou. Jak už bylo řečeno, člověk není schopen 24hodinové práce. Na spánku a odpočinku jsme závislí. To nám ale nebrání podceňovat naše možnosti a v těch nejkrajnějších případech si dokonce i "ustlat" v kanceláři. Například podle nejaktuálnější statistiky Labour Organization pracovalo více, než 400 milionů světových zaměstnanců ze zkoumaných 1,8 miliard více, než 49 hodin týdně. V ČR je podle zákoníku práce maximální týdenní pracovní doba 40 hodin. 

V jednom z rozhovorů pro magazín New York Times se dokonce sám podnikatel Elon Musk při příležitosti svých 47. narozenin přiznal, že se mu jeho pracoviště stalo vězením, protože v něm trávil celé dny a noci. "Žádní přátelé, žádný volný čas. Každý den stejný, jako ten předchozí. Jak jinak byste si asi představili mých 120 hodin práce týdně? Trpěl jsem tím nejen já, ale i celá moje rodina," přiznal Musk.

Pro některé z jejích fanoušků jsou firmy v Silicon Valley zabývající výpočetní technikou, křemíkovými mikročipy, tématy kolonizace Marsu a elektromobilů možná ikonou. Zdání však může klamat. Když se totiž podíváme na jejich firemní kulturu, staneme se svědky nebezpečného precedentu, jímž se poslední dobou inspirují další a další společnosti. Několikahodinová práce ve směnném provozu, žádné volné víkendy nejsou ničím výjimečným.

Bohužel se tyto tendence rozšířily do celého světa. Příkladem je status v jedné skupině na sociálních sítích, v níž se sdružují začínající podnikatelé. "Dejte like, pokud právě teď děláte něco pro svou firmu, živnost nebo byznys!", stálo na Facebooku v sobotu, v deset večer. K momentální práci se přiznalo celkem 160 členů a 38 z nich dokonce přidalo svůj komentář, v němž se hrdě přihlásilo ke své každodenní pracovní činnosti.

Úskalí dlouhé pracovní doby nespočívá pouze ve zdravotních rizicích, nýbrž i v nesplnění jejich původního očekávání. To může být pro pilné a svědomité pracovníky frustrující. I když si zaměstnavatel, nebo i zaměstnanec mohou myslet, že čím déle budou pracovat, tím efektivnější bude jejich výkon, odborné studie hovoří zcela jinak. Když člověk pracuje často přesčas, překročí určitou hranici, která výrazným způsobem snižuje jeho produktivitu práce. Nakonec se může stát, že se lidé věnující práci méně času, stanou pro firmu mnohem přínosnější, než ti, kteří se na pracovišti de facto zabydleli.

Občasná práce přesčas samozřejmě nikomu neškodí. V každém zaměstnání se občas setkáme s tím, že nestíháme plnit své povinnosti v rámci běžné pracovní doby. Nemělo by se však jednat o normu, nýbrž o dočasnou situaci, kdy se například podává daňové přiznání, kdy se vystavuje účetní závěrka apod. Lidé, kteří často pracují nad rámec běžné pracovní doby, jsou více ohroženi pracovními úrazy. Dokázat kauzalitu mezi prací přesčas a pracovními úrazy samozřejmě není jednoduché, protože i mnozí zaměstnanci jsou vystaveni během standardní pracovní doby mnoha stresům, což může mít za následek větší míru nepozornosti atd.

Na druhou stranu americká studie, která se po celých 13 let zabývala firemní kulturou různých společností napříč USA, přišla k naprosto jasným závěrům, že u pracovních míst, pro které jsou typické přesčasy, byla shledána o 61 % větší míra úrazovosti ve srovnání se standardními pozicemi. Například pokud jste vstali v osm hodin ráno a jste ještě v jednu hodinu ráno následujícího dne na pracovišti (to znamená, že už pracujete 17 hodin, což vlastně odpovídá dvěma pracovním dnům), vaše pracovní výkonnost je přibližně ve stejném, jako kdybyste měli v krvi 0,5 promile alkoholu. Dalo by se tedy říci, že má workoholismus na lidské tělo stejně zničující dopady, jako nadměrné požívání alkoholických nápojů.