Černá kapitola našich dějin: Vznik Českého království zaplatili otroci

Přemyslovský stát zasahoval v době své největší územní expanze v 10. století na východě až k řece Bug, a Krakov tehdy spadal pod vliv Prahy. K tomuto rozkvětu přispělo mocenské vakuum, které v oblasti vzniklo po zániku Velké Moravy.

Přemyslovci se systematicky snažili ovládnout co největší úsek obchodních cest směrem na východ, tak aby navazovaly na nejvýznamnější obchodní cestu – hedvábnou stezku, která vedle až z Číny. A protože mezi nejpodnikavější národy patřili odjakživa Židé, hlavním tranzitním centrem se stala Chazarská říše. Praha měla výbornou polohu zhruba na polovině cesty k dalšímu bohatému arabskému Cordobskému emirátu ve Španělsku.

Díky tomu měla ideální podmínky k tomu, aby se stala významným tržištěm. Význam tohoto východo-západního obchodnímu tahu v 10. století byl navíc umocněn úpadkem tzv. Jantarové stezky, která spojovala Pobaltí se středomořím. Jedno měly obě tyto obchodní trasy společné, nejcennější komoditou byli otroci a české území se stalo jedním z nejvýznamnějších center tohoto obchodu. Protože jedině otroci mohli být dostatečně zajímavou komoditou pro náročné arabské trhy.

Aby bylo možné provozovat náročný trh s otroky bylo nutné splnění dvou podmínek. Aby bylo otroky, kde brát, bylo nutné, aby stát vedl rozsáhlé války. Otroci totiž zpravidla „vznikali“ zejména jako válečná kořist z poražených protivníků. Druhou podmínkou byla existence vyhlášeného obchodního centra, do kterého by obchodníci s otroky mohli pravidelně zajíždět pro zboží. Také bylo nutné, aby takto získáni otroci byli pohané, protože církev zakázala prodávat Arabům a Židům křesťany.

Okolní křesťanský svět už neměl pro další další otroky kapacitu, protože větší počty otroků mohla uživit jen rozvinutější ekonimika. Právě poloha Přemyslovského státu, který na jedné straně hraničil s křesťanskými státy a na druhé straně s pohany byly z tohoto důvodu ideální. Přemyslovci tak spojili nutnost válek pro získání otroků s cílenou snahou ovládnout a kontrolovat co největší úsek trasy po které otroci putovali a podařilo se jim ovládnout území až k hranici s Kyjevskou Rusí.

Velký český medievista Dušan Třeštík odhadl, že cla a obdobné poplatky nemohly být nejvýznamnějším příjmem českého státu v 10. století. Rozsáhlou expanzi přemyslovské sféry vlivu nemohla financovat ani daň, kterou odváděli svobodní lidé. Podle Třeštíka rozhodujícím zdrojem příjmů panovníkova dvora byl prodej otroků (daň vybraná za rok totiž odpovídala ceně pouhých 90 otroků). Příjmy z prodeje otroků v polovině 10. století řádově převyšovaly ostatní příjmy knížat. Ani ostatní zboží, které země mohla především arabskému světu nabídnout (např. vosk a koně) neměly zdaleka takovou cenu. Navíc by jen těžko dostačovaly na přilákání bohatých arabských kupců.

 Každopádně k vzestupu Prahy (jak byl u arabských kupců celý přemyslovský stát nazýván) mělo dojít právě díky úloze v trhu s otroky. O významu a neustále dostatečné zásobě otroků v Praze svědčí i jedna z historek svatováclavských legend. Když chce Kristián v legendě zdůraznit, že Václav dbal pečlivě na správný průběh všech církevních obřadů. Dokládá to tím, že když bylo před pravidelným velikonočním křtem málo chlapců-křtěnců, poslal Václav na trh a dal tu za své vlastní peníze skoupit chlapce nabízené k prodeji, a tak doplnil počet křtěnců. Jenomže poslání tohoto příběhu v legendě není o tom, že by Václav jako dobrý skutek vykupoval otroky.

Kristián se snaží čtenáři hlavně naznačit, že to byla velmi drahá koupě a že tedy Václav nešetřil žádnými penězi, aby zajistil řádný průběh křtu. Chlapci se totiž obyčejně nakupovali pro účely kastrace a byla po nich velká poptávka. Proto byli tedy dražší než obyčejní otroci. Ovšem v legendě není nikde ani náznakem uvedeno, že by otrokům dával Václav svobodu, naopak je docela pravděpodobné, že je nakupoval svou domácnost a hodlal je využít.

Kolaps tohoto ekonomického boomu nadešel až ve chvíli, kdy nové zdroje pro zisk otroků nebyly k dispozici. Východní oblasti přemyslovského státu připadly Kyjevské Rusi a Krakovsko Polsku. Přemyslovci přišli o přístup k pohanům. V té době se sice objevila snaha prodávat namísto toho do muslimských zemí křesťany, ale to narazilo na odpor církve. O těchto sporech vypráví zase legenda o sv. Vojtěchovi, který jako biskup tvrdě vyžadoval, aby křesťanští otroci byli propuštěn, což znamenalo obrovské ekonomické ztráty pro nejvýznamnější rody včetně Přemyslovců. Není žádný div, že Vojtěch nakonec skončil ve vyhnanství a Čechy tak kvůli obchodu s otroky přišli o dalšího svatého patrona a patrně i arcibiskupství.