Nejpronásledovanější sekta středověku? Její jméno se do historie zapsalo krví

Přesto je Bogomilství v současné době prakticky neznámou, zapomenutým názvem. Při výkladu dějin bylo totiž zastíněno jménem, které se pro bogomily vžilo na západě – kataři či albigenští. Tyto názvy se do historického podvědomí zapsaly doslova krví. Kataři byli velmi krvavě potlačeni v jižní Francii během tzv. Albigenské křížové výpravě. První křížové výpravě proti heretikům ani nikoli jinověrcům. Přitom jde velice pravděpodobně o bogomilské náboženství, které se na západ dostalo z Balkánu.

Označení „bogomilové“ je podle všeho založeno na jméně venkovského popa Bogomila, který na území Bulharska za vlády cara Petra kázal o návratu k chudé prvotní církvi a o tom, že viditelný svět stvořil Satan. Bogomil je proto pokládán za duchovního otce této heretické nauky.

Nejpravděpodobněji už v jedenáctém století, nejpozději však v polovině století dvanáctého, se bogomilské učení dostalo na Západ. Přesto ale dodnes není možné přesně zdokumentovat způsob, jakým se bogomilství šířilo. Pravděpodobně bylo přeneseno z některé země na východním pobřeží Jaderského moře. Nejčastěji bývají zmíněna dalmatská přístavní města jako například Dubrovník, který byl významným obchodním centrem úzce propojeným na Benátskou republiku.

Katarství se rozšířilo na německé, francouzské, flanderské i španělské území, známe i několik případů z Británie. Uvažuje se i o jednom výskytu katarství v Čechách. Největšího rozkvětu se katarství dočkalo v Itálii a Okcitánii (jižní Francii). Zde se hnutí mohlo poměrně dlouhou dobu nerušeně rozvíjet za nepřiznané podpory či alespoň nezájmu šlechty.I když šlo učení v novém prostředí vlastními cestami, a tak jejich odlišení jinými názvy dává smysl, obě křídla hnutí nadále zůstávala úzce propojena nejen jak doktrínou tak i organizací. Je možné, že styky s bogomilstvím pevně zakotvily i křížové výpravy na Blízký východ. Na první pohled to zní jako paradox. Jenomže čtvrtá výprava, která skončila dobytím Konstantinopole a vedla k založení Latinského císařství, pod které spadaly i některé bogomilské oblasti.

Někteří historici uvažují i o tom, že mezi křižáky, kterými byli především Francouzi zahrnovala heretiky. Ti by potom mohli kontaktovat bogomilskou organizaci a upevnit jejich styky.

Jaké tedy bylo Bogomilské učení? Základ tvořila vyhrocená mravní kritika celé společnosti a zejména církve, etika odmítající Starý zákon, odmítání církevních svátostí a oficiální církve vůbec. Tím se ovšem vyznačovaly prakticky všechny středověké hereze a neměly k tomu daleko ani některé reformní hnutí v církvi. To, co činilo bogomily speciální, je jiný bod jejich nauky, silně vyhrocený dualismus. Bogomilové tvrdili, že svět má dvě základní složky – materiální a duchovní. Zatímco duchovní stvořil Bůh, materiální byla stvořena jeho odvěkým protivníkem, Satanem. Tím pádem také vše na tomto světě bylo svým původem zlé. Jedinou výjimkou je duše člověka, která byla opravdu stvořena Bohem, jenomže se od něj odvrátila a upadla v nemilost. To zapříčinilo její spoutání hmotným tělem a díky tomu skončila v područí ďábla. Bogomilové proto chtěli duši od těla osvobodit. K tomu sloužila řada úkonů a rituálů, a hlavně vyhrocená askeze.

Protože udržování života v tomto světě také škodilo, odmítali i manželství a plození dětí. Prosazování celibátu, ale ne všichni řadoví bogomilové dokázali následovat, a tak se časem mezi bogomily vytvořila vrstva věřících, kteří se rozhodli žít v celibátu, nejíst maso, vejce, máslo, sýry a nepít víno. To byli takzvaní dokonalí. Zbylí věřící se potom řídili jejich vedením, ale sami nežili dokonalým asketickým životem a měli dětiJednou z nejnebezpečnějších teologických nauk bogomilů bylo popíraní Kristova božství. Protože věřili, že pravý Bůh se nechce spojit s nečistou hmotou stvořenou Satanem, odmítli i dogma o Kristově současném božství i lidství. Od toho byl jen krůček k zpochybnění Kristovy smrti na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Ježíš Kristus podle nich nespasil svět svou obětí, ale hlásáním učení.

Když k tomu dodáme odmítání církevních svátosti, znamení kříže, ctění Panny Marie, náboženských obrazů, chrámů, obřadů i kněžství zjistíme, že bogomilové napadli všechny hlavní body katolické věrouky. To platilo pro Římskou i byzantskou církev. Obě brali jako závadnou verzi křesťanství, zkaženou od doby císaře Konstantina. Díky tomu byli pronásledováni na východě i na západě, přesto dokázali bogomilové po staletí přetrvat díky propracované organizaci a provozováním svých buněk zejména v odlehlých oblastech, kam moc církve nesahala.