Seriál, který Češi milovali? Se skutečnými příběhy pořadu Věřte nevěřte to bylo trochu jinak

Představovat koncept seriálu je zřejmě zbytečné. Dodnes běží na televizních obrazovkách nejen v Česku, ale jeho opakování do televizního vysílání stále zařazuje mnoho zemí světa.

Samotná tématika je přitom až jednoduše geniální. Každý díl pořadu představí divákům pět příběhů se záhadným a mnohdy až magickým příběhem, který zdánlivě nelze vysvětlit racionálními způsoby. Diváci mají hádat, který z příběhů se skutečně odehrál a který je pouze scénáristická fikce. Na konci pořadu se to dozví.

Seriál se dočkal pouhých čtyř sérií a měl dohromady něco málo pod 50 dílů, přesto se stal celosvětovým fenoménem. Nejedna země si jej předabovala, navzdory tomu, že v zahraničí je dabing spíše výjimkou. V Německu mu dokonce vytvořili vlastní znělku a v Rusku seriál celý přetočili, dostal totiž vlastního moderátora.

Diváky fascinovaly nejen samotné příběhy, ale i práce moderátora. Uvaděč pořadu, James Brolin a později Jonathan Frakes, vždy na úvodu epizody ukázal nějaký optický klam a před jednotlivými příběhy tajemně nastínil jejich téma.

Celkově bylo odvysíláno 225 příběhů, z nichž 132 příběhů pravdivých a 93 příběhů vymyšlených. Většina těch skutečných byla sesbírána spisovatelem Robertem Tralinsem, který má na svém kontě řadu především science fiction knih.

Díky mnohdy neuvěřitelným příběhům ale pořad budil kontroverze. Mnoho lidí pátralo především po tom, jestli se ony příběhy prezentované jako pravdivé skutečně odehrály a pokud ano, tak kdy a jak.

Moderátoři totiž nikdy neopomněli zmínit, že v pořadu si u pravdivých příběhů pozměnili nejen jména, ale i samotnou událost si upravili k obrazu svému. Mnoho skutečných příběhů přitom vycházelo z legend a bájí nebo z novinových článků. Do novin ale mohl zejména v zapadlých amerických městech v 70. a 80. letech říci kdokoliv skoro cokoliv.

Debaty o tom, jak moc byly údajně pravdivé příběhy reálné, lze pozorovat už od prvních dílů pořadu. Jeden z nejslavnějších příběhů byl odvysílán hned ve druhém díle a věnuje se příběhu chlapce, který se bál strašidla ve skříni.

Spolužáci vedení jeho bratrem o jeho strachu vědí a trýzní jej, jednou se ale rozhodnou ukázat mu, že ve skříni ve skutečnosti nic není. Tyranský bratr do ní vleze, zavře a už se nikdy neobjeví. Policie potvrdí, že ze skříně se žádným způsobem dostat nemohl, ale dveřmi ven také nevyšel. Následně moderátor prozradí, že zmizelého chlapce už nikdy nikdo neviděl.

Je to jeden z příběhů, který se skutečně odehrál. Bohužel ale jinak, než pořad prezentuje. Scénáristé až po dlouhých letech přiznali, že ve skutečnosti se tyranský bratr ze skříně dostal ven šachtou a schoval se u svého kamaráda, kde ho po pár dnech našli. 

Ve světle těchto okolností už příběh nevypadá natolik záhadně a mysticky, není ale první ani poslední z těch pravdivých, které si tvůrci pořadu podobným způsobem upravili k obrazu svému. Většina z povídek, které se skutečně odehrály, se dá podobným způsobem racionálně vysvětlit, pak by ale ztratily ono tajemné kouzlo. A to je něco, co scénáristé nemohli dopustit. A proto si pravdu vždy mírně upravili.