Sexuální anorexie? Podivná nemoc, s kterou si psychiatři nevědí rady

Psycholožka Emma Ribasová, expertka na manželskou psychoterapii, uvádí jako možné příčiny nezájmu o sex nedostatek sebeúcty či konfliktní situaci mezi partnery. Jsou však problémy, které mohou mít hlubší kořeny, jako je to, že člověk v minulosti zažil sexuální násilí.

V úvahu rovněž připadá role velmi přísné výchovy, která může vytvořit o sexu představu jako o potenciálně nebezpečné aktivitě místo toho, aby ho představovala jako přirozené vyvrcholení lidského citu a lásky a jako nástroj reprodukce. Stejně jako mentální anorexie může vést k odmítání jídla, tak i sexuální anorexie může vést nejen ke ztrátě významné příležitosti k radosti, ale také ke ztrátě partnera a podstatné součásti vlastní existence.

Odmítání sexuality může nabývat různých podob a jeho klasifikace je problematická. Například DSM 5, poslední verze Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace, bible psychiatrů, sice nezmiňuje termín sexuální anorexie, ale označuje to za poruchu nazvanou sexuální averze a definovanou jako přetrvávající či příležitostný odpor vůči všem nebo téměř všem sexuálním kontaktům.

Výzkum zahrnující více než 4000 osob, především žen, ukázal, že tento druh problémů existuje a je častý.

Profesorka Charmaine Borgová z Groningenské univerzity v Nizozemsku uvádí, že více než 30 procent dotázaných účastníků této studie mělo zkušenost z vlastního života s momenty odporu vůči sexu. Z těchto 30 procent asi čtyři procenta respondentů vykazovala symptomy, které odpovídají diagnóze poruchy označované jako sexuální averze: nedostatek zájmu k sexuálním aktivitám, chybějící erotické fantazie, chladná či odtažitá reakce na partnerovy pokusy o sexuální sblížení a malé nebo žádné sexuální uspokojení.

Jiná velká studie realizovaná ve Spojených státech, v jejímž rámci bylo dotazováno více než 30.000 žen, ukázala, že problémy se sexuální touhou, byť nikoli patologické, jsou častější u žen: 43 procent dotázaných žen uvedlo, že se ocitlo v situaci, kdy mělo jen nepatrný zájem o sex, a 22 procent odpovědělo, že pociťovalo různé formy stresu spojeného se sexem.

Podle sexuoložky Judith Viudesové z Centra psychoterapie a sexuologie ve španělské Valencii je možné překonat projevy sexuální anorexie s pomocí terapeuta, odborníka na kognitivní techniky, ale také tak, že se postižená osoba začne postupně vystavovat stimulům, z nichž má obavy. Léčba musí být komplexní a nesmí se zaměřovat jen na sexuální problémy, ale musí být orientována na vše, co s tím souvisí, jak je strach ze sblížení a tělesné blízkosti, pocit zranitelnosti. Jejím cílem musí být překonání strachu ze sexuality, ale především z mezilidských vztahů, které slouží k tomu, aby člověk mohl vést uspokojivý osobní život.